Náš dík patří panu Kunzmannovi, který se o zdar našeho setkání tolik zasloužil, a v neposlední řadě i našemu milému Richardu Brummeisslovi, který nás i přes svou pracovní vytíženost vydáváním Heimatbriefu drží pohromadě a spojuje – jinak by takové setkání vůbec nebylo myslitelné a možné. Nechci opomenout ani dobrý domácí „kirwakouchn" (posvícenský koláč), který nám všem výtečně chutnal. Bohužel byl příliš rychle pryč, dvojnásobné množství by rozhodně nebylo příliš mnoho. Za to musíme poděkovat panu Ripplovi.
Po oficiální části, které se zúčastnil i pan starosta a různí městští radní, po přivítáních a proslovech jsme ještě dlouho seděli spolu a někteří si i zatančili.
Následující ráno při snídani v hotelu „Goldener Löwe" pokračovalo vyprávění a výměna vzpomínek dál; mezitím přijížděli další krajané, takže jsme dokonce zmeškali bohoslužbu. Čas utíkal jako voda.
Pak nastal čas vydat se na hřbitov. Mezitím se seřadily místní spolky a hornická kapela z Auerbachu se svými prapory k tichému průvodu městem. Také naše stará chebská (egerlandská) vlajka, doprovázená krajany v chebském kroji, byla nesena ve slavnostním průvodu. Po dojemné pietní vzpomínce na zesnulé na auerbašském hřbitově, na níž se podílel i pěvecký spolek Auerbach, jsme se vydali zpět.
Myslím, že při tomto pietním aktu to bylo mnohým podobné jako mně. Myšlenky se vracely k našim milým zesnulým, kteří odpočívají doma na našem hřbitově za naším ctihodným kostelem, jejichž hroby už nemůže upravovat žádná milující ruka a které jsou dnes už zřejmě z větší části zpustlé. Stejně tak naše myšlenky patřily mnoha padlým, kteří našli místo posledního odpočinku na nejrůznějších válečných bojištích a kteří žijí dál v našich srdcích.
Po obědě jsme se pak sešli na faře k příjemnému posezení. Všechny nás velmi zaujala filmová, resp. diapozitivová přednáška pana Paula (syna Rudiho Paula), který nám názorně přiblížil náš milý Slavkov takový, jaký nyní vypadá. Tady nezůstalo oko suché a vynořilo se mnoho vzpomínek na naše dětství a mládí, kdy jsme byli všichni tak šťastní. Ve svých závěrečných slovech pan starosta, který k nám ještě jednou přišel, ocenil význam partnerství a vyjádřil naději, že za 5 let, tedy k 25. výročí, se opět uskuteční setkání. Už časně odpoledne se mnozí museli loučit a vydat se na cestu domů. Nejeden z nás si možná se steskem pomyslel, zda se ještě někdy dočká podobného setkání krajanů. Chtějme tedy doufat, že to nebylo poslední setkání v našem partnerském městě Auerbach a že se při některém pozdějším setkání všichni sejdeme opět zdraví a čilí. Toto setkání už nyní patří minulosti a my budeme ještě dlouho čerpat z krásné vzpomínky.
V tomto smyslu Vás všechny zdraví
Vaše Annl Veitová (provd. Zimmerhacklová)
Herrn Kunzmann gilt unser aller Dank, der sich um das Gelingen unseres Treffens so verdient gemacht hatte und nicht zuletzt auch unserem lieben Brummeissl Richard, der trotz beruflicher Anspannung uns durch die Herausgabe des Heimatbriefes zusammenhält und verbindet, sonst wäre ein solches Treffen überhaupt nicht denkbar und unmöglich. Nicht unerwähnt lassen möchte ich den guten heimatlichen „Kirwakouchn", der uns allen vortrefflich schmeckte. Leider war er viel zu schnell alle, die doppelte Menge wäre bestimmt nicht zu viel gewesen. Dafür müssen wir Herrn Rippl danken.
Nach dem offiziellen Teil, dem auch Herr Bürgermeister und verschiedene Stadträte beiwohnten, nach den Begrüßungen und Reden, saßen wir noch lange zusammen und schwangen zum Teil sogar das Tanzbein.
Am nächsten Morgen beim Frühstück im „Goldenen Löwen" ging nun die Erzählerei und das Austauschen von Erinnerungen weiter; inzwischen trafen wieder weitere Landsleute ein, so daß wir sogar den Gottesdienst verpaßten. Die Zeit verging wie im Fluge.
Nun wurde es Zeit zum Gang auf den Friedhof. Inzwischen formierten sich die örtlichen Vereine und die Bergmannskapelle Auerbach mit ihren Fahnen zum Schweigemarsch durch die Stadt. Auch unsere alte Egerländer Fahne, begleitet von Landsleuten in Egerländer Tracht, wurde im Festzug mitgeführt. Nach einer ergreifenden Totenehrung auf dem Auerbacher Friedhof, bei der auch der Gesangverein Auerbach mitwirkte, marschierten wir wieder zurück.
Ich denke, daß es bei dieser Totenfeier wohl vielen so gegangen sein wird wie mir. Die Gedanken weilten bei unseren lieben Verstorbenen, die daheim auf unserem Friedhof hinter unserer ehrwürdigen Kirche ruhen, deren Gräber keine liebende Hand mehr schmücken kann und die wohl zum größten Teil längst verfallen sind. Ebenso weilten unsere Gedanken bei den vielen Gefallenen, die auf den verschiedensten Kriegsschauplätzen ihre letzte Ruhestätte fanden und in unseren Herzen weiterleben.
Nach dem Mittagessen trafen wir uns dann im Pfarrsaal zu einem gemütlichen Zusammensein. Sehr beeindruckt waren wir wohl alle vom Film- bzw. Diavortrag des Herrn Paulus (Sohn von Paulus Rudi), der uns unser liebes Schlaggenwald — so wie es jetzt aussieht — in anschaulicher Weise vor Augen führte. Da blieb wohl kein Auge trocken und es kamen viele Erinnerungen an unsere Kindheits- und Jugendzeit, wo wir alle so glücklich waren. In seinen Abschiedsworten würdigte Herr Bürgermeister, der noch einmal zu uns gekommen war, die Bedeutung der Patenschaft und gab der Hoffnung Ausdruck, daß in 5 Jahren, also zum 25. Jubiläumstag, wieder ein Treffen stattfinden möge. Bereits am frühen Nachmittag mußten viele schon wieder Abschied nehmen und die Heimreise antreten. Manch einer mag wohl wehmütig gedacht haben, ob er noch einmal so ein Heimattreffen miterleben würde. So wollen wir hoffen, daß es nicht das letzte Treffen in unserer Patenstadt Auerbach war und daß wir bei einem späteren Treffen alle wieder gesund und munter dabei sein können. Dieses Treffen gehört nun schon wieder der Vergangenheit an und wir zehren wieder lange Zeit von der schönen Erinnerung.
In diesem Sinne grüßt Euch alle
Eure Veit Annl (verehl. Zimmerhackl)
Horní Slavkov (Schlaggenwald) – auerbašské setkání letos podvacáté
„Nordbayerische Nachrichten Auerbach und Umgebung" napsaly:
Díky nové vlasti
Na začátku byly přečteny historické dokumenty, které vedly k patronátu – proslovy hornoslavkovského zástupce rodáků a starosty Emila Kreuzera
AUERBACH (fr) — Podvacáté se konalo hornoslavkovské setkání mezi městem Auerbach a obyvateli bývalého města Horní Slavkov v Sudetech.
Při této příležitosti byly na slavnostním večeru v sobotu přečteny i dnes už historické dokumenty, které vedly k patronátu obou měst – totiž žádost hornoslavkovských rodáků o převzetí patronátu z ledna 1956 a na ni navazující usnesení městské rady z 19. ledna 1956, které se jednomyslně vyslovilo pro tento patronát.
Na začátku setkání, k němuž se sjelo hornoslavkovských rodáků z blízka i z daleka veliké množství, promluvil zástupce auerbašských hornoslavkovských rodáků a zároveň
Schlaggenwald – Auerbacher Treffen heuer zum zwanzigsten Mal begangen
Die „Nordbayerische Nachrichten Auerbach und Umgebung" berichteten:
Dank der neuen Heimat
Zu Beginn die historischen Dokumente, die zur Patenschaft führten, verlesen – Ansprachen des Schlaggenwalder Ortsältesten und von Bürgermeister Emil Kreuzer
AUERBACH (fr) — Zum zwanzigsten Male fand das Schlaggenwalder Treffen zwischen der Stadt Auerbach und den Bewohnern der einstigen Stadt Schlaggenwald im Sudetenland statt.
Aus diesem Anlaß wurden beim Festkommers am Samstagabend auch die nun schon historischen Dokumente verlesen, die zur Patenschaft der beiden Städte geführt haben, nämlich die Bittschrift der Schlaggenwalder um Übernahme der Patenschaft vom Januar 1956 und den darauf erfolgten Beschluß des Stadtrates vom 19. Januar 1956, der sich einstimmig für diese Patenschaft aussprach.
Zu Beginn der Zusammenkunft, zu der sich Schlaggenwalder in großer Zahl aus nah und fern eingefunden hatten, sprach der Ortsälteste der Auerbacher Schlaggenwalder und
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.