Vlastivěda politického okresu Falknov z roku 1898 (pokračování) — Hugo Prasse, Mühlacker
Cech
Politická obec Höfen, farní a poštovní úřad Elbogen . . .
Pod městem Horní Slavkov (Schlaggenwald) se svahy pohoří přibližují velmi blízko ke břehům potoka Fluthbach, podél něhož vede zemská silnice z Lokte (Elbogen) do Krásna (Schönfeld). V severní polovině tohoto údolí leží po obou stranách potoka a silnice domy, z nichž 46 tvoří osadu Cech. Podle toho se romantickému údolí říká Cechovské údolí (Zechthal).
K obecní osadě patří hostinec Hans-Heiling na Ohři, hájovna Haider a Stemmeißlhof, ležící 1 km východně od Lokte.
V obci žije 301 obyvatel, kteří se hlásí ke katolickému náboženství. Většina si vydělává na živobytí v nedalekých porcelánkách v Horním Slavkově a v Lokti. Nejeden zdejší obyvatel s velkou námahou dobývá z půdy na velmi strmých svazích brambory a trochu obilí. Voda potoka Fluthbach pohání pily na prkna a stroje na řezání šindelů. Malá část obyvatel se věnuje různým řemeslům, jaká se vyskytují všude.
Cech má dvoutřídní obecnou školu, kterou v současnosti navštěvuje více než 80 dětí. Dříve byla obec přiškolena do Lokte, roku 1820 byla ves obdařena putovní školou, jejíž zánik roku 1875 zpečetila stavba školní budovy.
Založení osady lze, jak už napovídá samotný název „Cech" (Zech), dát do souvislosti s doly, které kdysi v okolí obce existovaly. Lidové podání dodnes nazývá jeden úsek údolního dna „Cínový příkop" (Zinngraben), což vede k domněnce, že se zde kdysi v blízkosti dolovala cínová ruda.
Pošicov
politická obec, stejnojmenná, farní a poštovní úřad Horní Slavkov (Schlaggenwald),
leží na západním svahu horského hřbetu, který se táhne mezi Cechovským a Teplským údolím severním směrem až k řece Ohři a jehož nejvyšším bodem je Bukovina (Buchenhöhe, 732 m). Ta poskytuje pozoruhodný kruhový i dálkový výhled. Z geologického hlediska se zde nachází styčná zóna mezi čedičem a žulou, přičemž čedič se vyskytuje ve sloupcovité formě i jako čedičový tuf (basaltové bomby). Žula se používá jako surovina pro výrobu skla, čedič jako silniční štěrk. Pošicov má 66 čísel popisných, z nichž ovšem 15 leží v blízkém Cechovském údolí a nese název „Pošicovský Cech". Poslední sčítání lidu vykázalo 460 obyvatel hlásících se ke katolickému náboženství. Dříve Pošicov patřil k obci Gfell, roku 1877 se od ní odtrhl a se současným přičleněním osady Cihelny (Ziegelhütten) se osamostatnil. Obyvatelé jsou zčásti zemědělci, zčásti tovární dělníci, z nichž většina pracuje ve čtvrt hodiny vzdálené porcelánce firmy Haas & Czjžek.
Obec má kapli a jednotřídní školu. Před rokem 1854 neměl Pošicov vlastní školní budovu. Vyučovalo se postupně v jednotlivých domech, a to tak, že v selských staveních se vyučovalo vždy šest dní, v ostatních domech tři dny. Roku 1854 obec získala jednopatrovou budovu, která byla využívána pro školní účely. Avšak stále rostoucí počet školních dětí (v současnosti v průměru přes 80) a další okolnosti si vynutily naléhavou potřebu nové stavby. Od roku 1893 má tedy Pošicov nově postavenou školní budovu.
Roku 1883 zde byl založen Dobrovolný hasičský sbor.
Cihelny,
politická obec Pošicov, farní a poštovní úřad Donawitz,
se 14 čísly popisnými a 130 obyvateli leží v půvabném Teplském údolí a má krásnou, zámečku podobně stavěnou vilu továrníka pana Fischera v Birkenhammeru. Obyvatelé jsou zemědělci a tovární dělníci.
Cihelny měly dosud zimní exposituru; v letních měsících navštěvovaly děti školu v Donawitzu. Tato zimní expozitura byla roku 1895 zrušena a přeměněna na stálou exposituru školy v Donawitzu.
Heimatkunde des politischen Bezirkes Falkenau aus dem Jahre 1898 (Fortsetzung) — Von Hugo Prasse, Mühlacker
Zech
Pol. Gem. Höfen, Pf. u. Post Elbogen . . .
Unterhalb der Stadt Schlaggenwald treten die Abhänge des Gebirges sehr nahe an die Ufer des Fluthbaches, den die Aerarialstraße von Elbogen bis Schönfeld begleitet. In der nördlichen Hälfte dieses Thales liegen zu beiden Seiten des Baches und der Straße Häuser, von denen 46 den Ort Zech bilden. Das romantische Thal führt hievon den Namen Zechthal.
Zur Ortsgemeinde gehören die Restauration Hans-Heiling an der Eger, das Haider Forsthaus und der Stemmeißlhof 1 km östlich von Elbogen.
Der Ort beherbergt 301 Einwohner, die sich zur katholischen Religion bekennen. Ihren Erwerb finden die meisten in den nahen Porzellanfabriken von Schlaggenwald und Elbogen. Mancher ringt unter großen Mühen dem Boden der sehr steilen Gehänge Kartoffeln und weniges Getreide ab. Das Wasser des Fluthbaches treibt Brettsägen und Schindelschneidmaschinen. Ein kleiner Theil der Bewohner widmet seine Kraft den überall vorkommenden Gewerben.
Zech hat eine zweiclassige Volksschule, die dermalen von mehr als 80 Kindern besucht wird. Ehedem war es nach Elbogen eingeschult, 1820 wurde das Dorf mit einer Wanderschule beglückt, deren Untergang im Jahre 1875 durch den Bau eines Schulhauses besiegelt wurde.
Die Gründung des Ortes kann, wie der Name „Zech" schon sagt, mit den ehemals in der Nähe des Ortes bestandenen Gruben in Verbindung gebracht werden. Der Volksmund nennt heute noch eine Strecke der Thalsohle „Zinngraben", was zu der Vermuthung Veranlassung gibt, daß ehedem in der Nähe Zinn gegraben wurde.
Poschitzau
pol. Gem., gl. N., Pf. u. Post Schlaggenwald,
liegt am Westabhange eines Höhenzuges, der sich zwischen dem Zech- und Teplthale und in nördlicher Richtung bis zum Egerflusse hin erstreckt und dessen größte Erhöhung die Buchenhöhe (732 m) genannt wird. Dieselbe bietet eine bedeutende Rund- und Fernsicht. In geologischer Beziehung findet man hier eine Berührungszone zwischen Basalt und Granit, welch ersterer in Säulenform und als Basalttuff (Basaltbemben) vorkommt. Der Granit wird als Rohmaterial zur Glasbereitung, der Basalt als Straßenschotter verwendet. Poschitzau hat 66 Nummern, von denen aber 15 im nahen Zechthale liegen, welche den namen „die Poschitzauer Zech" führen. Die letzte Volkszählung ergab 460 Einwohner, die sich zur katholischen Religion bekennen. In früherer Zeit gehörte Poschitzau zur Gemeinde Gfell, wurde im Jahre 1877 abgetrennt und unter gleichzeitiger Zuweisung der Ortschaft Ziegelhütten selbständig. Die Einwohner sind theils Landwirte, theils Fabrikarbeiter, von denen die Mehrzahl in der 1/4 Stunde entfernten Porzellanfabrik der Firma Haas & Cžjžek beschäftigt ist.
Der Ort hat eine Kapelle und eine einklassige Schule. Vor dem Jahr 1854 besaß Poschitzau kein eigenes Schulhaus. Der Unterricht wurde in den Häusern der Reihefolge nach ertheilt u. zw. derart, daß in Bauernhäusern je sechs Tage, in den andern je drei Tage unterrichtet wurde. Im Jahre 1854 erwarb die Gemeinde ein einstöckiges Gebäude, welches zu Schulzwecken verwendet wurde. Doch die stets wachsende Zahl der Schulkinder (dermalen im Durchschnitte über 80) und andere Umstände machten einen Neubau zur dringenden Nothwendigkeit. Seit 1893 besitzt nun Poschitzau ein neugebautes Schulhaus.
Im Jahre 1883 wurde hierorts eine Freiwillige Feuerwehr gegründet.
Ziegelhütten,
pol. Gem. Poschitzau, Pf. u. Post Donawitz,
mit 14 Nummern und 130 Einwohnern liegt im freundlichen Teplthale und hat eine schöne schloßartig gebaute Villa des Fabrikbesitzers Herrn Fischer in Birkenhammer. Die Einwohner sind Landwirte und Fabrikarbeiter.
Ziegelhütten hatte bisher eine Winterexpositur; in den Sommermonaten besuchten die Kinder die Schule in Donawitz. Diese Winterexpositur wurde im Jahre 1895 aufgehoben und in eine ständige Expositur zur Schule in Donawitz umgewandelt.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.