Nám dětem postavili před okno klenutý dřevěný kufr, přehodili přes něj deky a poradili nám, ať se díváme na všechny ty cizí věci, které odtud bylo vidět. Mezitím se soumrak vplížil do koutů a výklenků. Oheň, který naše dobrá matka zapálila v nových kamnech, nedokázal tak rychle prohřát vlhké stěny. Třásla jsem se a plakala své horké slzy na studená okenní skla. Venku šel kolem Ježíšek a odnášel s sebou náš vánoční stromeček.

HERMINE WALTER, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Jedna podivná panenka

Jak slavnostní byly Štědré večery doma v Chebsku. V každém domě se srdce klučičí i děvčat chvěla zvědavostí, co jim asi přinese Ježíšek. U Kempnů v Rabensgrünu to nebylo o mnoho jinak. Malá pětiletá Walli, s červenými buclatými tvářičkami a zlatými kudrnatými loknami, netrpělivě čekala v babiččině pokojíku, než ji pustili do velkého pokoje.

Když se konečně dveře otevřely, stál tam velký vánoční stromek. Očka malé Walli zůstala jako přikovaná na mnoha svíčkách, které na stromku hořely. Pomalu šla blíž a obdivovala všechny ozdobičky, zabalené kousky čokolády a kostičky cukru, pozlacené ořechy, malá jablíčka, spoustu skleněných koulí, drobné půvabné figurky a ještě mnoho dalšího. Z jedné větve na druhou byly natažené šňůry perel a celý stromek byl pokrytý jemným andělským vlasem. Ale nejvíc se jí líbila špička nahoře na stromku.

Celá omámená nádherou vánočního stromku si vůbec nevšimla, že uprostřed pokoje stojí kočárek pro panenky. Nesměle šla blíž a viděla, že uvnitř leží také opravdová panenka. Teď byla její radost veliká. Plná nadšení vytrhla panenku z kočárku a přitiskla ji k sobě tak pevně, jak jen to šlo. To ale bylo na malou panenku příliš mnoho a ta zaskřehotala a-a-. Vyděšená tím podivným zvukem panenku odhodila a běžela k matce. Nesměle se na ni podívala a zeptala se: „Mami, proč panenka dělá a-a?" „Ale ne," řekla matka, „tys ji trošku moc pevně stiskla. Když ji stiskneš pěkně jemně, bude volat mami."

CHRISTL FECHTER

věta pokračuje na dalším listu ⟶

VÁNOČNÍ KOULE

Když jsem spěchala kolem, s radostí jsem zahlédla dvě vánoční koule, jako kdysi, ve světlém tyrkysu a jemném opálu.

Z jejich měkkého odlesku mě vroucně pozdravila tvář, že jsem na chviličku zapomněla, proč vlastně spěchám.

Bílá hlava se sklonila, ve staré ruce jsem poznala hrstku střepů uvnitř a rudě crčely krůpěje jako krev.

Její pohled se zvedl, plný úsměvu, a podávala mi zcela celé, co jsem kdysi nechala rozbít: dvě koule, tyrkysovou a opálovou.

Když se pak ten krásný obraz rozplynul, vešla mi do srdce tak blaze mírná, andělskými sbory radostně opěvaná, vánoční radost.

HERMINE WALTER, roz. Palm </invoke>

věta pokračuje na dalším listu ⟶