† Naši zesnulí †

Ignaz Buchner, hudební mistr v Ruhpoldingu, Herrenweg 11, zemřel 3. května 1979 ve věku 76 let Berta Kunzmann, rozená Klement, ve Vídni 1120 dne 29. 3. 1979 ve věku 81 let Josef Hubl – Amthaus-Brenner, Bayreuth (den úmrtí nebyl oznámen) – ve věku 74 let Ernst Weinhart, Am Waldrand 10, 3550 Marburg, dne 1. 3. 1979 ve věku 84 let Gertrud Schröder, rozená Pechan, v Neuenhaßlau dne 11. 5. 1979 ve věku 64 let Anna Reichelt, rozená Eckl, Oehrberg, dne 31. 5. 1979 ve věku 82 let Berta Peschka, 8242 Bischofswiesen, dne 12. 5. 1979 ve věku 68 let

Vzpomínka na Ignaze Buchnera

Hudební mistr Ignaz Buchner, který nečekaně zemřel 3. května 1979 v 77. roce života, hrál v hudebním životě Ruhpoldingu mnohostrannou roli. Narodil se v Sudetech, vyučil se na konzervatoři a později působil jako violoncellista v opeře v Brně. V důsledku vysídlení přišel v roce 1946 se svou rodinou do Ruhpoldingu, kde ho brzy požádal ředitel obecné školy Stummer, aby dočasně převzal vedení „Pěveckého a orchestrálního spolku", který existoval v letech 1902–1938 a stál pod jeho taktovkou. Nový občan Buchner souhlasil. V roce 1947 pověřil Dr. Carl Degener kapelu hraním na plesech v kurhausu, koncertovalo se také v neděli dopoledne u vesnické kašny (tehdy existovaly jen klavírní party a Buchner je přepisoval na nástrojové hlasy). Založil dechový sbor a brzy vyhověl přání starého hudebního mistra „Dandlvatera" (Matthias Haßlberger) a převzal dechovou kapelu, dokud se jeho syn nevrátí ze zajetí. Syn ho pak požádal, aby zůstal jeho zástupcem.

Od roku 1948 tak Buchner vybudoval krojovanou kapelu „Miesenbacher", kterou vedl 16 let a k jejíž prvním členům patřil dnešní hudební mistr Georg Nistler; vyškolil pro ni nejednoho mladého člověka na nejrůznější nástroje. Mnozí z nich dnes patří ke stálému obsazení a často vystupují i jako sólisté. Buchnerův orchestr „Miesenbacher" hrával zpočátku třikrát týdně v kurhausu, jednou u „Neuwirta". V neděli se na nádraží hudebně vítalo až 10 zvláštních vlaků Touropa. Z ruhpoldinského cestovního ruchu si zesnulého nelze odmyslet. V roce 1959 jel s kapelou na čtyřtýdenní propagační zájezd po západním a severním Německu. S hudebníky odletěl do Addis Abeby na zahájení letecké linky Frankfurt – Addis Abeba společnosti „Aethiopian Airlines" a potěšil hrou i nemocné v tamější leprosárii. V roce 1961 se s kapelou, sklízející bouřlivý potlesk, zúčastnil velkého květinového korza v San Remu a téhož roku mnichovského kongresu Touropa, kde se před zástupci z 60 zemí konal ruhpoldinský domovský večer. Byl dirigentem na velkém hudebním svátku v roce 1955 u příležitosti 100. výročí založení kapely, od 13. do 23. 10. 1957 se s hudebníky zúčastnil kongresu ASTA (Americké sdružení cestovních kanceláří) v Madridu, Barceloně a Zaragoze, spolupracoval na různých filmových a televizních natáčeních, řídil koncert na pořízení hudebních nástrojů, proslulé velikonoční koncerty v kurhausu i mnohé další hudební akce. Mezitím složil i „Rauschbergský pochod", který lze dodnes často slyšet. Vychoval dorost pro „Miesenbacher" i pro „Rauschberger".

Se svou ženou Hermine, bývalou varhanicí farního kostela a pianistkou, pořádal jako violoncellista kostelní a žákovské koncerty.

V roce 1965 si ho starosta Schwabl vyžádal do Inzellu jako kapelníka tamější hudební kapely. V Inzellu obdržel Ignaz Buchner, který sloužil umění jako hudebník a kapelník půl století, z rukou zástupce Hudebního svazu Horního a Dolního Bavorska Zlatou jehlici svazu. Na památku a jako dík za jeho šestiletou činnost v Inzellu mu při rozloučení na konci léta 1974 předal starosta Ludwig Schwabl na památku zlatou medaili.

I u ruhpoldinských a inzellských domácích i lázeňských hostů zůstane nezapomenut.

Ignaz Buchner pohřben

věta pokračuje na dalším listu ⟶