Přijeďte na slavkovské setkání do Auerbachu

POZOR! Krajana Toniho Kunzmanna z Auerbachu oslovil dne 28. 5. 1976 první starosta Kreuzer s žádostí, aby u příležitosti 20. výročí převzetí patronátu uspořádal SETKÁNÍ.

To se bude konat 11. a 12. 9. 1976.

Dotazy ohledně ubytování naleznete v Heimatbriefech z března a června 1975. — Adresa Toniho Kunzmanna: 8572 Auerbach, Enge Gasse 3. —

Vzhůru do Auerbachu!

Milí krajané!

Vlastně měl tento Heimatbrief vyjít o 4 týdny později. Zvláštní okolnosti mě ale přiměly, aby se tento Heimatbrief dostal ke všem krajanům ještě před setkáním v Auerbachu, aby se dozvěděli o této velké události. V Heimatbriefu č. 144 jsem bohužel mohl oznámit jen termín krajanského setkání u příležitosti 20. výročí trvání patronátu mezi Auerbachem a Horním Slavkovem (Schlaggenwald). Zpráva o konání krajanského setkání ve dnech 11. a 12. září 1976 mi přišla, když už byl Heimatbrief v tisku. Stálo mě to nemálo přemlouvání a proseb, než jsem tiskaře přesvědčil, aby tuto událost přece jen vsadil. Protože sám vydává „Graslitzer Nachrichten", měl pro mou nesnadnou situaci maximální pochopení. Sám jsem neměl v úmyslu vydávat ještě v srpnu další Heimatbrief, a tak by oznámení o krajanském setkání v Auerbachu spojeném zároveň s posvícenskou slavností už nebylo možné uskutečnit.

Nuže, milí krajané, obracím se na vás s velkou prosbou, abyste se tohoto setkání zúčastnili v co největším počtu. Jde totiž o zcela mimořádnou příležitost. Před 20 lety jsme mohli zažít, jak patronátní město horníků Auerbach přijalo za své naše staré císařské horní město Horní Slavkov, tedy jeho bývalé obyvatele. Kdo byl u toho před 20 lety, může dosvědčit, s jakou srdečností jsme byli v patronátním městě přijati. Velký počet krajanů, kteří tehdy přijeli autobusy a jinými dopravními prostředky, tenkrát překvapil úplně všechny. Nikdy potom jsme se už nesešli v tak velkém počtu.

Mnohé krajany už tentokrát nepotkáme. Vzpomínka na ně však nevybledne. Zanechali v naší pospolitosti velkou mezeru, která se už nikdy nezacelí. Proto bychom měli tyto dny brát jako povinnost být znovu u toho. Kdo ví totiž, zda se ještě někdy naskytne příležitost takové setkání připravit. Nikdo z nás nemládne a později se také asi budeme takovým dnům a jejich námaze raději vyhýbat. Sám jsem byl velmi překvapen, když mi Toni Kunzmann oznámil, že se navzdory svému chatrnému zdraví odvažuje pro nás setkání uspořádat. Když člověku táhne na 70 let, je už velkou odvahou pustit se do takového úkolu.

věta pokračuje na dalším listu ⟶