Vražda! Vražda! Vražda!

Vedle toho se probudila ještě chamtivost, a byty, domy a továrny tři a půl milionu lidí jsou vypleněny, laciná kořist odvlečena do vnitrozemí. Marasmatické sklony části tohoto národa, které se v německém pohraničí staly příslovečnými, se v těchto dnech projevily v nejodpornější podobě.

Viděl slepý jinoch tuto orgii krve a vraždění? Hrůza jím zřejmě otřásla, když ze sebe vyrazil: „pak bych nechtěl být Němcem".

Bilance:

Každý třetí sudetský Němec zmizel! Kde jsou?

Leží ztlučeni k nepoznání, upáleni zaživa, umučeni k smrti nebo umořeni hladem v neznámých masových hrobech německých území Č.S.R.

Chybí milion sudetských Němců. Rekord vyrval Beneš z rukou šílenému Hitlerovi. Doba i rozsah zločinů jsou daleko překonány, tempo je ve srovnání s počtem soupeřů obludně vystupňováno.

Milion ubitých, upálených, trýzněných, umučených, umořených hladem, zaživa pohřbených a zastřelených. Duchové tlučou na bránu norimberského tribunálu a ptají se:

Kdy??

Dva a půl milionu žebráků, bezdomovných, zahořklých, rozptýlených přeživších hledí tázavě k Norimberku:

Kdy??

(Pokračování příště)

Pozdní léto

Léto dozrává v plné kráse barev, dávno je sklizeno ze světlých snopů, na bílé zdi žhnou rudé růže, v luční rose kvetou ocúny. Ještě poletují motýli, tančí vážky nad malými, stříbrošedými vlnkami. Suchopýr a rákos se ve větru kolébají, rorýsi nad nimi rychle přelétají a s neklidem tuší loučení. Těžce se vlní žluté závoje kolem vrb. Domů se ženou šedé mraky hnané od západu přes moře. Skrovné jsou už hodiny slunečního svitu. Mé srdce cítí z jemně zjizvených ran: kvetení a zrání pomine a já domov znovu neuvidím.

Čas přichází a příliš rychle uplývá, dny klesají do minulosti. Snad, snad — tak nyní úzkostně doufám a čekám znovu celou zimu.

Hermine Walter, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶