Péče o selské dědictví
při setkání západočeského selského školního společenství ve Würzburgu
Tři slunečné pozdně letní dny v podzimně pestrém würzburském vinařském kraji, který právě slavil své tradiční vinobraní, prožilo přes padesát bývalých účastníků kurzů někdejší německé západočeské selské školy při svém III. setkání se svým zakladatelem, mistrem selské vysoké školy a bývalým ministrem zemědělství Gustavem Hackerem v kruhu tohoto osvědčeného společenství.
Tradice čtrnácti běhů této někdejší vzdělávací instituce selské mládeže západních Čech se opět projevila i při tomto setkání, a to jak při společné modlitbě před jídlem a nedělní bohoslužbě v Kiliánském dómu, kde všichni zažili svěcení jedenácti jáhnů diecézním biskupem, tak zvlášť srdečně v poutním kostelíku „Maria im Weingarten" uprostřed vinic u Volkachu. Tam se ruch turistů na čtvrt hodiny proměnil v mariánskou pobožnost poté, co bývalé selské školačky, dojaty pohledem na Riemenschneiderovu řezbu Madony s růžencem, spontánně zanotovaly ještě z kurzů známou píseň „Meerstern, ich dich grüße…" a strhly tak všechny přítomné ke společnému zpěvu a tichému rozjímání.
Dojemná byla i vzpomínka na zesnulé se slovy Gustava Hackera, věnovanými zejména přátelům, kteří zemřeli od posledního setkání – Leopoldu Kindermannovi, Augustu Maierovi a Josefu Wittmannovi. Hodinový proslov bývalého hospodáře a preses kolpingovské obce, důstojného pana Dr. Franze Otta, přednesený na uvítacím večeru volnou řečí, poutavě přiblížil zkušenosti a zážitky kněze, pedagoga a politika a všechny posluchače strhl a hluboce zapůsobil. Za Svaz vyhnanců (BdV) a Sudetoněmecké krajanské sdružení Dolních Frank přinesl srdečné pozdravy jejich okresní jednatel Max Röhrl z Markt Eisensteinu – ten už odpoledne vedl prohlídku starého města a pak až do půlnoci potěšil svým mistrným hraním na citeru při společném zpěvu starých lidových písní útulnou náladu ve společnosti bývalých žáků.
Stejně nezapomenutelná pro všechny účastníky zůstane řeč váženého starého mistra Gustava Hackera na domovském večeru v sobotu, v níž se výstižně projevila osobnost tohoto ve cti zešedivělého selského vůdce a politika – potlesk dosvědčil, jak velmi mluvil všem z duše. Následný slib „Chceme…", jak se vždy společně pronáší při ukončení kurzu, předání zeleno-bílého odznaku nově příchozím podáním ruky a slavnostní „Když se všichni odvrátí…" na závěr této slavnostní chvíle byly pro všechny přítomné nezapomenutelným zážitkem. Společný zpěv mnoha lidových písní, jako „Kveť, jen kveť, mé letní obilí", „Už se stmívá na vřesovišti…" a dalších, doprovázený kytarou Franze Gürtlera a Adiho Böhma, ale i veselé vyprávění o kdysi bujném dění na kurzech a nejedna vzpomínka na krásný čas venkovské mládeže zazněly i v závěrečném slově Josefa Springera.
Velkolepostí rezidence, postavené chebským rodákem Balthasarem Neumannem, impozantní pevnostní stavbou a mnoha památkami tohoto dějinami prodchnutého hlavního města Dolních Frank byli všichni přátelé stejně nadšeni jako nádhernou vyjížďkou do Volkachu a výhledem z hostince Vogelsburg dolů do Mohanského trojúhelníku, kde barevné listnaté lesy a vinice kolem mohanské zákruty při zlatém západu slunce vytvářely jedinečně krásný obraz.
Závěrečná slova Hackera v neděli v poledne pak ještě jednou náležitě připomněla všechny vrcholy a zážitky a on srdečně poděkoval dosavadnímu organizátorovi setkání, Rudolfu Püchnerovi, za nesmírnou přípravnou práci, která tyto krásné dny umožnila. Bylo jen pochopitelné, že se všichni účastníci spontánně rozhodli sejít se příští rok ve stejnou dobu (5.–7. 10. 1979) znovu ve würzburském Kolpingově domě, a Püchner byl znovu pověřen přípravami. S přáním, aby se příště sešli zdrávi, odjeli všichni do svých většinou vzdálených domovů.
Pü — </invoke>
Pflege bäuerlichen Erbes
beim Wiedersehen der westböhmischen Bauernschulgemeinschaft in Würzburg
Drei sonnige Spätsommertage im herbstlich-bunten Würzburger Weinland,, das gerade sein traditionelles Winzerfest feierte, verlebten über ein halbes Hundert ehemaliger Lehrgangsteilnehmer der einstigen deutschen westböhmischen Bauernschule bei ihrem III. Treffen mit ihrem Gründer, Bauernhochschulmeister und Landwirtschaftsminister a. D. Gustav Hacker im Kreise dieser bewährten Gemeinschaft.
Die Tradition der 14 Lehrgänge dieser einstigen Bildungseinrichtung der bäuerlichen Jugend Westböhmens wurde auch bei diesem Beisammensein wieder gepflegt, was sowohl beim gemeinsamen Tischgebet vor den Mahlzeiten und dem sonntäglichen Gottesdienstbesuch im Kiliansdom, wo man die Weihe von 11 Diakonen durch den Diözesanbischof miterlebte — besonders aber im Wallfahrtskirchlein „Maria im Weingarten" mitten in den Weinbergen vom Volkach recht innig zum Ausdruck kam, als der dort herrschende Touristenrummel für eine Viertelstunde zur Marienandacht wurde, nachdem die Bauernschülerinnen angesichts von Riemenschneiders Schnitzwerk: Madonna im Rosenkranz ergriffen das noch aus den Lehrgängen bekannte: „Meerstern, ich dich grüße . . ." anstimmten und so alle Anwesenden zum Mitsingen und stiller Betrachtung anregten.
Aber auch die ergreifende Totenehrung mit Gedenkworten G. Hackers besonders für die seit dem letzten Treffen verstorbenen Freunde Leopold Kindermann, August Maier und Josef Wittmann und die einstündige Ansprache des ehem. Hausherrn und Präses der Kolpingsgemeinde, Hochw. H. Dr. Franz Ott am Begrüßungsabend, in welcher die Erfahrungen und Erlebnisse des Priesters, Pädagogen und Politikers in freier Rede spannend dargeboten alle Zuhörer in ihren Bann zogen und tief beeindruckten. Für den BdV und die SL Unterfranken entbot deren Bezirksgeschäftsführer Max Röhrl / Markt Eisenstein herzliche Willkommensgrüße — er hatte bereits am Nachmittag die Führung durch die Altstadt durchgeführt und erfreute dann noch mit seinen gekonnten Zithervorträgen bis Mitternacht beim Rundgesang altbekannter Volkslieder die gemütliche Runde der Altschülergemeinschaft.
Ebenso unvergeßlich für alle Teilnehmer bleibt wohl die Rede des verehrten Altmeisters Gustav Hacker im Heimabend am Samstagabend, bei der die Persönlichkeit dieses in Ehren ergrauten Bauernführers und Politikers treffend zum Ausdruck kam — der Beifall bewies, wie sehr er allen aus dem Herzen gesprochen hatte. Das anschließende Gelöbnis „Wir wollen", wie immer bei Lehrgangsabschluß gemeinsam gesprochen, die Übergabe des grün-weißen Abzeichens an die Neuangekommenen mit Handschlag und das feierliche „Wenn alle untreu werden . . ." als Abschluß dieser Feierstunde bildeten ein bleibendes Erlebnis für alle Anwesenden. Gemeinsames Singen vieler Volkslieder, wie „Blüh, nur blüh mein Sommerkorn", „Es dunkelt schon in der Heide . . ." u.a.m., begleitet mit der Guitarre von Franz Gürtler und Adi Böhm, aber auch lustige Erzählungen aus dem einstigen Lehrgangstreiben und so manche Erinnerung an die schöne Landjugendzeit klang auch an ihm Schlußwort Josef Springers.
Von der Großartigkeit der vom Egerer Lm. Balthasar Neumann erbauten Residenz, dem imposanten Festungsbau und den vielen Sehenswürdigkeiten der geschichtsträchtigen Hauptstadt von Unterfranken waren alle Freunde ebenso begeistert, wie von der herrlichen Fahrt nach Volkach und dem Rundblick von der Gaststätte Vogelsburg hinunter ins Maindreieck, wo die bunten Laubwälder und Weinberge rund um die Mainschleife bei goldnem Sonnenuntergang ein einmalig schönes Bild ergaben.
Die Schlußworte Hackers am Sonntagmittag hoben dann auch all die Höhepunkte und Erlebnisse nochmals gebührend hervor und dankte er sehr herzlich dem bisherigen Organisator der Treffen, Rudolf Püchner, für die immensen Vorarbeiten, welche diese schönen Tage mit ermöglichten. Es war nur zu verständlich, daß sich alle Teilnehmer spontan dazu entschlossen, sich im nächsten Jahre zur selben Zeit (5. — 7. 10. 1979) im Würzburger Kolpinghause wiederzusehen und wurde Püchner erneut mit den Vorbereitungen betraut. Mit dem Wunsche, sich dann gesund wiederzusehen, reisten sie in ihre meist weit entfernten Wohnorte ab.
Pü —
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.