Slavnost partnerství 11.–12. 9. 1976

S radostným očekáváním jsem se už těšila na den svého odjezdu do Auerbachu. Konečně je to tu. V sobotu ráno jsem v 7.30 hodin nastoupila ve Weilburgu nad Lahnem (Hesensko) do vlaku, který mě přiblížil k cíli cesty. Krátká zastávka v Gießenu a přestup směrem na Frankfurt. Tam zase přestup směrem na Norimberk. Už na norimberském nástupišti jsem se rozhlížela, jestli někde nezahlédnu známou tvář, ale bohužel ne. Teprve v Pegnitz jsem potkala Hildu Wirlitschovou (Fleischerovou), která přijela z Rheingau. Po krátké zastávce nás autobus dovezl do našeho partnerského města Auerbach.

Čím víc jsme se blížili k Auerbachu, tím větší bylo napětí: „Koho asi potkáš?" Už při příjezdu na náměstí jsem zahlédla různé známé a moje radost, že u toho mohu být, byla obrovská. Po krátkém pobytu v hotelu „Goldener Löwe", kde si mnozí zajistili ubytování, jsme se vydali na náměstí, abychom s ostatními počkali na další příchozí. Znovu a znovu jsme mohli vítat nově příchozí krajany. Tak se v tuto sobotní odpoledne naplno rozproudila radost ze shledání a vzájemného nalézání. Bylo možné vítat přátele, sousedy a spolužáky a otázkám a vyprávění nebylo konce. Paní Kabicherová (Herzogová) a paní Sattková (Hanika Frieda) dokonce přicestovaly na naše setkání až z Rakouska.

Malá procházka s mou spolužačkou Fanni Starkovou nás zavedla mimo jiné i na auerbašský hřbitov, kde jsme navštívili hroby zesnulých rodáků ze Slavkova a v tichém vzpomínání se tam zastavili. Kolik jich už mezitím je, těch, kdo daleko od našeho milovaného Slavkova našli místo posledního odpočinku. Pomalu nastal čas, kdy jsme se museli chystat na slavnostní večer v hotelu „Goldener Löwe". Mezitím dorazilo velké množství krajanů. Sál byl nabitý k prasknutí a stále bylo třeba přinášet další židle. A přesto bylo ještě mnoho těch, kdo v sále nenašli místo.

[obr] Všem nám vstříc zářilo „Srdečně vítejte". Cítili jsme se jako doma, v bezpečí.