„Jsme svědky všeho, co konal v zemi židovské i v Jeruzalémě. Jej pověsili na dřevo kříže a zabili, ale Bůh jej třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se zjevil – ne všemu lidu, nýbrž svědkům, které Bůh předem vyvolil." (Sk 10, 40 a 41)

Uvedené verše pocházejí z kázání apoštola Petra před římským setníkem Korneliem. Je to jádro křesťanského velikonočního poselství o utrpení a smrti, o zmrtvýchvstání a proměnění našeho Pána. Jsem velmi vděčný, že mohu prostřednictvím našich krajanských listů promluvit o velkých svátcích roku slovem křesťanského zvěstování k mnoha krajanům – prostým slovem ke všem, kdo v sobě ještě mají ochotu a schopnost věřit.

V letech 1512 až 1516 vytvořil velký malíř z Dolních Franků, mistr Matthias Grünewald, proslulý křídlový oltář pro klášterní kostel antonitů v Isenheimu v Alsasku. Tento oltář je uměleckým dílem už svou konstrukcí a při různém postavení křídel ukazuje tři velká tajemství naší spásy. Při zavřených vnějších křídlech se ve středním poli objevuje slavný obraz ukřižování. Z tmavého pozadí vystupuje kříž: dva hrubě tesané trámy s tělem ukřižovaného a zmučeného Pána. Vlevo od kříže Maria, „Bolestná Matka", s Janem, milovaným učedníkem, a Marií Magdalénou. Vpravo od kříže fascinující postava Jana Křtitele s ukazující rukou a velikonočním beránkem. Jan sice v době Ježíšovy smrti již nežil, ale už při prvním setkání s Pánem vyložil smysl jeho smrti: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!"

Když se vnější křídla rozevřou, objeví se zcela nový obraz, vánoční oltář: Zvěstování Panně Marii, hudbu hrající andělé a Maria s Ježíškem jako zářící matka v zahradě na pozadí světla, které proniká z nebe. Na pravém vnějším křídle, rovněž zahaleném do světla, obraz zmrtvýchvstání, který zároveň ukazuje Krista v proměnění. Celé dílo je mohutným vizionářským souhrnem velkých tajemství naší víry. Vánoční oltář: Bůh se stává člověkem k naší spáse. Obraz ukřižování: Ježíš dává svůj život jako výkupné za mnohé. Velikonoční obraz: Bůh svého Syna třetího dne vzkřísil a proměněný Kristus se vrací do slávy svého Otce.

Před tímto oltářním dílem si můžeme prověřit svou velikonoční víru. Položme si upřímně otázku: Věřím, že se Kristus stal člověkem i kvůli mně? Věřím, že Kristus trpěl i za mě? Věřím, že Kristus i za mě zemřel a vstal z mrtvých?

Dokážeme-li na tyto otázky odpovědět věřícím ano, pak náš život získává pevný základ. Ježíš Kristus svou smrtí osvobodil lidi od mocí, které nás nejvíce tíží: od hříchu a smrti. Sice i nadále zůstáváme ohroženi hříchem a budeme jím ohroženi, dokud budeme žít. Sice všichni na konci svého pozemského života – den a hodinu zná jen Bůh – musíme podstoupit smrt, kterou s námi Kristus sdílel. Jsme však pokřtěni v Kristovu smrt, abychom s ním žili, nyní i navěky. S jistotou víry víme, že prapůvodní touha po překonání smrti není iluzí. Ve světle zmrtvýchvstání můžeme znovu promýšlet velké otázky svého života: radost a utrpení, život a smrt, naději a zoufalství. V pohledu Velikonoc se i v čase utrpení staneme lidmi velikonoční radosti. Velikonoční víra ve smrt a zmrtvýchvstání Kristovo je nejhlubším základem naší naděje a naší velikonoční radosti.

Přeji všem čtenářům požehnané Velikonoce a radostné Aleluja. Na shledanou při mnoha poutích a krajanských setkáních v roce 1979.

Prelát Dr. Karl Reiß, apoštolský protonotář

věta pokračuje na dalším listu ⟶