Věštba pastýře z Čech z roku 1356

Jako školák, a pak ještě mnohokrát v pozdějších letech, zvlášť ale roku 1945 za vazby v Lokti, jsem se často v rozhovorech setkával s jistou věštbou. Také v raném mládí, kdy jsme museli vnímat politické zmatky v naší vlasti a kdy se k národnostní nouzi přidávala nezaměstnanost a všichni jsme na vlastní kůži pociťovali nevýhody nově založené Československé republiky, vyprávěli staří lidé nejednou o jakémsi proroctví. Nic bližšího se však zjistit nedalo.

Na jedné dovolené jsem projížděl městečkem Nesselwang. I tam to zaneslo krajany z naší farnosti. Neopomněl jsem tedy zajít na návštěvu k jedné krajance. Přivítání bylo srdečné, jako vždy, když se krajané setkají. Erna Lochschmidová z Lesnice — tak se jmenovala za svobodna, na ostatním nezáleží. V průběhu rozhovoru mi ukázala sešitek a já měl náhle před sebou celou tu věštbu. Připadá mi velmi zajímavá a předpokládám, že mnohé krajany bude zajímat, co slepý pastýřský chlapec předpověděl tehdejšímu císaři. Celé znění proto uveřejňuji na pokračování v Heimatbriefu.

MOTTO: Velebím tě, Otče, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Mat. 11, 15

Předmluva

Když roku 1356 vjížděl císař Karel IV. do Prahy, oznámili mu jeho rádcové zprávu o slepém pastýři, který prý předpověděl mor, jenž před devíti lety zanechal ve vzpomínkách hrůzu, a už dávno předtím prorokoval příjezd německého císaře do Prahy, k němuž nyní skutečně došlo…

Císař, vnímavý ke všemu tajemnému, si dal slepého pastýře přivést, aby vyzkoušel jeho věšteckou schopnost. Když ho přivedli před císaře, upadl mladý pastýř do transu a chrlil ze sebe zdánlivě nesouvislé věty; přitom jím lomcovala hrůza z vidin, které mu zjevovala tajemná síla a schopnost…

Císař si dal věty zapsat a byl z toho zřejmě velmi zamyšlen. Nakonec však, patrně pod vlivem svých českých rádců, tato proroctví zavrhl a zasvěceným zakázal je šířit dál.

Zpráva o oněch obsažných větách se však už mezi lid dostala, a provázena úzkostnými obavami se šířila z úst do úst, byla zapisována a jako zjevení předávána z generace na generaci.

O 500 let později, v první polovině 20. století, se tyto věty náhle začaly proměňovat v hrůznou skutečnost. Od desetiletí k desetiletí se naplňovaly předpovědi, které při svém vzniku zněly tak neuvěřitelně, a nabíraly konkrétní podobu; nesouvislá slova a věty vykreslovaly katastrofy lidstva do té doby nepředstavitelného rozsahu a obrazy budoucnosti nás děsí svou přesnou jasností a nepochopitelnými důsledky…

Muselo být jistě těžké zjistit přesné znění předpovědí už jen několik let po výše zmíněném setkání českého pastýře s německým císařem Karlem IV.; nemožné se mi to však zdálo v roce 1926, když jsem v jednom pražském antikvariátu nalezl první tištěnou zprávu o existenci těchto proroctví. O 570 let později jsem se pokusil, byť téměř beznadějně, dopátrat se oněch několika vět v jejich původním znění.