JEDNA POLEDNÍ HODINKA
Sladce jsem snila na pestrém kraji louky, a jemně mě probudila dobrá ruka. — Cítím ji ještě stále.
Nad vesnicí zazněl malý zvon, mezi chladným listím zpíval kos. — Slyším ho ještě stále.
Slunce stálo vysoko a horké v poledne, modře se chvěl vzduch nad krajinou. — Vidím to ještě stále.
Plná lahodnosti mi tehdy u stolu protékala hrdlem čerstvá pramenitá voda. — Chutná mi to ještě stále.
Žertování a smích ve veselém kruhu, zbožné slovo z tvých milých úst. — Nezapomenu na to nikdy.
Hermine Walter, roz. Palm
EINE MITTAGSSTUNDE
Süß träumte ich am bunten Wiesenrand,
und sanft weckte mich eine gute Hand. —
Ich fühle sie noch immer.
Über das Dorf die kleine Glocke klang,
zwischen dem kühlen Laub die Drossel sang. —
Ich höre sie noch immer.
Die Sonne hoch und heiß im Mittag stand,
blau flimmerte die Luft über dem Land. —
Ich sehe es noch immer.
Voll Köstlichkeit mir am Tische dann,
quellfrisches Wasser durch die Kehle rann. —
Ich schmecke es noch immer.
Scherzen und Lachen in fröhlicher Rund,
das fromme Wort aus deinem lieben Mund. —
Ich vergesse es nimmer.
Hermine Walter, geb. Palm
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Jarní pracovní týden na Heiligenhofu
Je to krásný zvyk Heiligenhofu, že na začátku každého roku pořádá pracovní týden. Tak se od 16. do 21. 1. 1977 sešlo 28 účastnic z celé Spolkové republiky – podle původu 20 sudetských Němek, 7 Slezanek a Hornoslezanek a 1 Gdaňanka. Byly mezi nimi nováčkyně i mnoho „starých mazaček", které si na Heiligenhofu už mnohokrát doplnily své řemeslné vybavení.
Tento pracovní týden opět vedla paní Gerda Benzová z Herne, rodačka z kraje Vratislav (Breslau). Paní Benzová je vynikající znalkyní slezských lidových zvyků a folkloru. Věrna svojí zásadě „Nepracovat pro muzeum, ale pro každodenní život" dokáže mimořádně obratně přizpůsobit zděděné dědictví dnešní době. A tak se s velkým nadšením malovaly staré slezské, sudetoněmecké a šumavské lidové malby – s ohledem na starou barevnou skladbu – na dřevěné destičky, dřevěné talíře, dýhové krabičky a podobně. Některé účastnice si přivezly výšivkové vzory ze svých krojů, které se pak jako lidové malby přenášely na dřevo.
Pak přišla řada na velikonoční vajíčka. I zde se používaly staré barvicí techniky, vyrývaly se staré vzory, vajíčka se zdobila voskem nebo sítinou. Vzorů z domoviny bylo dost a fantazii se meze nekladly.
Při všech těchto pracích byly ženy velmi horlivé a nad tím, co vytvořily, se stále znovu rozhořelo nadšení. S každým výrobkem rostla zručnost i lítost nad tím, že kurz se už chýlí ke konci.
Ani lidské setkávání ale nepřišlo zkrátka. Pod osvědčeným vedením Traudl Kukukové se zpívalo „za časného jitra" nebo v soumraku u plápolajícího krbu. Mezitím se předčítalo z děl východoněmeckých básníků. Hospodář, Erich Kukuk, promítal večer diapozitivy o východoněmeckých krojích a výšivkách, o českém skle nebo o Frankách. Při výletu do Würzburgu ukázal ženám „Kabinet Tillmanna Riemenschneidera" a udělal jim zvláštní radost návštěvou Muzea lidové kultury. Tam viděly mnoho známého a samozřejmě si hned zase odnesly nové podněty.
Večery bývaly obvykle dlouhé, neboť bylo co vyprávět o práci ve skupinách. A pak si navzájem vyměňovaly zkušenosti z oboru ručních prací, ukazovala se „díla" a samozřejmě se muselo skicovat a zapisovat.
Se srdečným poděkováním rodině Kukukových a Gerdě Benzové se ženy z Heiligenhofu rozloučily s pevným slibem, že se příští rok vrátí.
Seeliger, Hans-Böckler-Str. 73, 5630 Remscheid-Lüttringhausen
Frühjahrswerkwoche am Heiligenhof
Es ist ein schöner Brauch des Heiligenhofes, zu Beginn jedes Jahres eine Werkwoche zu veranstalten. So trafen sich vom 16. — 21. 1. 1977 28 Teilnehmerinnen aus dem ganzen Bundesgebiet, ihrer Abstammung nach 20 Sudetendeutsche, 7 Schlesierinnen und Oberschlesierinnen und 1 Danzigerin. Es waren Neulinge und viele „Altgediente", die sich schon oft am Heiligenhof ihr Rüstzeug geholt haben.
Geleitet wurde diese Werkwoche wieder von Frau Gerda Benz, Herne, gebürtig aus dem Kreis Breslau. Frau Benz ist eine ausgezeichnete Kennerin des schlesischen Brauchtums und der Volkskunde. Getreu ihrem Grundsatz: „Nicht für's Museum, sondern für den Alltag arbeiten" versteht sie es, außerordentlich geschickt das Ererbte für die heutige Zeit zu arbeiten. Und so wurden alte schlesische, sudetendeutsche und böhmerwäldler Bauernmalereien unter Berücksichtigung der alten Farbzusammenstellung mit viel Begeisterung auf Holzbretter, Holzteller, Spanschachteln usw. gemalt. Einige Teilnehmerinnen hatten Stickmuster von ihrer Heimattracht mitgebracht, die nun als Bauernmalerei auf Holz übertragen wurden.
Dann kamen die Ostereier an die Reihe. Auch hier wurden die alten Farbtechniken angewandt, alte Muster eingeritzt, Eier mit Wachs oder Binsenmark verziert. Vorlagen aus der Heimat gab es genug und der Phantasie waren keine Grenzen gesetzt.
Bei all diesen Arbeiten waren die Frauen mit viel Eifer dabei und immer wieder gab es Begeisterung über das Geschaffene. Mit jedem Stück wurde die Fingerfertigkeit größer und ebenso das Bedauern darüber, daß der Lehrgang schon zu Ende ging.
Aber auch die menschliche Begegnung kam nicht zu kurz. Unter bewährter Leitung von Traudl Kukuk wurde „in der Morgenfrühe" oder in der Dämmerstunde am flackernden Kamin gesungen. Zwischendurch wurde aus Werken ostdeutscher Dichter gelesen. Der Hausherr, Erich Kukuk, zeigte abends Lichtbilder über ostdeutsche Trachten und Stickereien, böhmisches Glas oder aus dem Frankenland. Bei einer Fahrt nach Würzburg zeigte er den Frauen das „Tillmann Riemenschneider Kabinett" und machte ihnen eine besondere Freude durch den Besuch des Volkskundemuseums. Dort sahen sie viel Vertrautes und fanden natürlich sofort wieder neue Anregungen.
Die Abende wurden gewöhnlich lang, denn es gab viel zu erzählen von der Arbeit in den Gruppen. Und dann wurden Erfahrungen auf dem Bastelgebiet ausgetauscht, „Werke" wurden gezeigt und dann mußte natürlich skizziert und notiert werden.
Mit herzlichem Dank an Familie Kukuk und Gerda Benz schieden die Frauen vom Heiligenhof mit dem festen Versprechen im nächsten Jahr wiederzukommen.
R. Seeliger, Hans-Böckler-Str. 73, 5630 Remscheid-Lüttringhausen
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.