⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Ohledně ubytování prosím nahlédněte do Heimatbriefu z března a června 1975. Tam jsou uvedeny všechny možnosti. Krajan T. Kunzmann prosí, aby ho tím již dále nepověřovali. Nechce totiž přebírat náklady v případě, že by objednané pokoje zůstaly nevyužity, nebo pokud by se z různých důvodů na setkání nemohlo dorazit.

Velký program konat nechceme. Máme si toho dost co vyprávět a chceme spolu trávit hodiny v příjemném povídání. Náměty k rozhovoru nikomu chybět nebudou. Chceme se plně oddat radosti ze setkání. Setkání v patronátním městě Auerbachu byla dosud pro všechny účastníky vždy povznášejícím zážitkem. Bude tomu tak i tentokrát. Kromě tradičního průvodu na hřbitov, který povede městem, nebude obyvatelstvo dále obtěžováno. Tentokrát mají přijít spolky za námi. Využijte tedy příležitosti a přijeďte do patronátního města v co největším počtu. Uvažte, že to může být naposledy, co se takto sejdeme a naplno věnujeme své myšlenky staré domovině. Chceme ukázat, že jsme důstojné kmotřenecké děti a že nám na našem patronátním městě velmi záleží. Vždyť zaujímá místo, které nám všem zůstane nezapomenutelné: „náš Horní Slavkov", kde jsme se narodili, vyrostli a kde zůstalo naše mládí, které jsme naplnili životem a na které si tak krásně vzpomínáme v našem Heimatbriefu. V podstatě je náš život stále ještě zaměřen ke staré domovině. Nyní ať nám patronátní město zprostředkuje teplo, které nám kdysi dávala domovina. Budeme mu za to stále vděční.

Proto ať v nadcházejících dnech zní naše heslo: „Vzhůru do Auerbachu!" Termín setkání vychází přesně na slavkovskou pouť (Kirchweih). To je důvod, abychom si jednou pořádně oslavili Kirwu. Samozřejmě si nenecháme ujít ani „stramerl" koláč. Určitě přijede několik krajanů s dostatečnou zásobou tvarohového, drobenkového a povidlového koláče. Apeluji na krajana Rippla z Pegnitz! On nám určitě ve své cukrářské pekárně upeče Kirwa-koláč. Nikdy nechutnal koláč tak dobře jako o Kirwě doma. I když to byly jen „stramerl", najedeni jsme byli všichni.

Jedno ale na této Kirwě budeme muset postrádat. Nebude tu kroužit žádná tunelová dráha, jakou vždy na náměstí stavěla kolotočářská rodina Nolly a jejíchž světel jsme se večer tolik obdivovali. Nebudou ani ostatní atrakce s koňským kolotočem a houpacími loďkami. Nechme ale přesto v uších znít staré nápěvy, které vyluzovaly flašinety a kolovrátky. Ať se naše duše na chvíli vrátí do tehdejších dob.

Zvláštní radostí by měl být opravdový posvícenský tanec. K tomu si přejeme pořádnou muziku. Předpokládám, že tentokrát se dočkáme opravdu dobré hudby. Náklady na ni se jistě vyberou z příspěvku na setkání. Doufejme, že naše patronátní město bude mít potřebný sál, aby všechny účastníky pojal. Dosud jsme vždy zaplnili prostory, které byly k dispozici, a pokud v nadcházejících dnech přijdou k nám ještě spolky registrované v Auerbachu, bude třeba mít k dispozici mnohem větší prostor. Anebo snad ne? Mnoho řečí poslouchat nechceme. Co jsem vám měl říct, to už stojí v Heimatbriefu. Protože opět očekáváme velmi mnoho mladých lidí, měla by hrát dobrá taneční muzika. Podle toho, co mi bylo řečeno, se mladým krajanům na posledním setkání moc líbilo a byli z něj nadšeni. Přejme si, aby to tak dopadlo i tentokrát. Pokud nám milý Bůh opět daruje slunečný pozdně letní den, budeme opravdu moci být jeho dětmi. My starší se pak rádi budeme dívat na veselé dovádění mladších, jak se svižně točí v tanci.

Nechme tedy před sebou znovu ožít naše mladá léta. Tehdy byly naše hostince ve městečku dobře navštívené. Nejeden podnapilý si to namířil domů. Ale ani „černá káva" u přítele nebyla brzy ráno k zahození. Musela se otevřít plechovka obsahující vzácnost „kávová zrna" a část se z ní odebrala. Jak nádherně to pak vonělo po celém domě tím lektvarem. To byla opravdu slavnostní chvíle. Konečně zase jednou zvláštní nápoj po každodenní obilné kávě. Vrchol požitku ale přišel až s odpolední kávou, když se k ní podával jemný Kirwa-koláč. „Podával" je vlastně trochu nadneseně řečeno. Prostě se sáhlo a bral se jeden „stramerl" za druhým z nakupeného talíře s koláčem. Byl to nádherný pohled, takový nakupený talíř koláče. Zářil na něm tvarohový koláč a voněla drobenka, lákavě se usmíval povidlový koláč. Stramerl byly nakrájené pravidelně, jako by je odměřili metrem. Naši mistři pekaři museli být všichni šikovní, aby zvládli kulaté plechy na pečení. Nesměli si nechat žádný plech pokazit, protože takový koláč byl pro mnoho lidí vzácností. Už několik týdnů předem začínaly hospodyně shromažďovat zásobu přísad. Nešlo tehdy, jako se to dělá dnes, koupit vše potřebné ke svátku najednou. Příjmy byly tenkrát mnohdy skrovné.

věta pokračuje na dalším listu ⟶