Gustav Hacker – opravdový muž
(Ze slavnostního sborníku k jeho 75. narozeninám 20. 9. 1975)
V zimě 1930/31 promluvil G. Hacker v Karlových Varech na velké pracovní konferenci „Svazu německé venkovské mládeže" (Bund der deutschen Landjugend), jehož předsedou byl v roce 1930 zvolen. Do jeho zvolení byl tento venkovský mládežnický svaz jedním spolkem mezi mnoha jinými, s řadou nedostatků, organizačních slabin a trochou spolkařiny, ale s mnoha členy naplněnými tou nejlepší vůlí a velkým idealismem. Na zmíněné konferenci, na kterou přijelo přes 200 funkcionářů okresních a místních skupin karlovarského kraje a sousedních okresů, vyvolala Hackerova řeč souhlas a nadšení, jaké jsem předtím na žádné podobné konferenci nikdy nezažil. Mluvil s velkým elánem, jasným myšlenkovým vedením, ukazoval nové, větší cíle, přesahující rámec pouhého spolkaření, a přesvědčil své posluchače natolik, že se stali jeho nadšenými spolupracovníky. Jeden z mých přátel mi po Hackerově řeči řekl: „Konečně máme toho pravého muže v čele, a sedlák je k tomu taky; jedním slovem: opravdový muž." A toto slovo „opravdový muž" jsem předtím, když jsem Hackera ještě osobně neznal, a zejména potom, když se jeho jméno brzy stalo známým po celých Sudetech, slýchal znovu a znovu, kdykoli byla o něm řeč. Lidé, kteří ho slyšeli jako strhujícího a burcujícího řečníka, nebo s ním měli osobní jednání, nebo s ním spolupracovali – všichni shrnuli dojem, který na ně udělal, právě do tohoto slova.
Je třeba vědět, že toto slovo v naší sudetoněmecké domovině zahrnovalo nejvyšší uznání a úctu, jaké člověk mohl vyjádřit vůči druhému. Znamenalo: Tenhle muž něco znamená a něco umí; ví, co chce, je poctivý, čestný a upřímný; říká, co si myslí, a myslí si, co říká; člověk mu může věřit a důvěřovat a počítat s pochopením a ochotou pomoci, obrátí-li se na něj; má však také sílu a schopnost vést, přesvědčovat a prosadit cíl, který uznal za správný. Právě tyto vlastnosti, k tomu jeho velké řečnické nadání – daleko od jakékoli demagogie – jeho osobní skromnost a slušnost, jeho čisté a otevřené jednání, ho už v mladých letech uschopnily vytvořit z jednoho mládežnického svazu mezi jinými rychle rostoucí organizaci, která se už nemusela starat o dostatek ochotných spolupracovníků a spolupracovnic ve vesnicích a venkovských městečkách naší domoviny; ti k němu jaksi sami přirozeně přibývali, jakmile stanul G. Hacker v čele.
Mladí lidé byli hrdí na to, že mohou stát po jeho boku a v jeho průvodu. Nad rámec čistě rolnických a stavovských zájmů, velkých hospodářských starostí a nouze, které tehdy sudetoněmecké selství tížily, obracel srdce a oči své mladé družiny k nouzi národnostní skupiny sužované počešťovacími snahami a jejího domovského území, a probouzel a posiloval v mladých lidech vůli obstát jako sedláci a být hrdí na to, že poctivou, byť i tvrdou prací na rodičovském statku – ať už jej později převzali, nebo už převzali – udrží kousek německé země německým. Tento cíl stál nad všemi ostatními cíli Svazu německé venkovské mládeže od chvíle, kdy jej vedl Hacker, jehož domovina ležela blízko jazykové hranice. Nepatřili do něj však jen synové a dcery sedláků, ale i mladí zemědělští dělníci, venkovští řemeslníci, mladí kněží, učitelé a selské děti, i když už mezitím pracovali v jiných povoláních a často daleko od rodného venkovského domu. Velmi brzy G. Hacker rozpoznal, že dobré a solidní vychování a vzdělání, jaké poskytovalo naše venkovské školství, nestačí k obstání v boji o sebeprosazení Sudetoněmců, a zejména selského stavu, ve státě, který jim odpíral rovnoprávnost se státním národem. Bylo třeba vlastními silami vybudovat další vzdělávací zařízení pro dorůstající i dospělé, která by umožňovala trvalé, cílené další vzdělávání reflektující proměňující se životní a hospodářské poměry a zajišťovala dorost schopných vedoucích pracovníků nejen pro mládežnický svaz, ale i pro venkovská družstva, obce, okresy a politické strany, zejména pro Svaz zemědělců (Bund der Landwirte). Tak založil G. Hacker spolu s Dr. Robertem Hetzem, Edim Lorberem, Adolfem Summerem a dalšími Západočeskou selskou lidovou vysokou školu, jíž předcházela podobná zakládání v jiných částech země a další následovala. Tyto školy pořádaly jako internátní zařízení ročně několik 4 až 8týdenních kurzů, které tehdejším 20 až 35 účastníkům nejen předávaly vědomosti, znalosti a dovednosti, ale díky citlivé péči o domovské kulturní dědictví (včetně zvyků, obyčejů, písní, tanců a poznávání domoviny na výletech) se pro ně staly trvalými zážitky a rodila se z nich přátelství a kamarádství, která se při pozdějších kurzech a setkáních obnovovala a upevňovala a často vydržela celý život – i po vyhnání.
Gustav Hacker – Ein rechter Mann
Gustav Hacker – Ein rechter Mann
(Aus der Festschrift zu seinem 75. Geburtstag am 20. 9. 1975)
Im Winter 1930/31 sprach G. Hacker in Karlsbad bei einer großen Arbeitstagung des „Bundes der deutschen Landjugend", zu dessen Obmann er 1930 gewählt worden war. Bis zu seiner Wahl war dieser ländliche Jugendverband ein Verband unter anderen, mit manchen Unzulänglichkeiten, Organisationsmängeln, auch ein wenig Vereinsmeierei, aber mit vielen Mitgliedern, die von bestem Willen und großem Idealismus erfüllt waren. Bei der erwähnten Tagung, zu der über 200 Amtswalter der Bezirks- und Ortsgruppen des Landkreises Karlsbad und der Nachbarbezirke gekommen waren, löste die Rede Hackers eine Zustimmung und Begeisterung aus, wie dies vorher bei vergleichbaren Tagungen ich niemals erlebt habe. Er sprach mit großem Schwung, klarer Gedankenführung, zeigte neue, größere, über das vereinsmäßige hinausweisende Ziele auf und überzeugte seine Zuhörer so, daß sie seine begeisterten Mitarbeiter wurden. Einer meiner Freunde sagte mir nach Hackers Rede: „Jetzt haben wir endlich den richtigen Mann an der Spitze und ein Bauer ist er auch; mit einem Wort: ein rechter Mann." Und dieses Wort „Ein rechter Mann" habe ich vorher, als ich Hacker noch nicht persönlich kannte und vor allem nachher, da sein Name bald überall im Sudetenland bekannt wurde, immer wieder gehört, wenn von ihm die Rede war. Menschen, die ihn als mitreißenden und aufrüttelnden Redner gehört hatten, oder mit denen er persönlich zu tun hatte, oder zusammenarbeitete – sie alle faßten den Eindruck, den er auf sie gemacht hatte, in diesem Wort zusammen.
Nun muß man wissen, daß dieses Wort in unserer sudetendeutschen Heimat die höchste Anerkennung und Wertschätzung einschloß, die man für einen anderen Menschen zum Ausdruck bringen wollte. Es bedeutete: Dieser Mann ist etwas und kann etwas; er weiß, was er will, ist rechtschaffen, ehrlich und aufrichtig; er sagt, was er meint und meint, was er sagt; man kann ihm glauben und vertrauen und mit Verständnis und Hilfsbereitschaft rechnen, wenn man sich an ihn wendet; er hat aber auch die Kraft und die Fähigkeit zu führen, zu überzeugen und das für richtig erkannte Ziel durchzusetzen. Diese Eigenschaften, dazu seine große Rednergabe — fern jeder Demagogie — seine persönliche Bescheidenheit und Anständigkeit, sein lauteres und offenes Wesen waren es, die ihn schon in jungen Jahren befähigten, an einem Jugendbund unter anderen einen rasch wachsenden Verband zu schaffen, der sich um genügend einsatzbereite Mitarbeiter und Mitarbeiterinnen in den Dörfern und Landstädten unserer Heimat nicht mehr zu sorgen brauchte; sie wuchsen ihm gewissermaßen von selbst zu, seit G. Hacker an der Spitze stand.
Die jungen Menschen waren stolz darauf, an seiner Seite und in seiner Gefolgschaft zu sein. Über die rein bäuerlichen und landständischen Belange, die großen wirtschaftlichen Sorgen und Nöte, die damals das sudetendeutsche Bauerntum bedrängten, hinaus lenkte er Herzen und Augen seiner jungen Gefolgschaft auf die Not der von den Tschechisierungsbestrebungen bedrängten Volksgruppe und ihres Heimatbodens und weckte und bestärkte in den jungen Menschen den Willen, als Bauern zu bestehen und stolz darauf zu sein, durch tüchtige, wenn auch harte Arbeit auf dem elterlichen Hof, der später zu übernehmen oder schon übernommen worden war, ein Stückchen deutschen Landes deutsch zu erhalten. Dieses Ziel stand über allen anderen Zielen des Bundes der deutschen Landjugend, seit Hacker, dessen Heimat nahe der Sprachgrenze lag, ihn führte. Ihm gehörten aber nicht nur Bauernsöhne und -töchter an, sondern auch junge Landarbeiter, ländliche Handwerker, junge Priester, Lehrer und Bauernkinder, auch wenn sie inzwischen in anderen Berufen und oft fern des dörflichen Elternhauses tätig waren. Sehr früh hatte G. Hacker erkannt, daß die gute und solide Erziehung und Bildung, die unser ländliches Schulwesen vermittelte, nicht ausreichten, um im Selbstbehauptungskampf der Sudetendeutschen und insbesondere des Bauerntums in einem Staat, der ihnen die Gleichberechtigung mit dem Staatsvolk verweigerte, bestehen zu können. Es mußten aus eigener Kraft weitere Bildungseinrichtungen für Heranwachsende und Erwachsene geschaffen werden, die ständige, gezielte, die sich wandelnden Lebens- und Wirtschaftsverhältnisse berücksichtigende Weiterbildung ermöglichten und die Heranwachsenden eines tüchtigen Nachwuchses an Führungskräften des Jugendverbandes
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.