Přitom tápal na všechny strany, otáčel se dokola, ba dokonce lezl po kolenou po ledově studené lesní půdě, ale kozu nemohl najít. Nakonec se rozhodl vrátit se do Poschitzau pro lucernu a klopýtal tedy zpátky.
Hostinští mezitím udělali v hostinské místnosti pořádek a chystali se právě zhasnout světlo. Velmi se podivili, když najednou znovu stál krejčí přede dveřmi. Když ale uslyšeli, jaké neštěstí ho postihlo, zasmáli se a dali mu žádanou lucernu. S ní byl můj strýc velmi brzy zpátky na tom místě, kde upadl. Přesně tam nyní ve světle lucerny uviděl stát „Haberl", který na něj hleděl nevinně a vyděšeně. Konejšivě zvíře poplácal se slovy: „To je dobrý, pojď, teď už půjdeme domů!"
Pak pevně uchopil telecí provaz do ruky a vydal se se svou kozou na dlouhou cestu domů přes myslivnu, „červený kříž", „Vierza Noathalfu", „Zwerchstaffalu", hájovnu, Aich do Janessenu, kde pak tato koza — zvlášť nám dětem k radosti — žila ještě dlouho krásný život.
Můj strýc, kterého tento zážitek vždy znovu velmi rozveselil, jej často a rád vyprávěl a měl radost, když jsem „historku o Haberlovi" dokonce dětskou rukou nakreslila a to dílko mu darovala.
Jistě by měl radost, kdyby si svůj zážitek mohl přečíst v Heimatbriefu, ale nyní už mnoho let odpočívá daleko od Poschitzau v zemi veselých Švábů.
Hermine Walter, roz. Palm
Dabei tastete er nach allen Richtungen, drehte sich im Kreise, ja er kroch sogar auf den Knien über den eiskalten Waldboden, aber er konnte die Ziege nicht finden. Schließlich entschloß er sich, in Poschitzau eine Laterne zu holen und stolperte somit den Weg dorthin zurück.
Die Wirtsleute hatten in der Gaststube Ordnung gemacht und wollten eben das Licht auslöschen. Sie waren sehr erstaunt, daß plötzlich der Schneider wieder vor ihrer Türe stand. Als sie aber dann hörten, welches Mißgeschick ihm widerfahren war, lachten sie und gaben ihm die gewünschte Laterne. Mit ihr war mein Onkel sehr bald wieder an jener Stelle, wo er gestürzt war. Genau dort sah er nun das „Haberl", das ihm unschuldig und verängstigt entgegenschaute, im Lichtschein stehen. Er tätschelte das Tier beschwichtigend mit den Worten: „S'is scho gout, kumm öitza gemma ham!"
Dann nahm er den Kälberstrick fest in die Hand und wanderte mit seiner Ziege den weiten Weg heimwärts über das Hegerhaus, das „routa Kreiz", die „Vierza Noathalfa", die „Zwerchstaffala", das Forsthaus, Aich nach Janessen, wo diese, besonders uns Kindern zur Freunde, für lange Zeit ein schönes Leben hatte.
Mein Onkel, den dieses Erlebnis immer wieder sehr erheiterte, hat es oft und gern erzählt und sich darüber gefreut, als ich die „Haberlgeschichte" sogar mit kindlicher Hand gezeichnet hatte und das Werk ihm zum Geschenk machte.
Er würde sich ganz gewiß auch freuen, wenn er sein Erlebnis im Heimatbrief lesen könnte, aber nun liegt er schon viele Jahre weit fort von Poschitzau in der Erde der fröhlichen Schwaben.
Hermine Walter, geb. Palm
věta pokračuje na dalším listu ⟶
VÁNOCE
Sníh se snáší tiše k zemi, ve světle svící se třpytí vánoční strom,
pokoj na zemi opět zaznívá, pro mnohé je to však jen vánoční sen.
Válka často tluče na bránu míru, dokud jí není otevřeno,
tolik krásných slov, jimiž se lidé dají obalamutit.
Vánoce, svátek lásky, kdy jsou lidé ochotni ke smíru.
Jen tam je vždy pokoj, kde vítězí láska a nezdaří se nenávisti.
Frieda Erler
WEIHNACHTEN
Schnee rieselt zur Erde nieder
im Lichterglanz der Tannenbaum,
Friede auf Erden ertönt es wieder
für viele nur ein Weihnachtstraum.
Der Krieg pocht oft an Frieden's Pforte
bis Einlaß ihm gewährt,
so viele schöne Worte
mit denen Menschen man betört.
Weihnacht, das Fest der Liebe,
wo Menschen zur Versöhnung sind bereit.
Nur dort ist immer Friede,
wo Liebe siegt, kein Haß gedeiht.
Frieda Erler
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.