Výklad proroctví slepého pastýře z Čech z roku 1356

(2. pokračování)

Věta 13.

"Až ale třešně dozrají, nechtěl bych být Čechem."

a) Při zkoumání takových jevů nesmíme, jak jsme už upozornili ve vysvětlivkách k větě 1, přikládat věcem měřítka naší běžné mluvy. Každé slovo, a tím spíše každý náznak, v sobě skrývá netušené perspektivy, které teprve dohromady tvoří podivuhodný obraz proroctví.

Když jinoch říká "až třešně dozrají", nemyslí tím krátkou dobu radosti ze sklizně a požitku z plodů, nýbrž celou dobu po této události. Ostatně i tady je ovoce, stejně jako jinde, míněno jen symbolicky - jako plod, který nejdříve kvete a nejrychleji zraje, tedy jako časová míra pro určitou lhůtu a zároveň jako náznak ročního období naplnění:

Květ třešní: jaro.

Zralost a sklizeň třešní: léto.

Doba triumfu českého nenávisti však rychle odezněla. Tak rychle, že už se sklizní třešní nastalo vystřízlivění. Od té chvíle, navždy, jinoch konstatuje - "nechtěl bych být Čechem" - jako znamení, že nyní začíná zánik jeho národa a že tento zánik důsledně pokračuje až k Božímu soudu. Už ze samotné formulace věty 13 je patrné vystupňování tragiky událostí, které za ní stojí: "Až ale pak!" Další věty proroctví tato tušení potvrzují.

Vlastivěda politického okresu Falkenau z roku 1898

(Pokračování) Napsal Hugo Prasse, Mühlacker

Dreihäuser

Politická a školní obec Nallesgrün, fara a pošta Elbogen.

Vesnička o 24 domech a 102 obyvatelích, tvořená továrními dělníky a jen v nepatrné míře zemědělci, leží necelé 2 km jižně od Nadlesí (Nallesgrün). Ze tří stran je obklopena lesy a díky útulnému tichu hvozdu a vanoucímu pryskyřičnému vzduchu se stává idylickou lesní vesničkou, kterou v létě navštěvují výletníci zblízka i zdaleka. Odtud vystupují na 835 m vysoký Krudum, na nějž nelze pohlédnout, aniž by si člověk nevzpomněl na jeho pověsti.

Nallesgrün

Politická obec téhož jména, fara a pošta Elbogen.

U takzvaného Faltermühle v „Zechu", při ústí Reinbachu do Fluth, se otevírá boční údolí, které se rozkládá zhruba 1,5 km od východu na západ. Cesta tímto údolím, se zesilujícím stoupáním, je místy poněkud namáhavá, zato však poutníka odmění bohatstvím přírodních krás. Bujné louky těší oko; sahají až těsně k vesnici, kde přenechávají místo zahradám bohatým na stromy. Úrodná orná půda se střídá se zalesněnými kopci (Geisleiten a Mühlleiten). Údolní stěny, čím více se blížíme k vesnici, ustupují a tvoří mírnou kotlinu, v níž se kdysi usadili osadníci a založili Nadlesí.

Z nejvýše položené části obce se naskýtá nádherný výhled do dálky. Na východě je vidět Buchenberg u Poschitzau a v modravé dálce výběžky Duppauer Gebirge, na jihu Spitzberg. Masiv pověstmi opředeného Krudumu leží k jihozápadu. Na severu a severozápadu se objevují zalesněné části Erzgebirge. Hornerberg a Ziegenrücken na severovýchodě doplňují tento krásný krajinný obraz.

Nadlesí má v současnosti 71 domů se 435 obyvateli, kteří se veskrze hlásí ke katolickému náboženství. Zdaleka větší část z nich se živí prací v továrnách v Zechu, Elbogenu a okolí. Menší část provozuje zemědělství. Veřejnými budovami jsou školní budova a od roku 1882 chudobinec.

Škola byla před rokem 1853 pochozí (putovní) školou. I děti z Třídomí (Dreihäuser) a Höfenu musely navštěvovat zdejší školu. V uvedeném roce však byl Höfen odškolen a Nadlesí si postavilo vlastní školní budovu. V roce 1875 musela být tato přízemní budova kvůli umístění nově zřízené druhé třídy zvýšena o jedno patro.

Nadlesí má od roku 1893 dělnický vzdělávací spolek, v roce 1895 se zorganizoval dobrovolný hasičský sbor.

Z dochované listiny vyplývá, že obyvatelé Nadlesí byli v dřívější době poddáni majitelům Lokte (Elbogen).

K nejkrásnějším a nejvděčnějším partiím okolí patří bezesporu „Bernleiten", oblíbené výletní místo obyvatel Horního Slavkova (Schlaggenwald). Návštěvník na cestě tam ani na okamžik neopouští šumící Reinbach s jeho četnými malými vodopády, přes které přeskakuje čilý pstruh. Břehy se místy mohutně tyčí do výšky, aby se brzy nato opět snížily, místy zase svírají údolí tak, že poutník může jen s obtížemi pokračovat v cestě přímo podél vody. Mohutné žulové balvany, které jsou tu a tam navršeny jako zříceniny a u jejichž paty po silném dešti otřásají vlny, hrozí zřícením.

Kde se údolí rozšiřuje, rozprostírají se usměvavé louky, lemované nádhernými smrkovými porosty přilehlých svahů.

Zde nachází botanik bohatý výběr jak krásných, tak i vzácných rostlin; zoolog může v době senoseče potkat neškodnou užovku obojkovou a nimrodi by zde nemarně pátrali po liškách, jezevcích a srnách.

Návštěvu by si zasloužila i „Granitzerloch", zdá se však, že vzpomínka na Johanna Hartwiga Ernsta Granitzera von Gränzenstein, který měl v této štole ukončit svůj život výstřelem z pistole, vzbuzuje strach, jenž zahání veškerou zvědavost po jejím nitru.

Höfen

Politická obec téhož jména, fara a pošta Elbogen.

Vesnička Höfen leží asi 2 km jižně od Lokte na malé, zhruba 600 m vysoké rovině Tepler Gebirge. Tato malá vysočina je na východě ohraničena údolím Zechu, na severu údolím Egeru (Egerthal) a na západě údolím Geiersbachu, do nichž z uvedené roviny ústí několik malých bočních údolí, takzvaných „Lohen" — tak směrem k údolí Zechu „Bubenloh" a „Kessel", směrem k údolí Egeru „Stein- a Hofloh" a směrem k údolí Geiersbachu „Schaffnersloh" a další. Jižním směrem se rovina pozvolna a mírně zvedá k asi 1 km vzdálené obci Nadlesí. Höfen čítá spolu se střelnicí postavenou pro elbogenský sbor ostrostřelců, ležící v údolí Supího potoka (Geiersbach), 34 domů, mezi nimi školní budovu a chudobinec, a má 181 obyvatel, kteří jsou vesměs římskokatolického vyznání a všichni provozují zemědělství. Höfen má od roku 1853 jednotřídní obecnou školu, kterou průměrně navštěvuje 30 dětí. Před uvedeným rokem byla obec přiškolena k sousední obci Nadlesí. Höfen je sídlem obecního úřadu pro Höfen se Zechem.

O historii obce je známo málo. Obec prý původně sestávala jen ze tří dvorů (Höfe), odtud její jméno. Z této doby se zdají být dochovány ještě názvy usedlostí jako „Schaffer" (šafář), „Master" (ovčácký mistr), „Neubauer" (nový sedlák). Rozdělením a prodejem těchto větších usedlostí prý postupem času vznikla malá osada.

Vydáme-li se z obce východním směrem, dojdeme k „Harbühelu", vyvýšenině o výšce 601 m. Odtud se na severu otevírá krásný výhled do dálky směrem k Erzgebirge, zatímco na východě „Ziegenrücken" a na severu výšiny Krudumu a Spitzbergu brání našemu výhledu.