Snad jednou přijde i čas, kdy budou čeští mladí lidé stát na sibiřské hranici velkého spojence. Situace ve světě totiž není nijak dobrá. Žlutý muž na dálném východě sílí a v celosvětové politice mluví do věcí slovem, které nelze přeslechnout. I on má územní požadavky vůči kdysi rudému bratrovi. A protože se za Vietnam zvlášť angažovaly právě národy spojené se sovětským státem, i ony budou jednou přinuceny k oběti. Ale to už není naše věc. Nechceme, aby se v nás vzedmul pocit pomsty za bezpráví, které nám bylo způsobeno. Chceme spíš projevit pochopení, neboť utrpení se musí snést.

Často vzpomínám na mladého českého úředníka, který občas přijížděl na hrad Loket, aby se podíval, jak se věci mají, a který, když jsme mu líčili naše strasti, říkával: „Stromy přece nerostou do nebe. Teď musíte jít vy a my bychom byli rádi, kdyby jednou nechali dobrovolně jít i nás za vámi." Jak měl pravdu! Později jsem slyšel, že byl ze státní služby odstraněn. Dobří lidé se najdou v každé době; i mezi naším sousedním národem byli a jsou dobří lidé.

Jeden krajan se dostal k textu o vzniku naší rodné obce Horní Slavkov, tak jak jej dnes podávají Češi, a poslal mi ho. Nechci vám ho zatajit, neboť tento výmysl je velmi zajímavý. Takové překrucování původní pravdy je prostě k smíchu. Najde se snad někdo, kdo by tomu odporoval? Ale porovnejte si jen dějiny naší domoviny. Náš nezapomenutelný ředitel měšťanské školy Prosch je sepsal na pokračování v Heimatbriefu č. 4 z roku 1949, strana 19. Měl k dispozici listiny, když se staral o naše vlastivědné muzeum. Takhle přece nelze zacházet se staletími! Tehdy žádný takový socialismus, jaký nám tato česká vlastní historie předstírá, ještě neexistoval!

K dnešní titulní fotografii je třeba poznamenat, že narcisy z Gefell (Gfell) zdomácněly ve státě Utah v Americe. Kéž se dál množí a udržují u naší krajanky Christiana Fechter vzpomínky. Ve svém příspěvku v Heimatbriefu o tom tentokrát píše ona sama.

Náš krajan Jakob nás svým příspěvkem znovu vrací do roku 1946. Kdo by mohl zapomenout dobu transportu z domova do Nového Sedla (Neusattl) a přepravu v dobytčích vagonech do zdevastovaného Německa. Jak vítaní jsme byli, o tom dnes už nechceme rozvádět. Ale je přece zvláštní, jak se zdejší lidé změnili, když se podíváme, s jakou láskou jsou dnes vítáni Vietnamci. Já sám jsem měl co děkovat Američanům, kteří tu tenkrát byli pány, že jsme se svou rodinou dostali střechu nad hlavou. O teplém jídle nemohla být ani řeč. Ano, tak se mění doby! U leckterého krajana je asi cizí vždycky přitažlivější než vlastní.

Přeji vám tedy všem opravdu veselé velikonoční svátky!

RICHARD BRUMMEISL

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Kdo pomůže s rodopisným bádáním?

Už řadu let je možné v Krajském archivu v Plzni nahlížet do našich matrik a „vykopávat" tak vlastní rodinu. Všechny matriky západních Čech jsou v tamním archivu centrálně evidovány, do roku 1980 by tam měly být převezeny i mladší fondy (do roku 1900), aby byly k dispozici badatelům.

Právě naše rodné město Horní Slavkov (Schlaggenwald) má velmi staré, a tím i cenné matriky, které sahají až před třicetiletou válku. Bylo by záslužné tyto staré zápisy jednou přepsat pro archivní účely. K tomu je samozřejmě potřeba čas, a především i prostředky. — Zájemci z řad krajanů ať se na mě obrátí. Jsem také ochoten prozkoumat jednotlivé horoslavkovské rodiny.

O zprávu prosí krajan Herbert Schneider, okresní správce Loketska, 7401 Dusslingen, Goethestraße 3, tel. 07072/3468.

Horoslavkovské rodině ještě dodatečně srdečné Glück auf do roku 1979!