Hans byl zbaven starostí a trápení! Obklopen skvělým služebnictvem prožíval spokojeně týdny a dny na svém nádherném, pyšném zámku. Postavil ho na tom místě, kde tehdy vodní vílu spatřil; tam se scházel se svým „pokladem", šťasten její vroucí láskou! —

Ale toto opojení netrvalo dlouho, brzy vystřízlivěl, přišlo pokání, neboť ho zneklidnilo poznání, že propadl duchům. Poznal jednu milou dívku, lidské dítě, tak zbožné a dobré. Vzplanul k ní láskou, opravdovou, čistou láskou.

Zapomenuty byly sliby věrnosti, před nedávnem dané nymfě, zmocnilo se ho hořké pokání a byl odhodlán odčinit svůj hřích. Dívce, jejíž lásku si získal, odhodlaně nabídl srdce i ruku, domníval se, že vodní víle unikl v posvátném manželském svazku — Vypravili se na veselou svatební slavnost: napřed hudebníci, svatební pár, za nimi v průvodu čestných hostů kráčel veselý zástup, slavnostně vyzdobený.

Tu náhle se zvedla bouřlivá vichřice, Ohře se v mžiku vzedmula do výšky, a mezi blesky a hromobitím z ní vystoupila bledá, hněvivá víla: „Slíbil jsi mi věčnou věrnost. Přísahal jsi ji svatou přísahou; ničemníku, tu přísahu jsi porušil! Buď proklet na věčné časy!" Mávla rukou a mezi hukotem a praskotem se země rozevřela v širokou trhlinu — zámek se propadl do hlubin, ale svatební průvod, mladí i staří, kteří právě šli cestou ke svaté kapli, proměnili se v chladný, tvrdý kámen! Ještě dnes stojí na témže místě jako výstražné znamení pro lidi!

Doslov

věta pokračuje na dalším listu ⟶