VELIKONOCE

Velikonoční zvony zvoní, vábí, lákají trávu a zeleň z luk a polí. Podběl*) už pěkně kvete, ptáčci se vracejí domů.

Kůzlátka skáčou. Děti nosí plné hrsti vajíček, rudých jak oheň. Slepice kdákají, telátka mlaskají. Vše se děje s tou největší chutí.

Pro celý rok jsou znovu pěkně, čistě naladěny naše zvony. Pryč s chmurou! Žehnej setbě, ať každé zrnko přinese klas!

OTTO ZERLIK

*) podběl lékařský

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Milí krajané!

Velikonoční čas je probouzením jara. Vůni rozvinuté země člověk vnímá, když se za slunečných dnů toulá po polích. Tehdy se člověku vybaví opuštěný domov. Vidí, jak se z polí a luk stékají potůčky. Duší se nám zmocní stesk. V srdci se ozývá cosi ztraceného – štěstí, které se už nikdy nevrátí.

Nová vlast nám nenabízí žádnou velikonoční slavnost tak, jak jsme ji kdysi svou duší prožívali. Zůstává v nás prázdnota. Přesto se musíme živě podílet na dění dnešní doby. Jsme také povinni neodepřít pomoc naší nastupující generaci. Ještě ji bude nutně potřebovat. Naše bolest nad nenávratně ztraceným nám nesmí zakalovat pohled dopředu.

Sledujeme-li v posledních týdnech dění ve světě, mnohým z nás asi vyvstala otázka: podaří se udržet světový mír? Se strachem sledujeme neklid, který je patrný mezi národy. Musí to znovu dojít k násilným střetům? Nelze ideologie usměrnit rozumem? A co střety vlastně lidem přinášejí a jaká zlepšení? Tak se člověk ptá. Kdo má vlastně víc svobody? – vždyť kolem toho se to heslo celé točí. Celý svět bojuje za svobodu, a co z toho zatím vzešlo? Jaká svoboda je vlastně míněna? Ta moderátorů a novinářů. Dělník má přece jen tolik volného času, kolik mu zbude po směně nebo denní práci. Je jedno, v jakém systému musí žít. Důležité by bylo, aby mu bylo ponecháno jeho právo na lidskou důstojnost. A v tom to ve světě vypadá smutně. V mnoha zemích a na mnoha kontinentech dnes lidé jdou na barikády a nejeden život je zmařen jen proto, že nerozumní lidé prosazují dost nenasytně svůj vlastní prospěch. Skoro by se dalo říct: zase jsme prožili nejlepší a nejmírumilovnější léta. Už 35 let míru v Evropě – bohužel ne ve zbytku světa. Dalo by se to snad srovnat s mírovými lety 1872 až 1914? Nuže, doufejme všichni, že mír vydrží. To ať je naše vroucí velikonoční přání.