Po sestupu a zastávce v nedaleké vojenské stanici u místa neštěstí nás horští myslivci pohostili vydatnou polévkou a hostinský se postaral o studený nápoj, který jsme všichni velmi potřebovali. Občerstveni a trochu odpočatí jsme se vydali zpět k našim odstaveným vozům. Tam nás ale čekalo nové překvapení. Čekala na nás policie. Mohli jsme se s klidem postavit, protože Erich si přece povolení opatřil. Po krátké diskusi nás propustili a mohli jsme se vydat na nebezpečnou zpáteční cestu.

Dodnes se mi z toho, když si na to vzpomenu a v duchu si znovu představím ty strmé srázy, do kterých jsme nahlíželi a kolem nichž jsme museli projet, motá hlava. Ale krásný to byl výlet, a místo neštěstí mi zůstane nezapomenutelné. Věřím, že by to tak bylo každému, kdo by tudy jednou projížděl.

Já i má žena se už těšíme na dovolenou v příštím roce a doufáme, že se jí pak budou moci zúčastnit všichni, kteří letos nemohli.

Alfred Endisch, Goldbach

Krajané! Plaťte prosím včas předplatné za „Heimatbrief" </invoke>

Materiály k dějinám Horního Slavkova (Schlaggenwald)

Řeholníci pocházející z Horního Slavkova

a) v cisterciáckém klášteře Osek u Duchcova:

Anastasius Georg Kluckhenn narozen 20. 11. 1752, oblečen do řádu 12. 11. 1776 v Oseku, 1782 kněžské svěcení, duchovní správce ve Vtelně a Starém Oseku, zemřel jako senior kláštera 12. 1. 1836.

Anton Johann Edelmann narozen 1650, vstoupil do kláštera v Oseku 1670, tam působil jako kronikář a významný varhaník, později převor, zemřel 27. 12. 1704.

Prokop Joh. Gottfr. Wolf narozen 1686, vstoupil do kláštera v Oseku 1705, zemřel 1747.

Josef Franz Steidl narozen 1. 4. 1747, vstoupil do kláštera v Oseku 1769, zemřel 20. 3. 1825.

b) v premonstrátském klášteře Schlägl (Horní Rakousy):

Friedrich Simon Dierbacher vstoupil do řádu 11. 1. 1646, farář v Ulrichsbergu (Horní Rakousy, 1656), ve Friedbergu (1672/86), v Haslachu (1686/99), zemřel 7. 3. 1702 ve Schläglu.

Uspořádaný a zlepšený horní řád zinkových dolů hornického města Slavkova, Krásna a Louchova i k nim náležejících pohoří. Zwickau, Wolfgang Meyerpeck, 1548 (faksimile: Praha 1930). 22 nečíslovaných listů s erbem na titulní straně, celostránkovým dřevořezem na rubu a viněta na konci (obě zobrazují výjevy z hornické práce). Kožená vazba napodobující dobovou vazbu, na deskách erb Ferdinanda I. Formát 4°.

(K tomuto pramenu poznání sociálního a kulturního života 16. století viz Weizsäcker: Sächs. Bergrecht in Böhmen, 1930.)