Na závěr Kreuzer připomněl hornoslavkovské posvícení, které se tentokrát slavilo zároveň. Zvláštní posvícenský koláč prý už byl připraven. Starosta pak předal pamětní medaile Antonu Hofmannovi a vydavateli krajanského časopisu Richardu Brummeisslovi, nástěnný talíř a bednu doutníků Tonimu Kunzmannovi za jeho mnohou práci s jednotlivými setkáními.
Kunzmann na oplátku daroval starostovi obraz s panoramatem starého města Horní Slavkov na památku tohoto dne.
V neděli dopoledne se po bohoslužbě jako každoročně vydal společný smuteční průvod k pomníku na hřbitově. V čele auerbašská chlapecká kapela a zástupci města, v průvodu chebská vlajka z Horního Slavkova a krojovaná deputace. Po písni „Wir treten zum Beten", kterou přednesl Auerbašský mužský pěvecký spolek 1884, položil vydavatel krajanského časopisu Richard Brummeissl věnec u pomníku hornoslavkovských mrtvých. V krátkém proslovu zdůraznil, že ne všem vyhnancům je dopřáno mít takové krásné místo, kde mohou vzpomínat na své zemřelé. Jménem všech hornoslavkovských rodáků, včetně tehdejších venkovských obcí, poděkoval městu za to a řekl: „Mohu ujistit, že vřelost, která nás zde obklopuje, je pro nás závazkem, abychom se jí ukázali hodni."
Písní o „dobrém kamarádovi" a se skloněnými prapory smuteční slavnost skončila.
Zum Schluß erinnerte Kreuzer an die Schlaggenwalder Kirchweih, die diesmal auch mit gefeiert würde. Der spezielle Kirchweihkuchen stünde schon bereit. Der Bürgermeister übergab dann Erinnerungsmedaillen an Anton Hofmann, den Herausgeber der Heimatzeitung Richard Brummeissl, einen Wandteller sowie eine Kiste Zigarren an Toni Kunzmann für seine viele Arbeit mit den jeweiligen Treffen.
Kunzmann seinerseits schenkte dem Bürgermeister ein Bild mit dem Panorama der alten Stadt Schlaggenwald zur Erinnerung an diesen Tag.
Am Sonntagvormittag zog man nach der Kirche wie alljährlich im gemeinsamen Trauermarsch zum Ehrenmal im Friedhof. Voran die Auerbacher Knabenkapelle und die Vertreter der Stadt und im Zug die Egerländer Fahne aus Schlaggenwald und eine Trachtenabordnung. Nach dem Lied „Wir treten zum Beten", das der Auerbacher Männergesangverein 1884 vortrug, legte der Herausgeber der Heimatzeitung, Richard Brummeissl, einen Kranz an der Gedenkstätte für die Schlaggenwalder Toten nieder. In einer kurzen Ansprache hob er hervor, daß es nicht allen Vertriebenen vergönnt sei, ein solch schönes Fleckchen zu haben, wo man seiner Toten gedenken könne. Im Namen aller Schlaggenwalder, eingeschlossen die damaligen Landgemeinden, dankte er der Stadt dafür und meinte, „Ich kann versichern, daß die Wärme, die uns hier umfängt, uns Verpflichtung ist, uns ihrer würdig zu erweisen".
Mit dem Lied vom „Guten Kameraden" und gesenkten Fahnen ging die Trauerfeier zu Ende.
Zářijové slunce hřálo a zářilo nad Auerbachem.
Letos je to už třicet let, co nás osud zavál do tohoto městečka. Zde jsme našli svůj druhý domov a máme ho rádi.
Není proto náhoda, že právě v Auerbachu se už několikrát konala krajanská setkání. Zde vznikla domovská půda. Člověk zde vycítil společný ráz Horní Falce a Chebska. Zvlášť řeč je té naší velmi příbuzná. Je také vzácnou náhodou, že Auerbach i Horní Slavkov (Schlaggenwald) jsou hornická městečka.
Letos tak uplynulo dvacet let od převzetí patronátu. Bylo pro nás, rodáky z Horního Slavkova, velkou ctí, že nás městská rada Auerbachu pozvala na slavnost shledání. Děkujeme i zdejším občanům za jejich živý a přátelský zájem.
Přišlo mnoho krajanů. Čas společného setkání je bohužel vždy příliš krátký, přesto jsou to nezapomenutelné chvíle pro tělo i duši. Stisk ruky, kývnutí, pak poznání – a pohled už padá na dalšího. Jen jednou bych si v těchto chvílích přál být milým Pánembohem, abych zastavil hodiny – ale vůz jede dál.
Tato krajanská setkání nejsou spojena jen s námahou, ztrátou času a náklady. I jinde by si člověk mohl dovolit dovolenou. Ale díky našemu jedinečnému domovskému pocitu sounáležitosti stojí cesta do Auerbachu za to.
Jak krásné je, když se vytahují zážitky z nejranějšího dětství a člověk se nad nimi může pořádně zasmát.
Mnoho měli co vyprávět goldbašští světoběžníci, kteří jsou se svým obytným přívěsem na cestě z východu na západ a navštívili mnoho krajanů. Žádná závora ani zeď je zatím nezastavila.
Jen na severní pól, postěžoval si Hermann, se mu ještě nepodařilo navázat spojení. Tam se zdá být rodákům z Horního Slavkova přece jen na usídlení příliš zima. Vždyť kde na světě ještě nejsou Horní Slavkované? Když Kolumbus objevil Ameriku, ozvalo se prý na jeho počest hvízdnutí „Schulzedackl" – národní hvizd Horních Slavkovanů.
Rodáci z Horního Slavkova jsou rozptýleni nejen po celé Spolkové republice, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Americe, Kanadě a Brazílii. Dokonce i v Sovětském svazu žije jeden rodilý Horní Slavkovan. Je to manželský syn geniálního hudebníka Loise Kerna a Rusky, kteří po první světové válce žili v Horním Slavkově. Jako malý chlapec se Viktor vrátil se svou krásnou maminkou do její vlasti. Není tedy tak nemyslitelné, že snad i nějaký Horní Slavkovan byl jako astronaut na Měsíci.
V Mnichově-Dachau založili krajanský stůl (Stammtisch), kde se bývalí Horní Slavkované scházejí v hostinci, jehož hostinská je rovněž rodačkou z Horního Slavkova. V tomto podniku se na přání podávají domácí dobroty. A čím jiným by mohly být – než „Bachana Kniödla".
Anna Neidhart
Verspäteter Ausklang
Die Septembersonne lag warm und hell über Auerbach.
Nun sind es heuer dreißig Jahre seit uns das Schicksal in dieses Städtchen verschlagen hat. Hier fanden wir unsere zweite Heimat und lieben sie.
Es ist daher kein Zufall, daß eben in Auerbach mehrmals Heimattreffen stattfanden. Hier wurde heimatlicher Boden geschaffen. Man bekam ein Gespür für die gemeinsame Art der Oberpfälzer und Egerländer. Besonders die Sprache ist der unseren sehr verwandt. Es ist auch ein seltener Zufall, daß Auerbach sowie Schlaggenwald Bergstädte sind.
So jährte sich heuer zum zwanzigsten Male die Patenschaftsübernahme. Es war für uns Schlaggenwalder eine große Ehre, daß der Stadtrat von Auerbach zu einer Wiedersehensfeier eingeladen hat. Auch den hiesigen Bürgern danken wir, für die rege und freundliche Anteilnahme.
Es sind viele Landsleute gekommen. Leider ist die Zeit des Beisammenseins immer zu kurz doch es sind unvergeßliche Stunden für Leib und Seele. Ein Händedruck, ein Zunicken, dann das Erkennen und schon fällt der Blick wieder auf den Nächsten. Nur einmal möchte ich in diesen Stunden der liebe Herrgott sein, um die Uhren anzuhalten — aber der Wagen, der rollt.
Nicht nur mit Strapazen, Zeitverlust und Unkosten sind diese Heimattreffen verbunden. Auch anderswo könnte sich ein Urlaub geleistet werden. Aber durch unser einmaliges heimatliches Zusammengehörigkeitsgefühl ist Auerbach eine Reise wert.
Wie schön ist es, wenn aus frühester Kindheit Erlebnisse ausgekramt werden und man so recht darüber lachen kann.
Gar vieles wußten die Goldbacher Weltenbummler zu berichten, die mit ihrem Wohnwagen von Ost nach West unterwegs sind und viele Landsleute aufsuchen konnten. Kein Schlagbaum und keine Mauer hat sie bis jetzt noch aufgehalten.
Nur zum Nordpol, klagte Hermann, hätte er noch keine Verbindung aufnehmen können. Dort scheint es den Schlaggenwaldern zum Ansiedeln doch zu kalt gewesen zu sein. Denn wo in aller Welt sind noch keine Schlaggenwalder? Als Columbus Amerika entdeckt hat, pfiff ihn jemand „Schulzedackl" entgegen. Den Nationalpfiff der Schlaggenwalder.
Nicht nur über die ganze Bundesrepublik sind Schlaggenwalder verstreut, auch in Österreich, der Schweiz, Amerika, Kanada und Brasilien sind wir zu finden. Selbst in der Sowjetunion gibt es einen gebürtigen Schlaggenwalder. Es ist der eheliche Sohn des genialen Musikers Kern Lois und einer Russin, welche nach dem 1. Weltkrieg in Schlaggenwald wohnten. Als kleiner Junge kehrte Viktor mit seiner schönen Mama in ihr Heimatland zurück. So ist es gar nicht so abwegig, ob da nicht ein Schlaggenwalder als Astronaut am Mond gewesen ist.
München-Dachau gründeten einen Stammtisch, wo sich ehemalige Schlaggenwalder in einer Gaststätte treffen, dessen Wirtin ebenfalls eine Schlaggenwalderin ist. In diesem Lokal gibt es auf Wunsch heimische Schmankerln zu essen. Was könnte es anders sein — als „Bachana Kniödla".
Anna Neidhart
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.