⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Při těchto prvních přímých volbách do Evropského parlamentu jde o to, aby se z Evropy Devítky, z Evropského hospodářského společenství, stalo duchovně-etické společenství vůle a politické společenství jednání:

- společenství, které se hlásí k celému, nerozdělenému evropskému historickému a kulturnímu dědictví, k jeho velikosti a záři stejně jako k jeho temným stránkám,

- společenství, které dokáže mluvit za celou Evropu, za všechny Evropany – především za ty, kteří dnes musí žít v nesvobodě.

Nový Evropský parlament, pokud správně chápe svůj úkol, bude muset být především místem, kde bije svědomí Evropy, kde se řekne to, co Evropa jako celek potřebuje bez ohledu na úzké národní zájmy a egoismy, jaké jsou úkoly a povinnosti Evropy ve světě.

Historickým posláním Evropy je svoboda, úkolem Evropy je mír: poslání a úkol platí pro evropské národy samotné, které chtějí i nadále žít

- v západní kulturní tradici,

- v moderní civilizaci,

- v svobodném právním řádu, vybojovaném v boji trvajícím staletí.

Loučení

Seděla jsem pod smrkovým větvovím, sluneční svit jím prostupoval tancem, jak kdysi ve zlatém jiskření nad vřesem a rozmarýnem.

Vesnice ležela mlčky na zeleném svahu, přes údolí nedolehl žádný zvuk, jen z lesa zpíval pták mně naposled loučení.

Pramen vzlykal v hlubině svou melodii odchodu, trýznil mou duši do rány neutuchající bolestí.

Tu jsem se chvějící rukou zabořila hluboko do měkkého mechu, tak že už tato rodná země nikdy nemá být mou?

Často jsem se pak s teskností ještě ohlédla na milý obraz, přitom mi kanuly horké slzy a kalily poslední pohled.

Hermine Walter, roz. Palm