[obr] Bývalá hlavní ulice v Horním Slavkově

ucítí na vlastní kůži jeho metlu nebo řetěz. Uvnitř se ale čekalo plné zvědavosti a strachu, až venku konečně spustil rachot a hluk. Bázlivější se schovávali, ti nejmenší rychle utíkali matce do klína. Ti odvážnější odříkávali svou básničku nebo modlitbičku, byť roztřeseným hlasem. Mikulášovi se slibovalo polepšení, koneckonců si člověk přál od něj dárek, a on pak skutečně vytáhl z pytle balíčky se sladkostmi. Nejvíc jsme se vždycky radovali z ořechů. Jak nám tehdy zářily dětské oči, jak jsme byli šťastní z těch maličkostí. Pak zaznělo: „A budete-li ještě hodně hodní, přinese vám i Ježíšek něco pěkného." Tohoto ponaučení jsme si vzali k srdci, dali jsme se dohromady a počítali dny do největšího svátku roku. Při přípravách jsme se snažili horlivě pomáhat matce s pečením cukroví a byli jsme u toho rádi, protože nám při tom obvykle něco uklouzlo, když se něco nepovedlo. Z lesa se nosily větvičky na adventní věnec a večer jsme něco tvořili nebo vyráběli pro vánoční stromeček a pro betlém. V té době se skoro všechno dělalo doma, vlastníma rukama. Nebylo to snad mnohem hezčí než dnes, kdy se jen jde a koupí? Jak vlastně dnes žijeme? Malé děti mají hraček nadbytek a přesto nevědí, co si samy se sebou počít. Sotva se ještě najde dobré sousedské pospolité posezení, každý žije jen sám pro sebe, protože „bedýnka" k tomu denně přispívá svým dílem. Sotva ještě zbývají vřelé city jako tehdy, všechno se stalo tak střízlivým, chladným a samozřejmým.

Proto, milí krajané, držte spolu a vyprávějte svým dětem nebo vnoučatům o těch starých dobrých časech, které jsme ještě sami zažili a nikdy nezapomeneme.

V tomto smyslu vám všem přeji opravdu radostné a rozjímavé vánoční svátky a šťastný a zdravý nový rok.

Vaše ANNI ZIMOWSKI, rozená Wawersich

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Ti bez domova

Stvořitel, jenž na nebi trůní, dal každému, kdo na zemi žije, vlast, kterou má. Přesto musely miliony pryč z rodného domu a rodného kraje a žít v cizině.

Bolest jim hlodá v srdcích, protože byli vyhnáni z domu a dvora bez jakéhokoli slitování. Necítí se vinni ničím a všichni trpělivě nesou těžký úděl chudých.

Ač mnozí i v sousední zemi našli pevné útočiště, stesk po domově zůstal — už mnohé to velké utrpení, ten nářek a ten smutek předčasně zlomily.

Pane, ujmi se těch lidí, kterým bylo ukřivděno; zbav moci jejich nepřátele. Ukonči jejich neštěstí, přiveď je zpět do vlasti — dej pokoj té obci.

OTTO PÖPPERL </invoke>

věta pokračuje na dalším listu ⟶