⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Křesťan věří ve vzkříšení mrtvých a rozumí tím vzkříšení celého člověka a trvání nynějšího života v proměněné podobě s Kristem v patření na Boha. Šťastní jsou ti, kdo mají tuto víru. Mohou nad všechny hroby napsat: Resurrecturi — vstanou z mrtvých! Hřbitovy světa se jednou stanou poli a zahradami nového života. Naše vlastní umírání ztratí na úzkosti a hořkosti, budeme-li odcházet z tohoto světa s důvěrou: Když si nás Bůh povolá domů, je to pro naši duši nejvyšší svátek, neboť přicházíme k tomu, kdo nás miluje nejvíce. Nedejte si tuto víru vzít pochybovači a popírači, a pak budete prožívat radostné Velikonoce i v době plné úzkosti.
Požehnané Velikonoce! Radostné Aleluja!
Prelát Dr. Karl Reiß
um unserer Rechtfertigung willen ward er auferweckt". (Röm. 4,25) und 1 Kor. 15, 17 heißt es: „Wenn Christus nicht auferstanden ist, dann ist euer Glaube nichtig, dann seid ihr noch in euren Sünden". Das Gleiche bekennt die Kirche in der Ostermesse: „Sterbend hat er unseren Tod vernichtet, auferstehend hat er unser Leben wieder hergestellt".
Der Christ glaubt an die Auferstehung der Toten und versteht darunter die Auferstehung des ganzen Menschen und die Fortdauer des gegenwärtigen Lebens im gewandelten Leben mit Christus in der Anschauung Gottes. Glücklich, die diesen Glauben haben. Sie können über alle Gräber schreiben: Resurrecturi — sie werden auferstehen! Die Friedhöfe der Welt werden einmal Äcker und Gärten neuen Lebens werden. Unser eigenes Sterben wird an Angst und Bitterkeit verlieren, wenn wir in der Zuversicht von hinnen scheiden: Wenn Gott uns heimholt, ist unserer Seele höchster Feiertag, denn wir kommen zu dem, der uns am meisten liebt. Laßt euch diesen Glauben von Zweiflern und Leugnern nicht rauben, dann werdet Ihr auch in einer Zeit voller Angst frohe Ostern feiern.
Gesegnete Ostern! Ein frohes Alleluja!
Prälat Dr. Karl Reiß
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Doma jsme kdysi každý rok, jakmile začaly tři týdny před Velikonocemi, sázeli oves na naše hnízdo pro vajíčka.
Klíčil, s radostí jsme ho opatrovali, s čistou dětskou vírou zbožně opečovávali, na talíři plném tmavé hlíny.
Zprvu jsme den co den hledali stébélka, až se pak nesčetná a stále svěží rychle proměnila v jarně zelený polštářek.
Doprostřed, přesto napůl skrytý, se v neděli velikonočního rána usadil s košíčkem hnědý sádrový zajíček.
Dvanáct vajíček totiž přes noc krásně obarvil na červeno, žlutě, světle modře a jemně růžově a pečlivě je rozložil kolem hnízdečka.
Tomuto zázraku jsem se velmi radovala, a ve vzpomínkách se mi stával stále větším štěstím a celoživotní radostí.
Hermine Walter, roz. Palm
DAS OSTERNEST
Daheim haben wir einstmals jedes Jahr,
sobald es drei Wochen vor Ostern war,
für unser Eiernest Hafer gesät.
Er keimte, freudig gern von uns gepflegt,
voll reinen Kinderglaubens fromm gehegt,
in einem Teller mit dunkler Erde.
Erst suchten wir nach Hälmchen Tag für Tag,
bis sie dann unzählbar und nimmer zag
schnell zum frühlingsgrünen Kissen wurden.
Mittenhinein, dennoch halb verborgen,
setzte sich am Ostersonntagmorgen
mit Körbchen ein brauner Hase aus Gips.
Zwölf Eier hatte er während der Nacht
schön rot, gelb, hellblau, zartrosa gemacht
und sie fein rings um das Nestlein gelegt.
Dieses Wunder bejubelte ich sehr,
es wurde im Gedenken immer mehr
mir ein Glück zur lebenslangen Freude.
Hermine Walter, geb. Palm
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.