JEDNA POLEDNÍ HODINKA

Sladce jsem snila na pestrém kraji louky, a jemně mě probudila dobrá ruka. — Cítím ji ještě stále.

Nad vesnicí zazněl malý zvon, mezi chladným listím zpíval kos. — Slyším ho ještě stále.

Slunce stálo vysoko a horké v poledne, modře se chvěl vzduch nad krajinou. — Vidím to ještě stále.

Plná lahodnosti mi tehdy u stolu protékala hrdlem čerstvá pramenitá voda. — Chutná mi to ještě stále.

Žertování a smích ve veselém kruhu, zbožné slovo z tvých milých úst. — Nezapomenu na to nikdy.

Hermine Walter, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Jarní pracovní týden na Heiligenhofu

Je to krásný zvyk Heiligenhofu, že na začátku každého roku pořádá pracovní týden. Tak se od 16. do 21. 1. 1977 sešlo 28 účastnic z celé Spolkové republiky – podle původu 20 sudetských Němek, 7 Slezanek a Hornoslezanek a 1 Gdaňanka. Byly mezi nimi nováčkyně i mnoho „starých mazaček", které si na Heiligenhofu už mnohokrát doplnily své řemeslné vybavení.

Tento pracovní týden opět vedla paní Gerda Benzová z Herne, rodačka z kraje Vratislav (Breslau). Paní Benzová je vynikající znalkyní slezských lidových zvyků a folkloru. Věrna svojí zásadě „Nepracovat pro muzeum, ale pro každodenní život" dokáže mimořádně obratně přizpůsobit zděděné dědictví dnešní době. A tak se s velkým nadšením malovaly staré slezské, sudetoněmecké a šumavské lidové malby – s ohledem na starou barevnou skladbu – na dřevěné destičky, dřevěné talíře, dýhové krabičky a podobně. Některé účastnice si přivezly výšivkové vzory ze svých krojů, které se pak jako lidové malby přenášely na dřevo.

Pak přišla řada na velikonoční vajíčka. I zde se používaly staré barvicí techniky, vyrývaly se staré vzory, vajíčka se zdobila voskem nebo sítinou. Vzorů z domoviny bylo dost a fantazii se meze nekladly.

Při všech těchto pracích byly ženy velmi horlivé a nad tím, co vytvořily, se stále znovu rozhořelo nadšení. S každým výrobkem rostla zručnost i lítost nad tím, že kurz se už chýlí ke konci.

Ani lidské setkávání ale nepřišlo zkrátka. Pod osvědčeným vedením Traudl Kukukové se zpívalo „za časného jitra" nebo v soumraku u plápolajícího krbu. Mezitím se předčítalo z děl východoněmeckých básníků. Hospodář, Erich Kukuk, promítal večer diapozitivy o východoněmeckých krojích a výšivkách, o českém skle nebo o Frankách. Při výletu do Würzburgu ukázal ženám „Kabinet Tillmanna Riemenschneidera" a udělal jim zvláštní radost návštěvou Muzea lidové kultury. Tam viděly mnoho známého a samozřejmě si hned zase odnesly nové podněty.

Večery bývaly obvykle dlouhé, neboť bylo co vyprávět o práci ve skupinách. A pak si navzájem vyměňovaly zkušenosti z oboru ručních prací, ukazovala se „díla" a samozřejmě se muselo skicovat a zapisovat.

Se srdečným poděkováním rodině Kukukových a Gerdě Benzové se ženy z Heiligenhofu rozloučily s pevným slibem, že se příští rok vrátí.

Seeliger, Hans-Böckler-Str. 73, 5630 Remscheid-Lüttringhausen

věta pokračuje na dalším listu ⟶