Věštba pastýře z Čech z roku 1356
(1. pokračování)
b) Věštec si už tehdy uvědomoval nepřeklenutelné rozpory mezi svým národem a Němci v Čechách. Ty měly kořeny nemalou měrou v šovinistické nesnášenlivosti jeho národa, který si sice osvojil vystupování kulturního národa, uvnitř však zůstal barbarským balkánským národem. Skok přes velký kus vývoje, tedy chybějící pomalé, dvě tisíciletí trvající zklidnění a odvykání barbarským zvykům, národnostní nesnášenlivosti, vražedné zuřivosti a šílenství nenávisti, se neutají. Formulace „Dva národy budou žít v Čechách —" už předznamenává celou, krví a hrůzou lemovanou cestu soužití Čechů s Němci.
Husitské války a amok roku 1945 jsou jen viditelnými historickými zastávkami na této cestě.
Věta 6.
Vládnoucí národ bude druhému usilovat o život a nedopřeje mu žádnou svobodu.
a) Náhle nabytá samostatnost dohnala národní pomatenost a politickou nesnášenlivost Čechů k nejvyššímu rozkvětu. Je to, jako by věštec pozdějšímu vládnoucímu národu — v tomto označení je záměrná tvrdost! — přímo dal heslo, hlavní linii, kterou pak po 20 let své vlády neměnně sledoval.
b) Neustálé pokusy o počeštění, trvalé osidlování Čechů v beztak přelidněném německém pohraničí Čech, vytlačování Němců ze státu, správy a kulturního života, pomalé škrcení německého průmyslu, německého řemesla a obchodu, dušení německého zemědělství — pozemková reforma — to všechno byla sice opatrná, ale cílená opatření k likvidaci německé menšiny. Při zrodu republiky se toho totiž příliš mluvilo o humanitě, demokracii a „poševýcarštění", takže se k opačnému účinku muselo postupovat pomalu a při zachování demokratického dekora.
c) Autonomie, jediný cíl Němců, se v těchto 20 letech podzemního boje odsouvala do stále vzdálenější budoucnosti. A čím silnější bylo národně socialistické Německo, čím rozhodněji a energičtěji Hitler promlouval do světové politiky, tím nervóznější a překotnější byly záludné údery proti Němcům ve státě.
Věta 7.
Než přijde mocný.
Tím je bezpochyby míněn Hitler, který se svým fanatismem, svými stálými válečnými výhrůžkami a přípravami jevil Čechům jako mocný, zejména však zdůrazňováním svého germánského panského člověčenství znamenal nebezpečí pro celé slovanstvo.
Věta 8.
Pak páni v Praze vyhodí druhému národu svobodu z okna, ale pozdě.
a) Když sudetská krize po anšlusu Rakouska, po návštěvě Runcimana a po zásadních projevech Henleina v Karlových Varech a v České Lípě, v nichž naposledy ujišťoval o věrnosti své i své strany státu, ale požadoval autonomii, překročila vrchol, tehdy si mocipáni v Praze pomalu vzpomněli na právo na svobodu, které Beneš menšinám ve státě zaručil při jeho založení roku 1918 ve svém memorandu č. 3.
Die Weisung des Hirten von Böhmen von 1356 (1. Fortsetzung)
Die Weisung des Hirten von Böhmen von 1356
(1. Fortsetzung)
b) Der Seher war sich schon damals der unüberbückbaren Gegensätze zwischen seinem Volke und den Deutschen in Böhmen bewußt. Sie wurzelten nicht zuletzt in der chauvinistischen Unduldsamkeit seines Volkes, welches zwar die Allüren eines Kulturvolkes annahm, innerlich aber das barbarische Balkanvolk blieb. Der Sprung über eine große Entwicklungsspanne hinweg, also das Fehlen einer langsamen, zwei Jahrtausende lang währenden Abklärung und Abgewöhnung barbarischer Gewohnheiten, nationaler Unduldsamkeit, Mordlust und Haßwahnsinns bleibt nicht verborgen. Die Formulierung „Zwei Völker werden in Böhmen leben — " kennzeichnet bereits den ganzen, von Blut und Grauen besäumten Weg des Zusammenlebens der Tschechen mit den Deutschen.
Die Hussittenkriege und der Amoklauf 1945 sind nur die sichtbar gewordenen geschichtlichen Stationen.
Satz 6.
Das Herrschervolk wird dem anderen nach dem Leben trachten und ihm keine Freiheit gönnen.
a) Die plötzlich erlangte Selbständigkeit trieb nationalen Aberwitz und politische Unduldsamkeit der Tschechen zu höchsten Blüten. Es ist, als ob der Seher dem späteren Herrschervolk — in dieser Bezeichnung liegt eine betonte Härte! — geradezu das Stichwort gegeben hatte, die Generallinie, welche es 20 Jahre seiner Herrschaft unverändert verfolgte.
b) Die ständigen Tschechisierungsversuche, das immerwährende Ansiedeln von Tschechen im ohnehin übervölkerten deutschen Randgebiet Böhmens, das Zurückdrängen der Deutschen aus Staat, Verwaltung und Kulturleben, die langsame Abdrosselung der deutschen Industrie, des deutschen Handwerks und Handels, die Abwürgung der deutschen Landwirtschaft — die Bodenreform — alles dies waren zwar vorsichtige, aber bestimmte Maßnahmen zur Vernichtung der deutschen Minderheit. Man hatte ja bei der Geburt der Republik zuviel von Humanität, Demokratie und Verschweizerung gesprochen, also mußte zur gegenteiligen Wirkung langsam und unter Wahrung des demokratischen Dekorums vorgegangen werden.
c) Die Autonomie, welche das einzige Ziel der Deutschen war, rückte in diesen 20 Jahren unterirdischen Kampfes in immer fernere Zukunft. Und je stärker das nationalsozialistische Deutschland wurde, je bestimmter und energischer Hitler in die Weltpolitik hineinredete, umso nervöser und überstürzter erfolgten die hinterhältigen Schläge gegen die Deutschen im Staate.
Satz 7.
Bis ein Mächtiger kommt.
Damit ist aber unzweifelhaft Hitler gemeint, der mit seinem Fanatismus, seinen ständigen Kriegsdrohungen und -vorbereitungen den Tschechen als Mächtiger erschien, insbesondere in der Betonung seines germanischen Herrenmenschentums aber eine Gefahr für das ganze Slawentum bedeutete.
Satz 8.
Dann werden die Herren in Prag dem zweiten Volke die Freiheit aus dem Fenster zuwerfen, aber zu spät.
a) Als die Sudetenkrise nach dem Anschluß Österreichs, nach dem Besuch Runcimans und den grundlegenden Reden Henleins in Karlsbad und Böhm.-Leipa, in denen er zum letzten Male seine, sowie seiner Partei Loyalität zum Staate versicherte, aber die Autonomie forderte, den Höhepunkt überschritten hatte, da besannen sich die Machthaber in Prag langsam auf das Recht auf Freiheit, welches Benesch den Minderheiten des Staates bei der Gründung 1918 in seinem Mem. 3 garantiert hatte.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.