Náš dík patří panu Kunzmannovi, který se o zdar našeho setkání tolik zasloužil, a v neposlední řadě i našemu milému Richardu Brummeisslovi, který nás i přes svou pracovní vytíženost vydáváním Heimatbriefu drží pohromadě a spojuje – jinak by takové setkání vůbec nebylo myslitelné a možné. Nechci opomenout ani dobrý domácí „kirwakouchn" (posvícenský koláč), který nám všem výtečně chutnal. Bohužel byl příliš rychle pryč, dvojnásobné množství by rozhodně nebylo příliš mnoho. Za to musíme poděkovat panu Ripplovi.

Po oficiální části, které se zúčastnil i pan starosta a různí městští radní, po přivítáních a proslovech jsme ještě dlouho seděli spolu a někteří si i zatančili.

Následující ráno při snídani v hotelu „Goldener Löwe" pokračovalo vyprávění a výměna vzpomínek dál; mezitím přijížděli další krajané, takže jsme dokonce zmeškali bohoslužbu. Čas utíkal jako voda.

Pak nastal čas vydat se na hřbitov. Mezitím se seřadily místní spolky a hornická kapela z Auerbachu se svými prapory k tichému průvodu městem. Také naše stará chebská (egerlandská) vlajka, doprovázená krajany v chebském kroji, byla nesena ve slavnostním průvodu. Po dojemné pietní vzpomínce na zesnulé na auerbašském hřbitově, na níž se podílel i pěvecký spolek Auerbach, jsme se vydali zpět.

Myslím, že při tomto pietním aktu to bylo mnohým podobné jako mně. Myšlenky se vracely k našim milým zesnulým, kteří odpočívají doma na našem hřbitově za naším ctihodným kostelem, jejichž hroby už nemůže upravovat žádná milující ruka a které jsou dnes už zřejmě z větší části zpustlé. Stejně tak naše myšlenky patřily mnoha padlým, kteří našli místo posledního odpočinku na nejrůznějších válečných bojištích a kteří žijí dál v našich srdcích.

Po obědě jsme se pak sešli na faře k příjemnému posezení. Všechny nás velmi zaujala filmová, resp. diapozitivová přednáška pana Paula (syna Rudiho Paula), který nám názorně přiblížil náš milý Slavkov takový, jaký nyní vypadá. Tady nezůstalo oko suché a vynořilo se mnoho vzpomínek na naše dětství a mládí, kdy jsme byli všichni tak šťastní. Ve svých závěrečných slovech pan starosta, který k nám ještě jednou přišel, ocenil význam partnerství a vyjádřil naději, že za 5 let, tedy k 25. výročí, se opět uskuteční setkání. Už časně odpoledne se mnozí museli loučit a vydat se na cestu domů. Nejeden z nás si možná se steskem pomyslel, zda se ještě někdy dočká podobného setkání krajanů. Chtějme tedy doufat, že to nebylo poslední setkání v našem partnerském městě Auerbach a že se při některém pozdějším setkání všichni sejdeme opět zdraví a čilí. Toto setkání už nyní patří minulosti a my budeme ještě dlouho čerpat z krásné vzpomínky.

V tomto smyslu Vás všechny zdraví

Vaše Annl Veitová (provd. Zimmerhacklová)

Horní Slavkov (Schlaggenwald) – auerbašské setkání letos podvacáté

„Nordbayerische Nachrichten Auerbach und Umgebung" napsaly:

Díky nové vlasti

Na začátku byly přečteny historické dokumenty, které vedly k patronátu – proslovy hornoslavkovského zástupce rodáků a starosty Emila Kreuzera

AUERBACH (fr) — Podvacáté se konalo hornoslavkovské setkání mezi městem Auerbach a obyvateli bývalého města Horní Slavkov v Sudetech.

Při této příležitosti byly na slavnostním večeru v sobotu přečteny i dnes už historické dokumenty, které vedly k patronátu obou měst – totiž žádost hornoslavkovských rodáků o převzetí patronátu z ledna 1956 a na ni navazující usnesení městské rady z 19. ledna 1956, které se jednomyslně vyslovilo pro tento patronát.

Na začátku setkání, k němuž se sjelo hornoslavkovských rodáků z blízka i z daleka veliké množství, promluvil zástupce auerbašských hornoslavkovských rodáků a zároveň

věta pokračuje na dalším listu ⟶