Přitom tápal na všechny strany, otáčel se dokola, ba dokonce lezl po kolenou po ledově studené lesní půdě, ale kozu nemohl najít. Nakonec se rozhodl vrátit se do Poschitzau pro lucernu a klopýtal tedy zpátky.

Hostinští mezitím udělali v hostinské místnosti pořádek a chystali se právě zhasnout světlo. Velmi se podivili, když najednou znovu stál krejčí přede dveřmi. Když ale uslyšeli, jaké neštěstí ho postihlo, zasmáli se a dali mu žádanou lucernu. S ní byl můj strýc velmi brzy zpátky na tom místě, kde upadl. Přesně tam nyní ve světle lucerny uviděl stát „Haberl", který na něj hleděl nevinně a vyděšeně. Konejšivě zvíře poplácal se slovy: „To je dobrý, pojď, teď už půjdeme domů!"

Pak pevně uchopil telecí provaz do ruky a vydal se se svou kozou na dlouhou cestu domů přes myslivnu, „červený kříž", „Vierza Noathalfu", „Zwerchstaffalu", hájovnu, Aich do Janessenu, kde pak tato koza — zvlášť nám dětem k radosti — žila ještě dlouho krásný život.

Můj strýc, kterého tento zážitek vždy znovu velmi rozveselil, jej často a rád vyprávěl a měl radost, když jsem „historku o Haberlovi" dokonce dětskou rukou nakreslila a to dílko mu darovala.

Jistě by měl radost, kdyby si svůj zážitek mohl přečíst v Heimatbriefu, ale nyní už mnoho let odpočívá daleko od Poschitzau v zemi veselých Švábů.

Hermine Walter, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶

VÁNOCE

Sníh se snáší tiše k zemi, ve světle svící se třpytí vánoční strom,

pokoj na zemi opět zaznívá, pro mnohé je to však jen vánoční sen.

Válka často tluče na bránu míru, dokud jí není otevřeno,

tolik krásných slov, jimiž se lidé dají obalamutit.

Vánoce, svátek lásky, kdy jsou lidé ochotni ke smíru.

Jen tam je vždy pokoj, kde vítězí láska a nezdaří se nenávisti.

Frieda Erler

věta pokračuje na dalším listu ⟶