Mé úsilí vyneslo na světlo ze všech vrstev německého i českého obyvatelstva nepřeberné množství zmatených a fantastických opisů proroctví a jen s největší námahou a láskou se mi nakonec podařilo z té změti vytřídit 120 opisů a čtyři tiskoviny v němčině a 30 opisů v češtině, které se přibližně shodovaly s nejstarší mně známou tiskovinou z roku 1660. Většina opisů, které se ke mně dostaly (přes tisíc), obsahovala změť vět od nejrůznějších proroků a nakonec jsem dokázal určit celkem pět různých pramenů, z nichž opisovači skládali domnělá proroctví slepého jinocha.

Byly to: 1. skutečné předpovědi slepého jinocha, 2. předpovědi bavorského lesního proroka Stormbergera, 3. proroctví Michaldy, 4. proroctví Nostradama a 5. proroctví ze Starého zákona.

Zatímco doplňky z pramenů 3 až 5 bylo snadné rozpoznat a oddělit, tvořilo prolnutí obou spřízněných lidových proroků, 1 a 2, téměř neoddělitelný celek.

To, co jsem v tomto spisu zaznamenal, je výsledkem dlouhé řady porovnávání a konfrontací, o němž se domnívám, že se nejvíce blíží originálu.

Zbytečně by tento spis rozšířilo, kdybych k němu přidal i výsledky svého bádání o vzniku podobných předpovědí. Prostému čtenáři by také málo posloužila vysvětlení z oblasti transcendentálního bádání a abstraktní formulace. Čtenáři, jimž je tato knížka určena především — Němci vyhnaní z Čech na základě Postupimi — kladou ze své nouze jasné otázky a očekávají prosté odpovědi.

Toto vydání má také skoncovat s neplechou prodeje méněcenných opisů, které bezohlední opisovači a obchodníci s praktikami vylepšují všelijakými přídavky a laciné sliby a prodávají za velké peníze.

Málokterý Němec z Čech nikdy o slepém jinochovi neslyšel; naopak jsem zjistil, že povědomí o proroctvích bylo mezi Němci v Čechách daleko rozšířenější než mezi Čechy. Mezi Čechy tato proroctví rádi slyšeni nejsou; vypovídají totiž leccos trapného o jejich dějinách v politické rovině. Při svých dotazech jsem se setkal se všemi možnými reakcemi: neznalostí, lhostejností, zvědavostí, účastí, strachem, odmítáním, smíchem i otevřenou nevraživostí. Živě mi však utkvěl výrok jednoho českého učitele z Mělníka, který mi se starostlivým výrazem po dlouhém přátelském rozhovoru na rozloučenou řekl: „…myslím, že dodnes nikdo nechápe dosah těchto proroctví — člověk se brání domyslet jejich poslední důsledek…"

Později, když jsem doprovázel bědné průvody vyhnanců „pohostinnými" německými zeměmi, jsem si na tato slova často musel vzpomenout.

Bavorský lesní prorok Stormberger, jehož předpovědi uvádím v příloze, je třeba hodnotit jen jako napodobitele slepého jinocha, neboť se objevil o 300 let později a jako bezdomovský pastýř přišlý z Čech měl pravděpodobně znalost proroctví slepého jinocha, jak vyplývá z mnoha shodných míst. Přesto však nelze při hodnocení a šíření proroctví slepého jinocha přejít Stormbergera bez povšimnutí, neboť je způsobilý objasnit a doplnit mnohá temná místa slepého jinocha. Kromě toho je pozoruhodný tím, že v mnoha větách prozrazuje vlastní intuitivní postřehy. Jeho rozšíření je téměř stejně velké jako u slepého jinocha, nehledě na to, že bývá s ním bezhlavě míšen a mnozí je považují za jednu a tutéž osobu. Historicky doloženo o existenci a původu slepého jinocha není nic, kromě mnou prostudovaných tiskovin z let 1660, 1700, 1763 a 1768. O jeho původu podávají zprávu obě tiskoviny z let 1763 a 1768, a to první o pastýři slepém od narození(!), druhá o mladém pastýři, který později oslepl.