Nuže, milí přátelé a krajané, jděme nejprve jako věřící vstříc blížícím se Velikonocům. Některými stanicemi utrpení jsme museli projít podobně jako světec. Zakusili jsme však také, že jsme se po utrpení našeho společného osudu opět stali velikonočně radostnými lidmi, protože jsme neztratili z dohledu kříž. V dobách soužení jsme hleděli na toho, kdo osvěcuje veškerou temnotu a zná cestu i z bezvýchodnosti. Protože jsme věděli o Velikonocích, nezoufali jsme si ani na křížové cestě.

Už 10 týdnů po Velikonocích, když necháme za sebou Nanebevstoupení Páně, Letnice a Boží tělo, nastane pro nás a náš krajanský lid den velké radosti, kdy se nad hlavním oltářem katedrály svatého Petra ve věnci mnoha světel objeví obraz „našeho světce", který postavil svůj život a své působení pod heslo: „Utrpení Kristovo, posilni mě."

Vám všem přeji „milostiplné Velikonoce". S mnohými z Vás na shledanou u hrobů apoštolů v Římě nebo na mnoha poutních místech, kde budeme v tomto roce 1977 slavit památku „svatého biskupa Jana Nepomuka Neumanna".

Prelát Dr. Karl Reiß mluvčí sudetoněmeckých kněží

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Jarní sen

Když pod jarní modří nebes bílí ptáci táhnou k severu, a když vítr vane mírně a teple, mé sny prchají domů.

Mrtvá vesnice na úbočí kopce odpočívá pod javory a také olšemi, slyším sladký zpěv kosa, jak perlí mezi vrbovým proutím.

Kde jsem kdysi chodíval ke studni, naklání se veliká višeň, zestárla kruh po kruhu, s naprýchlými větvemi rozvětvenými do dálky.

Občas vedle polštářového mechu vykoukne kus šedivé zdi, pomalu se uvolňuje kámen za kamenem, divoce se po ní pne tmavý břečťan.

Potok šumí v dáli do údolí, zelený řeřichový lem u břehu, stříbrné pstruhy bez počtu se lesknou nad štěrkovým pískem.

Teple se teď slunce znovu noří i do mého domova, do jeho světla, brzy rozkvetou růže, šeříky, fialky a — pomněnky!

Hermine Walter, roz. Palm

věta pokračuje na dalším listu ⟶