⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Ohledně ubytování prosím nahlédněte do Heimatbriefu z března a června 1975. Tam jsou uvedeny všechny možnosti. Krajan T. Kunzmann prosí, aby ho tím již dále nepověřovali. Nechce totiž přebírat náklady v případě, že by objednané pokoje zůstaly nevyužity, nebo pokud by se z různých důvodů na setkání nemohlo dorazit.
Velký program konat nechceme. Máme si toho dost co vyprávět a chceme spolu trávit hodiny v příjemném povídání. Náměty k rozhovoru nikomu chybět nebudou. Chceme se plně oddat radosti ze setkání. Setkání v patronátním městě Auerbachu byla dosud pro všechny účastníky vždy povznášejícím zážitkem. Bude tomu tak i tentokrát. Kromě tradičního průvodu na hřbitov, který povede městem, nebude obyvatelstvo dále obtěžováno. Tentokrát mají přijít spolky za námi. Využijte tedy příležitosti a přijeďte do patronátního města v co největším počtu. Uvažte, že to může být naposledy, co se takto sejdeme a naplno věnujeme své myšlenky staré domovině. Chceme ukázat, že jsme důstojné kmotřenecké děti a že nám na našem patronátním městě velmi záleží. Vždyť zaujímá místo, které nám všem zůstane nezapomenutelné: „náš Horní Slavkov", kde jsme se narodili, vyrostli a kde zůstalo naše mládí, které jsme naplnili životem a na které si tak krásně vzpomínáme v našem Heimatbriefu. V podstatě je náš život stále ještě zaměřen ke staré domovině. Nyní ať nám patronátní město zprostředkuje teplo, které nám kdysi dávala domovina. Budeme mu za to stále vděční.
Proto ať v nadcházejících dnech zní naše heslo: „Vzhůru do Auerbachu!" Termín setkání vychází přesně na slavkovskou pouť (Kirchweih). To je důvod, abychom si jednou pořádně oslavili Kirwu. Samozřejmě si nenecháme ujít ani „stramerl" koláč. Určitě přijede několik krajanů s dostatečnou zásobou tvarohového, drobenkového a povidlového koláče. Apeluji na krajana Rippla z Pegnitz! On nám určitě ve své cukrářské pekárně upeče Kirwa-koláč. Nikdy nechutnal koláč tak dobře jako o Kirwě doma. I když to byly jen „stramerl", najedeni jsme byli všichni.
Jedno ale na této Kirwě budeme muset postrádat. Nebude tu kroužit žádná tunelová dráha, jakou vždy na náměstí stavěla kolotočářská rodina Nolly a jejíchž světel jsme se večer tolik obdivovali. Nebudou ani ostatní atrakce s koňským kolotočem a houpacími loďkami. Nechme ale přesto v uších znít staré nápěvy, které vyluzovaly flašinety a kolovrátky. Ať se naše duše na chvíli vrátí do tehdejších dob.
Zvláštní radostí by měl být opravdový posvícenský tanec. K tomu si přejeme pořádnou muziku. Předpokládám, že tentokrát se dočkáme opravdu dobré hudby. Náklady na ni se jistě vyberou z příspěvku na setkání. Doufejme, že naše patronátní město bude mít potřebný sál, aby všechny účastníky pojal. Dosud jsme vždy zaplnili prostory, které byly k dispozici, a pokud v nadcházejících dnech přijdou k nám ještě spolky registrované v Auerbachu, bude třeba mít k dispozici mnohem větší prostor. Anebo snad ne? Mnoho řečí poslouchat nechceme. Co jsem vám měl říct, to už stojí v Heimatbriefu. Protože opět očekáváme velmi mnoho mladých lidí, měla by hrát dobrá taneční muzika. Podle toho, co mi bylo řečeno, se mladým krajanům na posledním setkání moc líbilo a byli z něj nadšeni. Přejme si, aby to tak dopadlo i tentokrát. Pokud nám milý Bůh opět daruje slunečný pozdně letní den, budeme opravdu moci být jeho dětmi. My starší se pak rádi budeme dívat na veselé dovádění mladších, jak se svižně točí v tanci.
Nechme tedy před sebou znovu ožít naše mladá léta. Tehdy byly naše hostince ve městečku dobře navštívené. Nejeden podnapilý si to namířil domů. Ale ani „černá káva" u přítele nebyla brzy ráno k zahození. Musela se otevřít plechovka obsahující vzácnost „kávová zrna" a část se z ní odebrala. Jak nádherně to pak vonělo po celém domě tím lektvarem. To byla opravdu slavnostní chvíle. Konečně zase jednou zvláštní nápoj po každodenní obilné kávě. Vrchol požitku ale přišel až s odpolední kávou, když se k ní podával jemný Kirwa-koláč. „Podával" je vlastně trochu nadneseně řečeno. Prostě se sáhlo a bral se jeden „stramerl" za druhým z nakupeného talíře s koláčem. Byl to nádherný pohled, takový nakupený talíř koláče. Zářil na něm tvarohový koláč a voněla drobenka, lákavě se usmíval povidlový koláč. Stramerl byly nakrájené pravidelně, jako by je odměřili metrem. Naši mistři pekaři museli být všichni šikovní, aby zvládli kulaté plechy na pečení. Nesměli si nechat žádný plech pokazit, protože takový koláč byl pro mnoho lidí vzácností. Už několik týdnů předem začínaly hospodyně shromažďovat zásobu přísad. Nešlo tehdy, jako se to dělá dnes, koupit vše potřebné ke svátku najednou. Příjmy byly tenkrát mnohdy skrovné.
übernehmen.
Wegen der Übernachtungen bitte ich den HB vom März und Juni 1975 herzunehmen. Dort sind alle Möglichkeiten angegeben. Landsmann T. Kunzmann bittet, ihn nicht mehr damit beauftragen zu wollen. Er möchte die Kosten nicht übernehmen, falls die bestellten Zimmer nicht benützt würden, oder wenn dann aus verschiedenen Gründen an dem Treffen nicht teilgenommen werden kann.
Ein großes Programm wollen wir nicht ablaufen lassen. Wir haben uns genug zu erzählen und wollen die Stunden mit gemütlichen Plaudereien miteinander verbringen. An Gesprächsstoff fehlt es keinem. Wir wollen uns ganz der Freude des Wiederbegegnens hingeben. Bisher waren die Treffen in der Patenstadt Auerbach stets für alle Teilnehmer ein erhebendes Erlebnis. Es wird auch diesmal allen Freude bereiten. Außer der traditionellen Kirchhofbegehung, die durch die Stadt führt, wird die Bevölkerung nicht weiter belästigt werden. Diesmal wollen die Vereine zu uns kommen. Nehmt daher die Gelegenheit war und kommt recht zahlreich in die Patenstadt. Bedenkt, daß es das letztemal sein könnte, daß wir uns auf diese Weise zusammenfinden und unsere Gedanken uneingeschränkt der alten Heimat widmen. Wir wollen zeigen, daß wir würdige Patenkinder sind und unsere Patenstadt uns sehr viel bedeutet. Nimmt sie doch die Stelle ein, die uns allen unvergeßlich bleibt: „Unser Schlaggenwald", wo wir geboren wurden, aufgewachsen sind und unsere Jugend geblieben ist, die wir im Leben erfüllt haben und an die wir so schöne Erinnerungen in unserem Heimatbrief wachhalten. Im Grunde genommen ist unser Leben noch immer nach der alten Heimat ausgerichtet. Nun soll uns die Patenstadt die Wärme vermitteln, die uns einst die Heimat gegeben hat. Wir werden es der Patenstadt stets danken.
Darum muß unser Wahlspruch in den kommenden Tagen lauten: „Auf, nach Auerbach! Der Termin des Treffens fällt genau auf die Schlaggenwalder Kirchweih. Das ist ein Grund einmal zünftig Kirwa zu feiern. Natürlich werden wir den Stramerlkuchen nicht missen brauchen. Es werden bestimmt einige Landsleute mit genügend Quark-, Streußel- und Bowidlkuchen anreisen. Ich appelliere an Landsmann Rippl in Pegnitz! Er wird bestimmt in seiner Feinbäckerei für uns einen Kirwakuchen backen. Nirgendwann hat der Kuchen so gut geschmeckt als zur Kirwa daheim. Wenn es auch nur Stramerl waren, aber satt sind wir alle geworden.
Eines allerdings werden wir an dieser Kirwa missen müssen. Es wird keine Tunnelbahn kreisen, wie sie stets die Schaustellerfamilie Nolly am Markt aufgebaut hatte, und deren Lichter am Abend uns ganz besonders faszinierten. Auch die anderen Schausteller mit Pferdebahn und Schiffchenschaukel wird es nicht geben. Lassen wir aber trotzdem die alten Weisen, die die Leierkasten und Drehorgeln von sich gaben, in unseren Ohren erklingen. Ein bißchen von damals soll unsere Seele wandern.
Besondere Freude sollte ein richtiger Kirwatanz sein. Dazu wünschen wir uns eine zünftige Musik. Ich nehme an, daß wir diesesmal eine ordentliche Musik zu hören bekommen. Die Unkosten dafür werden bestimmt durch den zu leistenden Treffen-Beitrag zusammenkommen. Hoffentlich hat unsere Patenstadt das erforderliche Lokal, um all die Teilnehmer aufnehmen zu können. Bisher haben wir stets die zur Verfügung stehenden Lokalitäten gefüllt, und wenn bei den kommenden Tagen noch die in Auerbach akkreditierten Vereine zu uns kommen wollen, muß schon eine größere Fläche zur Verfügung stehen. Oder sollte es sein? Viele Reden wollen wir uns nicht anhören. Was ich Euch zu sagen habe, das steht ja im Heimatbrief. Da wir wieder sehr viele junge Leute erwarten, sollte schon eine gute Tanzmusik aufspielen. Soviel mir berichtet wurde, hat es den jungen Landsleuten beim letzten Treffen sehr gut gefallen und sie waren darüber begeistert. Wünschen wir uns, daß es auch diesmal wieder so einschlagen möchte. Wenn der liebe Gott uns wieder einen sonnigen Spätsommertag schenkt, dürften wir wirklich seine Kinder sein. Wir Älteren wollen dann gerne dem fröhlichen Treiben der Jüngeren zusehen, wenn sie sich hurtig im Tanz drehen.
Lassen wir dann unsere Jugendzeit vorbeiziehen. Damals waren unsere Gaststätten im Städtchen gut besucht. So manches Räuschlein wurde heimgetragen. Aber der „Schwarze Kaffee" bei einem Freunde wurde am frühen Morgen auch nicht verachtet. Da mußte die Büchse geöffnet werden, die die Kostbarkeit „Kaffeebohnen" enthielt, und ein Teil wurde entnommen. Wie herrlich duftete es im ganzen Haus nach dem
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.