Ze sudetoněmeckého sjezdu 1977 ve Vídni

Jeden zážitek z Horního Slavkova (Schlaggenwald) při příležitosti sudetoněmeckého sjezdu roku 1977 ve Vídni stojí za zaznamenání:

Do Vídně tehdy přijely statisíce sudetských Němců. My, Slavkovští, jsme byli ve srovnání s jinými chebskými (egerlandskými) obcemi podobné velikosti zastoupeni velmi silně. „Šulcův pes" se osvědčil i tady — díky němu jsme se my navzájem poznávali snadněji než ostatní.

Já a moje žena jsme seděli na lavičce v zámeckém parku ve Schönbrunnu a nechávali kolem sebe procházet krajany. Byli to skutečně krajané, protože na hrudi nosili odznak „Zweiflaggenabzeichen Wien 1977" (odznak dvou vlajek, Vídeň 1977). Tu k nám přišli tři sudetští Němci — muž se ženou, generace o něco mladší než my, a jejich dcerka, tedy zástupkyně té úplně nejmladší generace.

Ta žena na nás působila tak přátelsky a divili jsme se, proč se na nás přímo usmívá, ačkoli jsme se neznali. Nakonec se moje žena zeptala: „Vy jste jistě taky Egerlanďáci?", což rodiče přisvědčili. Moje žena na to: „Tak řekněte, odkud jste." Veselá paní odpověděla pohotově: „Ze Slavkova (Schlaggenwald)." „Cože, ze Slavkova," řekla moje žena — Schmieger Marie — „vždyť my jsme taky ze Slavkova, ale vás neznáme…"

Museli jsme tedy nejdřív odjet až do Vídně, abychom poznali syna kováře Loise (od nádraží) s jeho rodinou.

Kdo by si nevzpomněl na kováře Loise, posledního německého „přednosty stanice z roku 1945" v Horním Slavkově? Ta mladá žena je dcerou ředitele spořitelny Moritze Starka.

Schirmitz, 5. června 1977 Karl Bräutigam

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Vlastivěda politického okresu Falkenau z roku 1898 – město Lauterbach

Vlastivěda politického okresu Falkenau z roku 1898

(Pokračování) — Napsal Hugo Prasse, Mühlacker

Město Lauterbach Farní a poštovní obec téhož jména.

Město Čistá (Lauterbach) leží v jihozápadní části elbogenského soudního okresu na náhorní plošině ve výšce asi 800 m nad mořem a svými pozemky sousedí se soudními okresy Königswart, Tepl, Petschau a Falkenau. Město čítá i s Horním a Dolním Ehrlichem, rozpadajícím se do několika skupin domů, celkem 287 domů; nejvýznačnějšími stavbami jsou kostel, škola, fara a radnice. Podle posledního sčítání lidu má Čistá 1795 obyvatel, z nichž se 5 hlásí k mojžíšskému vyznání, ostatní jsou katoličtí. Jazykem je obyvatelstvo německé.

Ačkoli orná půda není špatná, výnos zemědělství není velký, protože zdejší podnebí je drsné. Zato má Čistá mnoho, zčásti velmi dobrých luk a pěkný stav dobytka. Vedle zemědělství se provozují i jiná vedlejší zaměstnání, neboť výnos zemědělství by na obživu obyvatelstva nestačil. Z nich je třeba jmenovat především bednářství a stavební, nábytkářské a bednářské (truhlářství beden) řemeslo. Dalšími zdroji obživy obyvatelstva jsou také navlékání perel a těžba dřeva. Kromě toho si část mužského obyvatelstva vydělává jako hudebníci v domácích i německých lázních, zatímco mnoho jiných obyvatel Čisté, zejména dívky, slouží v letní době v lázních. Dříve silně provozované tkalcovství dnes zcela leží ladem. Těžba cínu, jejíž bohaté zásoby patrně jako první využívali Norimberští a jíž město vděčí za svůj vznik, byla od roku 1825 zcela zastavena.

Podle záznamů dochovaných ve školní kronice byla zdejší škola už na počátku tohoto století dvoutřídní a umístěná v soukromém domě. V roce 1815 byla postavena školní budova, kterou však o šest let později bylo nutno kvůli sešlosti zbourat. Teprve v roce 1841 byla zahájena nová stavba, do té doby byla škola opět v nájmu. V roce 1836 byla zřízena třetí třída, roku 1872 čtvrtá a roku 1893 pátá třída.

V Čisté působí pěvecký spolek, hudební a ochotnický spolek, dále hasičský, veteránský, kuželkářský (Bolzschützen), okrašlovací a čtenářský spolek. Město je také sídlem okresního lékaře a četnické stanice.

Kdy byla Čistá založena, nelze s jistotou zjistit. V každém případě vznikl později než Horní Slavkov (Schlaggenwald) a Krásno (Schönfeld), s nimiž náležela k panství Petschau. To ve 14. století vlastnil rod z Rýzmberka a sňatkem přešlo na hrabata z Gleichenu. V roce 1490 je Ernst z Gleichenu prodal panu z Plavna, purkrabímu míšeňskému, který je roku 1502 vyměnil za jiné statky s Janem Pflugem z Rabštejna. Ten zemřel roku 1537 a zanechal je Kašparu Pflugovi z Rabštejna, Breitensteinu a Kynžvartu, jenž byl nejvyšším kancléřem Českého království, avšak roku 1547 byl vypovězen ze země, protože podporoval nepřátele Karla V., saské kurfiřty. Jeho statky připadly královské komoře. Od roku 1548 se Čistá objevuje jako zástava pánů ze Stampachu a byl považován za léno komorního panství Loket.

Dne 20. června 1551 povýšil Ferdinand I. Čistou na „svobodné královské cínařské horní město" a udělil mu mnohá důležitá horní privilegia, jež byla potvrzena a rozšířena Maxmiliánem II., Rudolfem II., Matyášem, Ferdinandem III., Leopoldem I. a Marií Terezií. Zdá se, že v následujícím období nedošlo k žádným významným událostem, jak výslovně poznamenává i kronika, avšak právě doba krátce před třicetiletou válkou se zdá být obdobím rozkvětu Čisté. Třicetiletá válka nejenže zbrzdila rozvoj města, ale zřejmě je i vylidnila, neboť podle listiny z roku 1664 čítala Čistá pouze 372 duší. Dále se předpokládá, že za této války se na pláni (rašeliništi zvaném Filz) mezi Čistou a Krásnem odehrávaly potyčky. Alespoň se tam často nacházely staré podkovy, čepele šavlí, hlavně pistolí, staré mince a podobné předměty, jež tuto domněnku potvrzují. Ani o následujících dobách nenacházíme v kronice žádné zprávy; lze však předpokládat, že i v dalším období se událo jen málo věcí, jež by měly vliv na osudy Čisté, jejíž hornictví stále více upadalo.

Dne 11. listopadu 1772 vypukl velký požár, jemuž padlo za oběť 68 domů a 26 stodol, mezi nimi kostel s věží, radnice, šatlava (Frohnfeste) a sladovna. Tehdy byl odlesněn Knockberg a znovu osázen teprve asi po sto letech. V roce 1869 získala Čistá poštovní úřad. Dne 1. září 1895 zde znovu vypukl požár, který během tří hodin doslova zpopelnil 30 vesměs dřevěných obytných domů i s hospodářskými budovami.

V blízkosti Čisté leží zalesněný, na cín bohatý Knock a pověstmi opředený Krudum. Z obou vrchů se naskýtá široký a krásný výhled.

V Čisté jsem ztratil punčochu a bez punčochy nejdu domů. Tak jdu zas znovu do Čisté a koupím si punčochu pro svou jedinou.

V Čisté si zabili berana (Bumml), maso z berana je přece můj život. Tak jdu zas znovu do Čisté a nechám si dát kus toho masa.