Chtěl bych upozornit, že při dluhu vyšším než 3 čísla Heimatbriefu už žádný další nezasílám. Musím totiž tiskárně platit náklady hned po dodání. Nelze po mně chtít pochopení pro takové prodlevy. Vyšel jsem vstříc už tím, že fakturuji každé druhé číslo, aby se lépe využilo poštovné. Víc už neunesu. Jen díky štědrým darům krajanů je vůbec možné vydávat Heimatbrief v dosavadní podobě.

Upřímné „Děkuji" za dary na udržení Heimatbriefu. Ukazuje mi to, že mnoha krajanům na našem Heimatbriefu ještě opravdu záleží.

RICHARD BRUMMEISSL

Setkání rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald) ve Speichersdorfu

Dne 1. června 1980 se koná setkání rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald) v oblasti Bayreuthu, v hostinci „Imhof" ve Speichersdorfu. Doufám, že se hodně rodáků z tamní oblasti zúčastní i setkání krajanů v Kahlu am Main 31. 5. a 1. 6.

Vydavatel Heimatbriefu

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Inflace 1923

Když jsem byl ještě školák malý, je tomu už pěkných pár let dálý, byla v Sasku inflace, pro Pašany zlatá sezóna. Lidi a děti, celá chasa, všichni utíkali z města ven. Za takových pět, šest českých korun dostal člověk marek pár milionů. Co člověk uviděl, to nakoupil, a všechno se nacpalo do batohu. Lidi a děti, hrůza jedna, jak to pak v tom batohu vypadalo! Brambory, soda, marmeláda, sušené švestky, leštidlo na boty, lep na mouchy, rajčata, rolmopsy, sýr, krupice a rýže, skořice, tvaroh, káva a sůl, černý chléb, sádlo, tvarůžky, mýdlo a olejové sardinky, kuličky proti molům a pomeranče, sleďové řízky v plechovce, kyselé okurky, leštidlo na boty, lékořice a francovka, to všechno šlo do batohu. Dýmka pro tátu, čokoláda pro mámu. Sukně pro naši Trudel, jablečný závin pro Wawu. Šňupací tabák pro mého kmotra, teď už nic víc! Teď už máme dost!

Než jsme se ale vydali domů, zašli jsme ještě do kavárny. Čtyři, pět krémových řezů s kakaem, Ed už se potí jako čuně, a k tomu ještě velký kus dortu, pak už jsme se ale konečně sebrali. Tu povídá můj kamarád, malý Fred: Nedáš si ještě jednu cigaretu? Ed toho brzy bude litovat, na mostě už musí zvracet, a do Tschopnu mezitím odteklo všechno, co v sobě nově měl. Jak jsme svižně kráčeli lesem, začalo se mi v břiše něco dít. Rychle honem do smrčí, abych si mohl ulevit, jenže to šlo příliš zvolna, bohužel, rovnou mi to teklo do kalhot! Ostatní už dávno odklusali, já jsem se za nimi belhal! A doma, to byla hrůza, jak to v tom batohu vypadalo. Pár sáčků bylo potrhaných, všechno rozházené na hromadu, dýmka plná marmelády, rozmočená čokoláda. Všichni koukali do batohu, a bylo to jen jedno velké blátivé těsto. Zklamání bylo veliké: Inflace mi skončila v kalhotech!!

Dnes jezdí „Pašani" autobusy odtamtud sem a kupují všechno, co se dá koupit. Jen s tím rozdílem, že jsou při hraniční kontrole nejdřív prohledáni kvůli penězům a pak kvůli nakoupenému zboží — a pořádně oškubáni.

Doufejme, že nás podobná inflace mine.

Kuhn

věta pokračuje na dalším listu ⟶