Jak vítr tiše, líbezně zpívá, konejšivě hladí po vlasech a měkce, blaze zavívá, odvane mraky loňských let.
Co palčivě hluboko v ranách hlodá z útrap dlouhé noci, to vílí závoj něžně chladí a k hojení pak nekonečně tiše vede.
Slzy měkce vysuší slunce, volnější, jasnější bude brzy pohled, ještě chvějivý, přec už s blahem se radost vrací zdaleka zpět.
Stisk důvěrných rukou je chvějivě křehký a úzkostně krásný, kolem šedé zdi před světlem konečně mizí.
Bolestně sladce proniká do duše teď úsměv, teplý pohled, naléhavě silně stoupá ke hrdlu němá otázka po štěstí.
Tvá utrpení, milý živote, unaví nejeden úder křídel, přec třepotavě se učí znovu hýbat vesele, v jarní den.
Hermine Walter, roz. Palm
[obr] Hej, kdo to tam letí vzduchem?
Tak se už před desetiletími u Dělnické tělocvičné jednoty v Horním Slavkově (Schlaggenwald) holdovalo sportu. Karl Kropp je zde ten smrtelně odvážný skokan o tyči. Tehdy bohužel při doskoku ještě nebyly pěnové žíněnky; doskok musel tlumit písek v jámě. Pro skokana to nebylo úplně bez nebezpečí. Chtělo to odvahu. Nuže, Karle, chceš to zkusit ještě jednou?
(Zaslal Josef Stark — Poschitzau)
Immer wieder kommt ein Frühlingstag!
Gar lieblich leise singt der Wind,
er streichelt tröstend durch das Haar
und weht so weich, so wohlig lind
die Wolken fort vom letzten Jahr.
Was brennend tief in Wunden wühlt
vom Leiden einer langen Nacht,
der Elfenschleier zärtlich kühlt
zur Heilung dann unendlich sacht.
Tränen trocknet weich die Sonne,
freier, klarer wird bald der Blick,
zuckend noch, doch schon mit Wonne
kehrt Freude nun von weit zurück.
Der Druck um vertraute Hände
ist zitternd zart und bangend schön,
ringsherum die grauen Wände
endlich vor dem Licht vergehn.
Schmerzlich süß dringt in die Seele
ein Lächeln jetzt, ein warmer Blick,
drängend stark quillt hin zur Kehle
die stumme Frage nach dem Glück.
Deine Leiden, liebes Leben,
ermatten manchen Flügelschlag,
flatternd doch lernt er sich regen
wieder froh an einem Frühlingstag.
Hermine Walter, geb. Palm
[obr] Hei, wer fliegt denn da durch die Luft?
So wurde beim Arbeiterturnverein in Schlaggenwald schon vor Jahrzehnten dem Sport gehuldigt. Karl Kropp ist der hier todesmutige Stabhochspringer. Damals gab es leider keine Schaumstoffkissen beim Aufspringen; es mußte der Sand in der Grube den Aufsprung abdämpfen. Nicht ganz ungefährlich für den Springer. Es gehörte Mut dazu. Nun, Karl, willst es noch einmal versuchen?
(Eingesandt von Josef Stark — Poschitzau)
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.