Historicky a topograficky zpracoval Vinzenz Pröckl, bývalý archivář v Chebu
(6. pokračování)
Rada vyslýchala kazatele při zkušebních kázáních, přijímala duchovní a učitele, starala se o potřeby kostelů a škol a určovala platy; obecně se městští radní snažili co nejvíce podpořit rozkvět škol. Na základě podané žádosti povolil císař Ferdinand I. ročně 40 tolarů z královské desátkové pokladny „na vydržování učeného školního mistra k vyučování a výchově mládeže". Rada se obrátila na slavného Melanchtona ve Wittenbergu s prosbou, aby jí opatřil „učeného muže, který by dovedl zavést a udržet dobrý křesťanský školní řád, a také dobrého kantora, jenž by dokázal vést sbor". Další jednání s Melanchtonem vedla k zřízení latinské katedry se čtyřmi latinskými školami v Horním Slavkově. Byli ustanoveni: rektor, konrektor neboli supremus, kantor bakalář, infimus neboli kvintus. Do škol docházeli žáci místní i přespolní, jejich dobrá pověst se šířila do daleka a měšťané byli nazýváni věhlasnými podporovateli evangelického učení. Velké množství spisů učených a významných protestantů – M. Luthera, Melanchtona, Selnekera, Fischera, Ebera a mnoha dalších – dodnes uchovává hornoslavkovský městský archiv; v lednu 1572 nastoupil do úřadu druhý diakon, jemuž byl se souhlasem císaře Maxmiliána přiznán roční plat 50 rýnských zlatých z desátkové pokladny.
Při střídání evangelických farářů i učitelského sboru německých a latinských škol žilo obyvatelstvo měst Horního Slavkova a Krásna po více než sto let zcela pohodlně v duchu svobodomyslného učení Martina Luthera – k čemuž se zde ještě později vrátíme.
Vrchnostenský pán Kašpar Pflug z Rabštejna se zapletl s králem Ferdinandem do dlouholetého sporu, který nakonec vedl k jeho pádu. Pflug žádal o potvrzení starých privilegií a odvolával se přitom na majestát krále Vladislava ze 14. ledna 1516 a na majestát krále Ludvíka, jimiž bylo Janu Pflugovi panství Bečov přiznáno jako svobodně dědičné, a žádal o jeho vklad do zemských desek. Král Ferdinand tuto žádost zamítl, protože chtěl sám provozovat těžbu ve stříbrných a cínových dolech panství, a nakonec po dlouhém sporu reskriptem z 28. ledna 1538 sice prohlásil panství Bečov za Pflugovo svobodné vlastnictví, ale samotné město Bečov i se všemi doly přiřkl královské komoře.
Rozhořčen tímto výsledkem pokračoval Pflug ve sporu s ještě větší zatvrzelostí a přistoupil ke svazu, který na ochranu protestantů založili bratři hrabata Kašpar, Jindřich Mořic a Albín Šlikové a saský kurfiřt. Odjel do Prahy (23. března 1538), zatímco císař Ferdinand pokračoval ve svém tažení přes Žlutice do Chebu, aby se tam setkal se svým bratrem, císařem Karlem, a se spojencem Mořicem Saským.
Podobojí stavové požadovali ve středu na Benedikta „k ochraně vlasti" vojsko, vozy a další válečné potřeby a jmenovali Kašpara Pfluga z Rabštejna nejvyšším polním hejtmanem.
Mezitím se pod vévodou Albou soustředilo na bavorské hranici 35 000 mužů císařského vojska; 5000 mužů již postoupilo až k Weidenu. Mořic Saský ohrožoval Jáchymov. Kašpar Pflug, vědom si nebezpečí, vyzval stavy litoměřického, slánského a žateckého kraje, aby vytáhly s vojskem do pole, a nechal v pohraničních lesích zřídit rozsáhlé záseky. Pražské stavy zasáhly vážně teprve tehdy, když kurfiřt Mořic dobyl v severních Čechách město Kadaň.
Dne 28. března 1538 byl zahájen nábor vojska, v pražských městech se přihlašovali muži do zbraně a stavy severozápadních Čech dostaly příkaz poslat pomocné vojsko do Bečova. Kurfiřt Fridrich Falcký, hlava protestantské unie, se snažil přimět pražské stavy k postavení ozbrojeného vojska a udržoval s Pflugem důvěrná jednání. Saský vojevůdce Thumshirn, důvěrník Fridrichův, byl 31. března pozván na zámek Bečov, kde byly vypracovány další plány útoku. Fridrich poslal do Bečova požadované ručnice. Z kurfiřtské armády
Geschichte der k. k. Bergstätte Schlaggenwald und Schönfeld (6. Fortsetzung)
Historisch und topographisch dargestellt von Vinzenz Pröckl — ehm. Archivar in Eger
(6. Fortsetzung)
Der Rat hörte die Probepredigten, nahm Geistliche und Lehrer auf, sorgte für Kirchen- und Schulbedürfnisse und bestimmte die Besoldungen; überhaupt erstrebten die Stadtverordneten sorgsamst den Aufschwung der Schulen. Auf die höchsten Orts gestellte Bitte bewilligte Kaiser Ferdinand I. jährlich 40 Thaler aus der kg. Zehendkasse „zur Unterhaltung eines gelehrten Schulmeisters zur Instruirung und Auferziehung der Jugend". Der Rath verwendete sich an den berühmten Melanchton in Wittenberg: „einen gelehrten Gesellen der ein gut christlich Schulregiment anzurichten und zu erhalten wüßte, sowie einen guten Cantor, der einen Chor versorgen konnte" zu verschaffen. Weitere Verhandlungen mit Melanchton führten zur Errichtung einer lateinischen Lehrkanzel mit vier lateinischen Schulen in Schlaggenwald. Es wurden angestellt: Ein Rektor, Conrektor oder Supremus, ein Cantor Baccularens, Infimus oder Quintus. Die Schulen besuchten Einheimische und Auswärtige, ihr guter Ruf verbreitete sich in weite Ferne, und die Bürgerschaft wurde hochberühmter Förderer der evangelischen Lehre genannt. Eine große Anzahl Schriften gelehrter hervorragender Protestanten: M. Luther, Melanchton, Selneker, Fischerus, Eberus und noch viel Anderer verwahrt das Schlaggenwalder Stadtarchiv; ein zweiter Diakon kam im Januar 1572 durch Zuweisung eines Jahresgehaltes per 50 rheinische Gulden aus der Zehendkasse mit Genehmigung des Kaisers Maximilian in Aktivität.
Unter dem Wechsel der evangelischen Pfarrer und des Lehrpersonals für deutsche und lateinische Schulen bewegte sich die Bewohnerschaft der Städte Schlaggenwald und Schönfeld ganz behaglich im Geiste der freisinnigen Lehre Martin Luthers durch mehr als hundert Jahre, worauf wir hier später wieder zurückkommen.
Der Grundherr Kaspar Pflug von Rabenstein hatte sich mit dem Könige Ferdinand in einen Langjährigen Prozess verwickelt, der endlich seinen Sturz herbeiführte. Pflug hatte um die Bestätigung der alten Privilegien gebeten und sich auf den Majestätsbrief König Wladislav von 14. Januar 1516 und auf den Majestätsbrief König Ludwigs gefußt, worin dem Joh. Pflug die Herrschaft Petschau als frei erblich zugestanden worden ist und bat um Einverleibung derselben in die Landtafel. K. Ferdinand wies diese Ansuchen zurück, weil er selbst in den Silber- und Zinngruben der Herrschaft den Bergbau betreiben wollte und hat endlich nach langem Streite dem Kaspar Pflug von Rabenstein mit Reskript vom 28. Januar 1538 zwar die Herrschaft Petschau für frei erklärt, die Stadt Petschau aber sammt allen Bergwerken der königlichen Kammer zugesprochen.
Mit Erbitterung hat hierauf Pflug den Prozeß fortgesetzt und trat dem zum Schutze der Protestanten von den Gebrüdern Grafen Kaspar, Moritz Heinrich und Albin Schlick, dann dem Churfürsten von Sachsen errichteten Bunde bei. Er ging nach Prag (23. März 1538) während Kaiser Ferdinand seinen Zug über Luditz nach Eger fortsetzte, um dort mit seinem Bruder Kaiser Karl und den Verbündeten Moritz von Sachsen zusammen zu treffen.
Die untraquistischen Stände forderten Mittwoch Benedikti „zur Bewahrung des Vaterlandes" Kriegsvölker, Heerwägen und andere Kriegsbedürfnisse und ernannten Kaspar Pflug von Rabenstein als obersten Feldhauptmann.
Inzwischen hatten sich unter Herzog Alba an der bayerischen Grenze die kaiserlichen 35.000 Mann konzentriert; 5000 Mann waren schon bis Weiden vorgedrungen. Moritz von Sachsen bedrohte Joachimsthal. Kaspar Pflug, die Gefahr erkennend, forderte die Stände des Leitmeritzer, Schlaner und Saazer Kreises auf, mit Mannschaften ins Feld zu rücken und ließ großartige Verhaue in den Grenzwäldern anlegen. Nicht allsogleich, sondern erst dann haben die Stände in Prag ernstlich eingegriffen, als der Churfürst Moritz im nördlichen Böhmen die Stadt Kaaden erobert hatte.
Am 28. März 1538 wurden Truppenwerbungen eingeleitet, in den Städten Prags Mannschaften subskrisbirt und Stände des nordwestlichen Böhmens beauftragt, Hilfsvolk nach Petschau zu schicken. Churfürst Friedrich von der Pfalz, das Haupt der protestantischen Union, bemühte sich, die Prager Stände zur Aufstellung eines bewaffneten Heeres zu bewegen und unterhielt vertraute Verhandlungen mit Pflug. Der sächsische Feldherr Thumshirn, ein Vertrauter Friedrichs, wurde zum 31. März auf das Schloß Petschau geladen und es sind dort die weiteren Angriffspläne entworfen worden. Friedrich sandte die verlangten Büchsen nach Petschau. Von der churfürstlichen Armee
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.