[obr] Bývalá hlavní ulice v Horním Slavkově
ucítí na vlastní kůži jeho metlu nebo řetěz. Uvnitř se ale čekalo plné zvědavosti a strachu, až venku konečně spustil rachot a hluk. Bázlivější se schovávali, ti nejmenší rychle utíkali matce do klína. Ti odvážnější odříkávali svou básničku nebo modlitbičku, byť roztřeseným hlasem. Mikulášovi se slibovalo polepšení, koneckonců si člověk přál od něj dárek, a on pak skutečně vytáhl z pytle balíčky se sladkostmi. Nejvíc jsme se vždycky radovali z ořechů. Jak nám tehdy zářily dětské oči, jak jsme byli šťastní z těch maličkostí. Pak zaznělo: „A budete-li ještě hodně hodní, přinese vám i Ježíšek něco pěkného." Tohoto ponaučení jsme si vzali k srdci, dali jsme se dohromady a počítali dny do největšího svátku roku. Při přípravách jsme se snažili horlivě pomáhat matce s pečením cukroví a byli jsme u toho rádi, protože nám při tom obvykle něco uklouzlo, když se něco nepovedlo. Z lesa se nosily větvičky na adventní věnec a večer jsme něco tvořili nebo vyráběli pro vánoční stromeček a pro betlém. V té době se skoro všechno dělalo doma, vlastníma rukama. Nebylo to snad mnohem hezčí než dnes, kdy se jen jde a koupí? Jak vlastně dnes žijeme? Malé děti mají hraček nadbytek a přesto nevědí, co si samy se sebou počít. Sotva se ještě najde dobré sousedské pospolité posezení, každý žije jen sám pro sebe, protože „bedýnka" k tomu denně přispívá svým dílem. Sotva ještě zbývají vřelé city jako tehdy, všechno se stalo tak střízlivým, chladným a samozřejmým.
Proto, milí krajané, držte spolu a vyprávějte svým dětem nebo vnoučatům o těch starých dobrých časech, které jsme ještě sami zažili a nikdy nezapomeneme.
V tomto smyslu vám všem přeji opravdu radostné a rozjímavé vánoční svátky a šťastný a zdravý nový rok.
Vaše ANNI ZIMOWSKI, rozená Wawersich
Opl (Mutter, Tochter u. Sohn)
[obr] Die einstige Hauptstraße in Schlaggenwald
er seine Rute oder Kette zu spüren bekam. Drinnen aber wartete man voller Neugier und Bangen, bis endlich draußen ein Gepolter oder Gerassel losging. Die Ängstlichen verkrochen sich in ein Versteck, die Kleinsten flüchteten schnell in Mutters Schoß. Die Mutigen sagten ihr Sprüchlein oder Gebetchen auf, wenn auch mit zittriger Stimme. Man versprach dem Nikolaus sich zu bessern, schließlich wollte man ja ein Geschenk von ihm, der dann auch aus seinem Sack die Päckchen mit den Süßigkeiten herausholte. Am meisten freuten wir uns immer über die Nüsse. Wie strahlten das unsere Kinderaugen und wir waren glücklich über diese Kleinigkeiten. Dann hieß es: „Und wenn ihr noch recht artig seid, bringt euch auch das Christkind noch was Schönes". Von dieser Weisung beherzigt, nahmen wir uns halt zusammen und zählten die Tage bis zum größten Feste des Jahres. Bei den Vorbereitungen bemühten wir uns eifrig, beim Zuckerstückln-Backen der Mutter zu helfen und wir waren gerne dabei, denn da viel meist etwas ab für uns, wenn mal was schief ging. Aus dem Walde wurden Zweige für den Adventskranz geholt und an den Abenden werkelten oder bastelten wir für den Christbaum und fürs Kripperl. Zu dieser Zeit wurde fast alles selber gemacht. War das nicht viel schöner als heute, wo man hingeht und nur kaufen kann? Wie leben wir denn heute? Die Kleinen haben Spielzeug im Überfluß und wissen trotzdem nichts mit sich anzufangen. Es gibt kaum ein gutes nachbarschaftliches Beisammensein, jeder lebt für sich dahin, denn der „Flimmerkasten" leistet seinen täglichen Beitrag. Es gibt kaum noch warmherzige Gefühle wie damals, alles ist so nüchtern, kühl und selbstverständlich geworden.
Darum, Ihr lieben Landsleute, haltet zusammen und erzählt Euren Kindern oder Enkelkindern von der guten alten Zeit, die wir noch erlebt haben und nie vergessen werden.
In diesem Sinne wünsche ich Euch allen ein recht frohes und besinnliches Weihnachtsfest und ein glückliches sowie gesundes Neues Jahr.
Euere ANNI ZIMOWSKI, geb. Wawersich
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Ti bez domova
Stvořitel, jenž na nebi trůní, dal každému, kdo na zemi žije, vlast, kterou má. Přesto musely miliony pryč z rodného domu a rodného kraje a žít v cizině.
Bolest jim hlodá v srdcích, protože byli vyhnáni z domu a dvora bez jakéhokoli slitování. Necítí se vinni ničím a všichni trpělivě nesou těžký úděl chudých.
Ač mnozí i v sousední zemi našli pevné útočiště, stesk po domově zůstal — už mnohé to velké utrpení, ten nářek a ten smutek předčasně zlomily.
Pane, ujmi se těch lidí, kterým bylo ukřivděno; zbav moci jejich nepřátele. Ukonči jejich neštěstí, přiveď je zpět do vlasti — dej pokoj té obci.
OTTO PÖPPERL </invoke>
Die Heimatlosen
Der Schöpfer, der im Himmel thront,
Hat jedem, der auf Erden wohnt,
Ein Vaterland gegeben;
Doch Millionen mußten fort,
vom Elternhaus und Heimatort
Und in der Fremde leben.
Der Schmerz an ihren Herzen nagt,
Weil sie von Haus und Hof gejagt,
Ohn' jegliches Erbarmen.
Sie sind bewußt sich keiner Schuld
Und tragen alle mit Geduld
Das schwere Los der Armen.
Wenn mancher auch im Nachbarland
Ein festes Unterkommen fand;
Das Heimweh ist geblieben —
Schon viele hat das große Leid,
Der Jammer und die Traurigkeit
Vorzeitig aufgerieben.
Herr, nimm Dich jener Menschen an,
Denen man Unrecht hat getan;
Entmachte ihre Feinde.
Beende Du ihr Mißgeschick,
Führ' in die Heimat sie zurück —
Gib Frieden der Gemeinde.
OTTO PÖPPERL
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.