Kdo však po poslední Benešově výhrůžné mobilizační gestě viděl naprostý chaos organizace, ucpané silnice, nedostatek pohonných hmot a skrývanou starost a strach českých vojáků, mohl si udělat pravdivý obraz o trvání boje i o bojové hodnotě tohoto národa. (Zajímavý a příznačný je k tomu vtip, který kolovat v narůstající krizi mezi Východem a Západem v roce 1947: dva Češi se setkají a se starostí sledují politické napětí v Evropě. Možná válka Ruska a Ameriky je jejich velkou starostí. "Na které straně budeme bojovat?" "Samozřejmě na ruské." "Jak to, ale Američané - -." "Ale co blbneš, já radši půjdu do amerického zajetí než do ruského.")

Vynořuje se obraz přebíhajících českých divizí rakouské armády v první světové válce. Příznačné přitom je, že Čech vždy myslí na přeběhnutí a válku i "osvobození" raději očekává tam, kde lze čekat vítěze.

c) Podíváme-li se s těmito vysvětlivkami na obě věty 12 a 13, všimneme si, že jinoch vždy tam, kde se situace stává kritickou, nechce být přítomen - nechce prožít těžký osud, který svému národu předpovídá - určité komplexy méněcennosti národa jsou zde zformovány do věšteckých slov.

Vezměme si ještě jednou našeho největšího protivníka Beneše: moderní směr diplomacie, politická lež, se v něm snoubí s přirozenou obezřetností v dokonalé mistrovství; používá ji i tam, kde už pro něj žádný nátlak neexistuje. Tak si i tehdy, když ďábelský plán vyhnání, vraždění a okrádání sudetských Němců mu už dávno seděl v hlavě jako pevná myšlenka, hrál před zástupci sudetoněmecké emigrace v Londýně na humánního a tolerantního, k jednání ochotného diplomata a mluvil o přípravě dorozumění a pozdějšího soužití v jednom státě po válce. V době, kdy by každý, i ten nejobezřetnější diplomat, už jednoznačně řekl - už nevyjednávám, mám určité plány - vinul se lhář dál v předstírání lepší budoucnosti. Přirozený rys, lež, jež se stala druhou přirozeností, nemohl zástupce vyvoleného národa zapřít.

(Dokončení příště)

Zprávy z domova

Kdo by si pomyslel, že jednou budou Horní Slavkov (Schlaggenwald) a Krásno (Schönfeld) tvořit jednu obec. Jak mi bylo ze spolehlivého zdroje sděleno, byla obě hornická města sloučena. Starosta Krásna je nyní i starostou Horního Slavkova. Slovo „Horní Slavkov" se mi příčí. Pro mě zůstává Schlaggenwald prostě Schlaggenwaldem a Krásno zůstává Krásnem. Současný starosta obou měst má bydliště v Krásně. Dům prý působí upraveným dojmem. Obyvatelstvo je s tímto starostou velmi spokojeno. Má prý být velmi pravdomluvný a každému řekne, co si myslí. Pokud by se mu ta práce nezamlouvala, říká, že na tomto místě nijak nelpí a kdykoli by se mohl vrátit ke svému povolání lesníka.

I krásenský farář slouží bohoslužby v Horním Slavkově. Střecha kostela svatého Jiří je opět zcela opravena. I samotný kostel má být znovu upraven. Kdo je zadavatelem a kdo za to platí, se neví. Peníze farní obce nemají. Spodní část hřbitova je zcela zpustlá. To si lze po 30 letech snadno představit.