Horní Slavkov (Schlaggenwald) – slavkovské výrazy – vzpomínka z dětství

Na podnět krajana Albina Steinwassera bych rád vyprávěl malý zážitek z dětství, který mě teď v tomto období napadl.

Když jsem tenkrát šel k první svatému přijímání, bývalo zvykem, že ženský spolek (předsedkyně paní Resi Pöttigová, roz. Schlosserová) zval prvokomunikanty do hostince „U pěkného měšťana" na odpolední kávu. Moje sestřenice Gerta Huberová seděla u tabule vedle mě. Když jsme dostali kávu a koláč, měl jsem na kávě dost potrhaný a hustý mléčný škraloup. Jako dítě jsem byl dost „kabiš" (vybíravý) a kávu jsem za nic na světě nemohl vypít. Gerta nebyla tak citlivá, a tak jsem ji poprosil, aby si se mnou vyměnila šálky, protože na její kávě žádný škraloup nebyl – což ochotně udělala. Ale ani ona tu kávu nakonec nevypila, protože najednou řekla ženě, která obsluhovala: „Poslyšte, pojďte sem, tuhle kávu s tím blootzem [škraloupem] pít nebudu. Prosím, přineste mi jiný šálek." Žena se usmála a šálek vyměnila.

Když se tato malá příhoda později vyprávěla mé tetě Anně Huberové, byla celá pobouřená, odkud to Gerta vzala ten výraz „Blootz" – doma prý ho jistě nikdy neslyšela.

K tomu bych podotkl, že u Huberů se mluvilo spisovnou němčinou, protože můj strýc Albin Huber nerozuměl našemu nářečí – pocházel totiž z jižní Moravy.

Relli Hahnová, Leverkusen

[obr] Naše učitelka, paní Glassauerová, a četné žákyně z ročníků 1922/23 a 24. Kdo se ještě pozná?