Týden před prvními přímými volbami do Evropského parlamentu si musíme připomenout, že v současné době dokážeme sjednotit jen část Evropy, dokonce ani ne celou svobodnou Evropu. Právě proto máme my v zemích Devítky, ve svobodné části Evropy, povinnost mluvit zástupně za všechny Evropany. Máme povinnost zástupně za všechny Evropany nejen zachovávat svobodné, lidské, křesťanské dědictví Evropy, ale zcela vědomě je brát jako základ pro vnitřní uspořádání našeho společného evropského domu.
Evropa nekončí u Labe a u Šumavy!
Že toto vědomí zůstalo živé, je nemalou zásluhou i Sudetských Němců. Jejich už přes tři desetiletí, tedy déle než jednu generaci, nepřerušené vyznání k domovu, jejich věrnost k národní svébytnosti – ať už je osud sudetských Němců zavál do kterékoli země a na kterýkoli kontinent – nemá nic společného s revanšismem, je to ale také víc než jen teskná vzpomínka, nostalgie, politický folklor. Za tím stojí politická vůle národnostní skupiny k sebeprosazení a její trvání na právu na sebeurčení. Na ani jednom z toho nelze a nesmí se rezignovat.
Rezignace by zde znamenala: zbabělou kapitulaci před holým násilím, ospravedlnění zásady „moc jde před právem", bezpodmínečné uznání „normativní síly faktičnosti". Krvavá daň, kterou museli Evropané ve svých dějinách, především však v obou evropských občanských válkách tohoto století, zaplatit, by byla zaplacena zbytečně, utrpení a smrt milionů obětí vyhlazovacích táborů, pronásledování a vyhánění by byly zbytečné, kdyby se národy, kdyby se především politicky odpovědní lidé, tváří v tvář požadavkům, které na ně dnes kladou dějiny a morálka, znovu stáhli za neudržitelné hradby pouhého právního pozitivismu.
S reálnou politikou ani s nutnou politikou uvolnění nemá taková rezignace na základní, ze své podstaty nezcizitelné politické hodnoty a právní postavení nic společného. Právě zde spočívá – vedle základní politické chyby – hluboký, neodpustitelný morální nedostatek východní politiky bonnské koalice.
Aby v světě roztrhaném mocenským zápasem zájmů a ideologií nemusel být řád založený na právu a spravedlnosti pouhou utopií, nesmí v boji o základní práva lidí a národů existovat žádná rezignace ani polovičatost. Tato práva jsou nedělitelná.
Vzhledem k dvojímu metru, jaký v současnosti uplatňuje většina v OSN v otázkách práva na sebeurčení, práva národů na život a platnosti lidských práv, si však do budoucna nesmíme slibovat mnoho dobrého.
Ale nedělitelné není jen právo, nýbrž i dějiny! Do osudovosti evropských dějin jsou stejnou měrou zapleteny všechny evropské národy. Toto společné dědictví viny a osudu se nedá „vyřešit" jako matematický příklad – ani jednostranným přisouzením viny nebo jednostranným přiznáním viny, ani vzájemným zúčtováním vin, ani zamlčováním nebo překrucováním faktů, nýbrž jedině jasným, neskresleným vhledem do událostí, statečným a poctivým vyrovnáním se s nimi a vůlí jít společně novými, lepšími cestami.
Zde Sudetští Němci, počínaje „Chartou vyhnanců z domova" z roku 1950 až do dneška, vytyčili znamení, která mohou do budoucna ukazovat cestu z utrpení minulosti ke společné budoucnosti svobodných evropských národů.
Symbolická a příkladná pro Evropu je věrnost Sudetských Němců k jejich vlastní národní svébytnosti a k předávanému kulturnímu dědictví. Neboť Evropa, která se svobodně sjednocuje a je sjednocená, může být jen Evropou národnostní a kulturní rozmanitosti. Evropská svoboda roste jen z evropské rozmanitosti.
Evropa, kterou chceme, k níž se hlásíme 10. června, bude touto Evropou rozmanitosti, nikoli Evropou
- nacionalistického zúžení, - ideologických nároků na výlučnost, - třídně podmíněných nároků na nadvládu, - kolektivistického zrovnoprávňování, - byrokratické centralizace.
Sudetendeutschen, geboren aus der leidvollen Erfahrung der eigenen Geschichte, auch ein unübersehbares Zeichen gesetzt für das sich in Freiheit einigende Europa. Ohne ein solches gesichertes Recht kann es keine freie Heimat in einem freien Europa geben!
Eine Woche vor den ersten Direktwahlen zum Europäischen Parlament müssen wir uns daran erinnern, daß wir zur Zeit nur einen Teil Europas, nicht einmal das ganze freie Europa, einigen können. Gerade deshalb sind wir in den Ländern der Neuner-Gemeinschaft im freien Teil Europas jedoch in die Pflicht genommen, stellvertretend für alle Europäer zu sprechen. Wir sind in die Pflicht genommen, stellvertretend für alle Europäer das freiheitliche, das menschliche, das christliche Erbe Europas nicht nur zu bewahren, sondern es ganz bewußt als Grundlage für die innere Gestaltung unseres gemeinsamen europäischen Hauses zu nehmen.
Europa endet nicht an Elbe und Böhmerwald!
Daß das Bewußtsein daran lebendig gelieben ist, ist nicht zuletzt auch die Leistung der Sudetendeutschen. Ihr nun seit mehr als drei Jahrzehnten, also über ein Menschenalter, ungebrochenes Bekenntnis zur Heimat, ihre Treue zum Volkstum, in welches Land und in welchen Kontinent das Schicksal Sudetendeutsche auch verschlagen haben mag, hat nichts mit Revanchismus zu tun, es ist aber auch mehr als nur wehmütige Rückerinnerung, Nostalgie, politische Folklore. Dahinter steht der politische Selbstbehauptungswillen der Volksgruppe und ihr Beharren auf dem Selbstbestimmungsrecht. Auf beides kann und darf nicht verzichtet werden.
Verzicht würde hier bedeuten: Feige Resignation vor der nackten Gewalt, Rechtfertigung des Grundsatzes „Macht geht vor Recht", bedingungslose Anerkennung der „normativen Kraft des Faktischen". Der Blutzoll, den die Europäer in ihrer Geschichte, vor allem jedoch in den beiden europäischen Bürgerkriegen dieses Jahrhunderts entrichten mußten, wäre umsonst gezahlt worden, das Leiden und der Tod der Millionen Opfer der Vernichtungslager, der Verfolgung und Vertreibung wären umsonst gewesen, würden sich die Völker, würden sich vor allem die politisch Verantwortlichen, angesichts der Forderungen, die heute Geschichte und Moral an sie erheben, wieder hinter die haltlosen Mauern eines bloßen Rechtspositivismus zurückziehen.
Mit Realpolitik oder notwendiger Entspannungspolitik hat ein solcher Verzicht auf grundlegende, ihrem Wesen nach unaufgebbare politische Werte und rechtliche Position nichts zu tun. Hier liegt deshalb auch, neben dem grundlegenden politischen Fehler, der tiefe, unverzeihliche moralische Mangel der Ostpolitik der Bonner Koalition.
Damit in einer vom Machtkampf der Interessen und Ideologien zerrissenen Welt eine auf Recht und Gerechtigkeit gegründete Ordnung nicht nur Utopie zu sein braucht, kann es im Kampf um die Grundrechte von Menschen und Völkern keinen Verzicht und keine Halbheiten geben. Diese Rechte sind unteilbar.
Angesichts der doppelten Moral, wie sie zur Zeit von der UNO-Mehrheit in den Fragen des Selbstbestimmungsrechts und des Lebensrechts der Völker und der Geltung der Menschenrechte geübt wird, dürfen wir hier jedoch für die Zukunft wenig Gutes erwarten.
Aber nicht nur das Recht ist unteilbar, auch die Geschichte! In das Verhängnis der europäischen Geschichte sind alle europäischen Völker gleichermaßen verstrickt. „Bewältigen" wie eine Mathematikaufgabe läßt sich dieses gemeinsame Erbe an Schuld und Verhängnis nicht, weder durch einseitige Schuldzumessung oder einseitiges Schuldbekenntnis oder auch durch gegenseitige Schuldaufrechnung, weder durch Totschweigen oder durch Umbiegen der Tatsachen, sondern allein durch eine klare, unverstellte Einsicht in die Ereignisse, durch eine mannhafte und redliche Auseinandersetzung mit ihnen und durch den Willen, gemeinsam neue, bessere Wege zu gehen.
Hier haben die Sudetendeutschen, angefangen von der „Charta der Heimatvertriebenen" aus dem Jahre 1950 bis heute Zeichen gesetzt, die zukunftsweisend den Weg aus dem Leid der Vergangenheit in eine gemeinsame Zukunft freier europäischer Völker weisen können.
Zeichenhaft und beispielgebend für Europa ist die Treue der Sudetendeutschen zum angestammten Volkstum und zum überlieferten Kulturerbe. Denn das in Freiheit sich einigende und geeinte Europa kann nur ein Europa der völkischen und kulturellen Vielfalt sein. Die europäische Freiheit wächst nur aus der europäischen Vielfalt.
Das Europa, das wir wollen, zu dem wir uns am 10. Juni bekennen, wird dieses Europa der Vielfalt sein, nicht ein Europa
-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.