Kdo však po poslední Benešově výhrůžné mobilizační gestě viděl naprostý chaos organizace, ucpané silnice, nedostatek pohonných hmot a skrývanou starost a strach českých vojáků, mohl si udělat pravdivý obraz o trvání boje i o bojové hodnotě tohoto národa. (Zajímavý a příznačný je k tomu vtip, který kolovat v narůstající krizi mezi Východem a Západem v roce 1947: dva Češi se setkají a se starostí sledují politické napětí v Evropě. Možná válka Ruska a Ameriky je jejich velkou starostí. "Na které straně budeme bojovat?" "Samozřejmě na ruské." "Jak to, ale Američané - -." "Ale co blbneš, já radši půjdu do amerického zajetí než do ruského.")
Vynořuje se obraz přebíhajících českých divizí rakouské armády v první světové válce. Příznačné přitom je, že Čech vždy myslí na přeběhnutí a válku i "osvobození" raději očekává tam, kde lze čekat vítěze.
c) Podíváme-li se s těmito vysvětlivkami na obě věty 12 a 13, všimneme si, že jinoch vždy tam, kde se situace stává kritickou, nechce být přítomen - nechce prožít těžký osud, který svému národu předpovídá - určité komplexy méněcennosti národa jsou zde zformovány do věšteckých slov.
Vezměme si ještě jednou našeho největšího protivníka Beneše: moderní směr diplomacie, politická lež, se v něm snoubí s přirozenou obezřetností v dokonalé mistrovství; používá ji i tam, kde už pro něj žádný nátlak neexistuje. Tak si i tehdy, když ďábelský plán vyhnání, vraždění a okrádání sudetských Němců mu už dávno seděl v hlavě jako pevná myšlenka, hrál před zástupci sudetoněmecké emigrace v Londýně na humánního a tolerantního, k jednání ochotného diplomata a mluvil o přípravě dorozumění a pozdějšího soužití v jednom státě po válce. V době, kdy by každý, i ten nejobezřetnější diplomat, už jednoznačně řekl - už nevyjednávám, mám určité plány - vinul se lhář dál v předstírání lepší budoucnosti. Přirozený rys, lež, jež se stala druhou přirozeností, nemohl zástupce vyvoleného národa zapřít.
(Dokončení příště)
Wer aber nach der letzten drohenden Geste Beneschs der Mobilisierung, das vollständige Chaos der Organisation, die verstopften Straßen, den Mangel an Treibstoff und die verhaltene Sorge und Angst der tschechischen Soldaten sah, konnte sich von der Dauer des Kampfes, sowie dem Kampfwert dieses Volkes das rechte Bild machen. (Interessant und charakteristisch dazu ist ein Witz, welcher in der zunehmenden Ost-Westkrise 1947 die Runde macht: zwei Tschechen treffen sich und betrachten besorgt die politische Spannung in Europa. Der mögliche Krieg Rußlands und Amerikas ist ihre große Sorge. Auf welcher Seite werden wir kämpfen? Natürlich auf russischer. Wieso, aber die Amerikaner — —. „Ach Quatsch, ich will doch lieber in amerikanische Gefangenschaft gehen, als in die russische."
Das Bild der überlaufenden tschechischen Divisionen der österreichischen Armee im ersten Weltkrieg taucht auf. Charakteristisch dabei ist, daß der Tscheche immer ans Überlaufen denkt und den Krieg und die „Befreiung" lieber dort erwartet, wo der Sieger zu erwarten ist.
c) Wenn wir zu diesen Erläuterungen die beiden Sätze 12 und 13 betrachten, so fällt es uns auf, daß der Jüngling immer dort, wo es kritisch wird, nicht dabei sein will, er möchte das schwere Schicksal, das er seinem Volke voraussagt, nicht mitmachen, — bestimmte Minderwertigkeitskomplexe eines Volkes sind hier in seherische Worte geformt.
Man nehme noch einmal unseren größten Widersacher Benesch vor: Die moderne Richtung der Diplomatie, die politische Lüge, hat sich mit der arteigenen Vorsicht in ihm zur Meisterschaft vermählt; er wendet sie auch dort noch an, wo für ihn kein Zwang mehr besteht. So spielte er, als der teuflische Plan der Vertreibung, Ermordung und Beraubung der Sudetendeutschen schon lange als fixe Idee in seinem Gehirn saß, noch den Repräsentanten der sudetendeutschen Emigration in London gegenüber den humanen und toleranten, verhandlungsbereiten Diplomaten und sprach von der Vorbereitung einer Verständigung und des späteren Zusammenlebens in einem Staate nach dem Kriege. In einer Zeit also, wo jeder, auch der vorsichtigste Diplomat bereits eindeutig klargestellt hätte — ich verhandle nicht mehr, ich habe bestimmte Pläne — wand sich der Lügner noch in der Vorspiegelung einer besseren Zukunft. Die arteigene Vorschrift, die zur zweiten Natur gewordene Lüge konnte der Repräsentant des auserwählten Volkes nicht verleugnen.
(Schluß folgt)
Zprávy z domova
Kdo by si pomyslel, že jednou budou Horní Slavkov (Schlaggenwald) a Krásno (Schönfeld) tvořit jednu obec. Jak mi bylo ze spolehlivého zdroje sděleno, byla obě hornická města sloučena. Starosta Krásna je nyní i starostou Horního Slavkova. Slovo „Horní Slavkov" se mi příčí. Pro mě zůstává Schlaggenwald prostě Schlaggenwaldem a Krásno zůstává Krásnem. Současný starosta obou měst má bydliště v Krásně. Dům prý působí upraveným dojmem. Obyvatelstvo je s tímto starostou velmi spokojeno. Má prý být velmi pravdomluvný a každému řekne, co si myslí. Pokud by se mu ta práce nezamlouvala, říká, že na tomto místě nijak nelpí a kdykoli by se mohl vrátit ke svému povolání lesníka.
I krásenský farář slouží bohoslužby v Horním Slavkově. Střecha kostela svatého Jiří je opět zcela opravena. I samotný kostel má být znovu upraven. Kdo je zadavatelem a kdo za to platí, se neví. Peníze farní obce nemají. Spodní část hřbitova je zcela zpustlá. To si lze po 30 letech snadno představit.
Nachrichten aus der Heimat
Wer hätte gedacht, daß einmal Schlaggenwald und Schönfeld eine Gemeinde bilden würden. Wie mir aus zuverlässiger Quelle berichtet wird, wurden beide Bergstädte zusammengelegt. Der Bürgermeister von Schönfeld ist jetzt auch der Bürgermeister von Schlaggenwald. Das Wort Horni Slavkov widerstrebt mir. Für mich bleibt Schlaggenwald eben Schlaggenwald und Schönfeld bleibt Schönfeld. Der jetzige Bürgermeister der beiden Städte hat seinen Wohnsitz in Schönfeld. Das Haus mache einen gepflegten Eindruck. Die Bevölkerung sei mit diesem Bürgermeister sehr zufrieden. Er wäre sehr wahrheitsliebend und sagt jedem, was er denkt. Wenn er nicht passe, so sagt er, ist er nicht auf diesen Posten angewiesen und würde jederzeit wieder seinen Beruf als Förster ausüben.
Auch der Schönfelder Pfarrer hält Gottesdienst in Schlaggenwald. Das Dach der St. Georgskirche ist wieder vollständig repariert. Auch die Kirche selbst soll wieder hergerichtet werden. Wer Auftraggeber und Zahler ist, weiß man nicht. Geld haben die Kirchengemeinden nicht. Der untere Teil des Friedhofes ist total verwahrlost. Das kann man sich denken nach 30 Jahren.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.