VELIKONOCE
Velikonoční zvony zvoní, vábí, lákají trávu a zeleň z luk a polí. Podběl*) už pěkně kvete, ptáčci se vracejí domů.
Kůzlátka skáčou. Děti nosí plné hrsti vajíček, rudých jak oheň. Slepice kdákají, telátka mlaskají. Vše se děje s tou největší chutí.
Pro celý rok jsou znovu pěkně, čistě naladěny naše zvony. Pryč s chmurou! Žehnej setbě, ať každé zrnko přinese klas!
OTTO ZERLIK
*) podběl lékařský
OSTERN
Åustaglockn
läutn, lockn
Gros u Gräins as Wied u Bua(d)n.
Eutazöiha *)
scho fest blöiha,
Vüagl kumma hoimzou zuagn.
Ziegla springa.
Kinna bringa
d'Händ voll Åia, feuerräut.
D'Häihna gåtzn,
Kalwla schmåtzn.
As is mit da grüabstn Nåut.
Für 's gånz Gåuha
san schäi(n klau-a
wieda unra Glockn gstimmt.
Furt mi(t)n Gåuma!
Weiht an Såuma,
daß jeds Körnl Ährla bringt!
OTTO ZERLIK
*) Huflattich
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Milí krajané!
Velikonoční čas je probouzením jara. Vůni rozvinuté země člověk vnímá, když se za slunečných dnů toulá po polích. Tehdy se člověku vybaví opuštěný domov. Vidí, jak se z polí a luk stékají potůčky. Duší se nám zmocní stesk. V srdci se ozývá cosi ztraceného – štěstí, které se už nikdy nevrátí.
Nová vlast nám nenabízí žádnou velikonoční slavnost tak, jak jsme ji kdysi svou duší prožívali. Zůstává v nás prázdnota. Přesto se musíme živě podílet na dění dnešní doby. Jsme také povinni neodepřít pomoc naší nastupující generaci. Ještě ji bude nutně potřebovat. Naše bolest nad nenávratně ztraceným nám nesmí zakalovat pohled dopředu.
Sledujeme-li v posledních týdnech dění ve světě, mnohým z nás asi vyvstala otázka: podaří se udržet světový mír? Se strachem sledujeme neklid, který je patrný mezi národy. Musí to znovu dojít k násilným střetům? Nelze ideologie usměrnit rozumem? A co střety vlastně lidem přinášejí a jaká zlepšení? Tak se člověk ptá. Kdo má vlastně víc svobody? – vždyť kolem toho se to heslo celé točí. Celý svět bojuje za svobodu, a co z toho zatím vzešlo? Jaká svoboda je vlastně míněna? Ta moderátorů a novinářů. Dělník má přece jen tolik volného času, kolik mu zbude po směně nebo denní práci. Je jedno, v jakém systému musí žít. Důležité by bylo, aby mu bylo ponecháno jeho právo na lidskou důstojnost. A v tom to ve světě vypadá smutně. V mnoha zemích a na mnoha kontinentech dnes lidé jdou na barikády a nejeden život je zmařen jen proto, že nerozumní lidé prosazují dost nenasytně svůj vlastní prospěch. Skoro by se dalo říct: zase jsme prožili nejlepší a nejmírumilovnější léta. Už 35 let míru v Evropě – bohužel ne ve zbytku světa. Dalo by se to snad srovnat s mírovými lety 1872 až 1914? Nuže, doufejme všichni, že mír vydrží. To ať je naše vroucí velikonoční přání.
Liebe Landsleute!
Osterzeit, ist Frühlingserwachen. Den Duft der aufgebrochenen Erde nimmt man war, wenn man durch die Fluren an sonnigen Tagen streift. Da wird man an die verlassene Heimat erinnert. Man sieht dann wie die Wässerchen aus Feldern und Wiesenhängen herabschlängeln. Eine Wehmut beschleicht unser Gemüt. Verloren ruft es im Herzen. Nie wiederkehrende Beglückung.
Keine Auferstehungsfeier bietet uns die neue Heimat, wie wir sie einst mit unserer Seele wahrgenommen haben. Eine Leere bleibt. Trotzdem müssen wir an dem jetzigen Geschehen regen Anteil nehmen. Auch sind wir verpflichtet unserer folgenden Generation den Beistand nicht zu versagen. Sie wird ihn noch notwendig in Anspruch nehmen müssen. Unser Schmerz um unwiederbringlich Verlorenes darf uns den Blick nach vorn nicht trüben.
Wenn man in den letzten Wochen die Zeit verfolgt, so dürfte bei manchen von uns die Frage entstanden sein: Wird man den Weltfrieden erhalten können? Mit Bangen verfolgen wir die Unruhe, die sich in den Völkern bemerkbar macht. Muß es wieder zu gewaltsamen Auseinandersetzungen kommen? Kann man die Ideologien nicht logalisieren? Was bringen die Auseinandersetzungen denn für die Menschen und welche Besserungen? So fragt man sich. Wer hat denn mehr Freiheit? — um diese rankt sich doch das Schlagwort. Alle Welt kämpft für die Freiheit und was kam bisher dabei heraus? Welche Freiheit ist denn gemeint? Die der Moderatoren und Zeitungsschreiber. Ein Arbeiter hat ja nur die Freizeit, die ihm nach der Schicht oder Tagesarbeit bleibt. Es ist egal in welchem System er leben muß. Wichtig wäre, daß man ihn sein Recht auf Menschsein belassen würde. Da aber schaut es doch traurig aus in dieser Welt. In so manchem Land und Kontinenten gehen sie heute auf die Barrikaden und manches Leben wird ausgelöscht, weil Uneinsichtige nicht genug raffend ihren Eigennutz herausstellen. Es ist, als könnte man sagen: Die besten und friedlichsten Jahre haben wir wieder einmal erlebt. Schon 35 Jahre Frieden in Europa, leider nicht in der übrigen Welt. Ob man da einen Vergleich zu den Friedensjahren von 1872 bis 1914 ziehen könnte? Nun hoffen wir alle, daß der Frieden erhalten bleibt. Das soll unser inbrünstiger Osterwunsch sein.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.