Boží Syn se stal člověkem, aby člověk měl domov v Bohu

(sv. Hildegarda z Bingenu)

Milí krajané!

Jako pověřenec Německé biskupské konference pro duchovní péči o vyhnance z domova, německy mluvící z Čech a z Moravy-Slezska, obracím se následujícím vánočním slovem na všechny naše krajany.

V nadcházejících vánočních dnech se zraky mnoha lidí, věřících i nevěřících, znovu obracejí k malému městu v judském pohoří, kde se v plnosti času ve skalní jeskyni narodil Spasitel světa, Kristus Pán. Tam se naplnilo starozákonní prorocké slovo: „A ty, Betléme Efrato, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládnout v Izraeli."

Ve svatých textech vánočních evangelií je pro nás vysloveno cosi útěšného. Spasitel světa má rodiště jako každé lidské dítě. Narodí se, byť podivuhodným způsobem, z pozemské matky. K nepatrnosti Betléma se přidává prostota matky a chudoba skalní jeskyně. Ale pak přichází to zcela nové poselství: bude nazýván Synem Božím, neboť jeho původ leží v pradávnu, v nepamětných časech, v lůně trojjediného Boha. Při takovém poselství je vyzkoušena naše vánoční víra.

Ale Vánoce pokračují dál. Ohrožena nepřáteli, prchá Svatá rodina do Egypta a vede tam život rodiny cizích dělníků. Po návratu do Izraele se usazují v Nazaretě, ve svém domovském místě. Tam prožívá Ježíš své dětství, o němž víme jen to, že prospíval věkem, moudrostí a milostí u Boha i u lidí a byl poslušen svých rodičů. Tam platil za syna tesaře Josefa a žil životem prostého řemeslníka. Když pak vystoupil veřejně, zažil, že žádný prorok nic neplatí ve své vlasti. Protože lidé v Kafarnaum u Genezaretského jezera byli jeho učení otevřenější, zvolil si tam svůj pobyt a Kafarnaum se stává „jeho městem". Miluje i Jeruzalém, hlavní město svého národa se svatyní chrámu, přestože je před hradbami tohoto města ukřižován. Boží Syn, jenž se stal člověkem, nám tak dal příklad, jak máme milovat svůj domov a svůj národ a vnímat to jako úkol. Tomu neodporuje ani to, když ve svém kázání zvěstuje, že zde nemáme trvalý domov, že jsme poutníci a cizinci a že nebe je náš nepomíjivý domov. Náš život musí mít vždy dvojí rozměr vánočního poselství: Boží čest a jeho království, ale také mír a smíření lidí, jednotu mezi sebou a službu bratřím.

Tak máte v těchto vánočních dnech věřícně předstoupit před jesličky božského dítěte a žasnout nad zázrakem, že Boží Syn se stal člověkem, abychom my měli domov v Bohu. A když se pak tvé myšlenky vrátí do dnů dětství, k jesličkám v rodném domě, k místu, kde byl tvůj domov, když si vzpomeneš na Vánoce v těžké době války a útěku, a když v novém domově ještě leccos zůstává nesplněno, pak slyš hlas dítěte v jesličkách, které ti říká: Bratře, sestro, neměl jsem to lepší než ty.

S Vánocemi opět končí jeden rok. Při mnoha bohoslužbách a zbožných poutích jsme byli spolu ve velkém počtu. Mnohým je to nepochopitelné, jak je to možné ještě 31 let poté. Prostě nevědí, jaká svazující síla spočívá ve věrnosti domovu a víře. Chtěli jsme letos být hlasem němých, a nebylo nás přeslechnuto. Mnoho modliteb a dobrých darů zamířilo na druhou stranu, a tak to má zůstat i nadále. Poděkujme Bohu za vše, co nám tento rok dal, a modleme se za všechny, které nám vzala smrt.

Nový rok má pro nás stát ve znamení nového svatého. Připravujeme se na den svatořečení našeho krajana, biskupa Jana Nepomuka Neumanna, z Prachatic na Šumavě. Jakmile bude den svatořečení stanoven, budete pozváni na pouť do Říma. Pro naši národní skupinu a pro zemi, z níž pochází, to bude v řeči naší doby událostí století. Tak s radostí očekáváme chvíli, kdy se poprvé budeme moci modlit: Svatý biskupe Jene Nepomuku Neumanne, oroduj za nás!

Milost a radost k svatým vánočním svátkům, Boží požehnání a pomoc pro dobrý nový rok

přeje prelát Dr. Karl Reiß

věta pokračuje na dalším listu ⟶