⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Ale zpět ke slavnosti. Konečně se s elánem, švihem a dechovou hudbou vydal průvod vesnicí. Na krajnici stálo jen málo diváků. Většina se už shromáždila na slavnostní louce u „Untern Wetzstua" a zajistila si místečko. Když jsme tam dorazily, začal pro nás děti vrchol dne. Pan Koschek zavedl své hůlkové děti doprostřed louky a seskupil je kolem sebe do kruhu. Protože byl stále ještě ve svém černém fraku, ale slunce nemilosrdně pálilo na celou scénu, stékaly ubohému muži skutečné potůčky potu z čela přes tvář a dál za sněhobílý límec. Přesto statečně dirigoval naši taneční akrobacii a jen občas trochu sebou trhl, když jsme se k němu se svými hůlkami přiblížily příliš blízko. Vrcholem naší produkce byla pyramida, kterou chlapci postavili sice s roztřesenými koleny, ale přece jen s pevností. My děvčata jsme je značně rušila, když jsme jako malé čarodějnice pobíhaly se svými hůlkami kolem stavby. Pan Koschek si oddechl, protože naše číslo přes všechna nebezpečí skončilo šťastně, takže mohl dát startovní znamení ke skákání v pytlích. Vlezly jsme do bramborových pytlů a víceméně se kutálely k cíli. K uklidnění našich rozohněných myslí byl mezi všechny děti rozdělen nádherný krémový dort, který byl vlastně určen vítězi. Tak jsme stály u kávového stánku, kde moje teta se čtyřmi přítelkyněmi vykonávala svou činnost, a divoce jsme se překřikovaly. Brzy nás také odehnali. Tak jsem se odplížila k samaritánskému stanu, kde pan Weinhart a slečna Fechterová (porodní asistentka) ošetřovali na nosítkách ležící „pivní mrtvolu". Tu jsem pocítila, že jsem vlastně taky úplně vyčerpaná.
Jak jsem se dostala domů k babičce, už nevím, protože slavnost byla opravdu dost namáhavá — ale nádherná!
sodann wie ein Soldat das Gewehr trugen. Nachher formierten wir uns mit den Feuerwehren und den Ehrendamen zum Festumzug. Als ich die rosafarbenen Kleider und bunten Schärben der Ehrendamen sah, begann ich doch ein wenig neidisch zu werden und nahm mir vor, beim nächsten Gautag auch in einem solchen Festgewand aufzutreten. Dies ist ein Traum geblieben! —
Aber nun zurück zum Fest. Endlich ging es mit Schmiß und Schwung und Blasmusik durch das Dorf. Nur wenige Zuschauer standen am Straßenrand. Die meisten hatten sich schon auf der Festwiese beim „Untern Wetzstua" eingefunden und ein Plätzchen gesichert. Als wir dort eintrafen, begann für uns Kinder der Höhepunkt des Tages. Herr Koschek führte seine Stockkinder in die Mitte der Wiese und gruppierte sie in einem Kreis um sich. Da er immer noch in seinem schwarzen Frack steckte, die Sonne aber unbarmherzig auf die Szenerie niederbrannte, rannen dem armen Mann echte Schweißsturzbäche von der Stirn über das Gesicht und weiter hinter den blütenweißen Kragen. Trotzdem dirigierte er tapfer unsere Tanz-Akrobatik und zuckte nur manchmal ein wenig, wenn wir mit unseren Stöcken ihm zu nah kamen. Das I-Tüpfelchen unserer Vorführung bildete eine Pyramide, die von den Buben zwar mit wackligen Knien, aber dennoch mit Standhaftigkeit aufgebaut wurde. Wir Mädchen irritierten sie beträchtlich, als wir wie kleine Hexen mit unseren Stöcken um das Bauwerk rasten. Herr Koschek atmete auf, denn unsere Nummer kam trotz aller Gefahren zu einem glücklichen Ende, so daß er das Startzeichen zum Sackhüpfen geben konnte. Wir steckten in Kartoffelsäcken und purzelten mehr oder weniger dem Ziel entgegen. Zur Besänftigung unserer erhitzten Gemüter wurde eine wunderbare Buttercremetorte, die eigentlich für den Sieger bestimmt war, an alle Kinder verteilt. So standen wir an der Kaffeebude, wo meine Tante mit vier Freundinnen ihren aktiven Einsatz verrichtete und brüllten wild durcheinander. Wir wurden auch bald vertrieben. So schlich ich mich an das Samariterzelt, wo Herr Weinhart und Fräulein Fechter (Hebamme) eine Bierleiche, die auf der Bahre lag, behandelten. Da spürte ich daß ich eigentlich auch ganz erschöpft war.
Wie ich zur Großmutter heimkam, weiß ich nicht mehr, denn das Fest war doch recht anstrengend gewesen — aber wunderschön!
Da Schlaçowohler Drawacherlzůç
Napsala Anna Kempf, Lettgenbrunn
Když na podzim dny kratly a noci se prodlužovaly a když se pak přihlásila zima s bouří a sněhem, bylo u nás v staré selské jizbě při petrolejce tak útulno a teplo, protože velká zděná pec šířila to teplo rovnoměrně po celé místnosti. A když ještě předly kolovraty matky a sestry, cítila jsem se ve svém domově naprosto v bezpečí. Loket za loktem doma tkaného plátna z předené lněné příze tak moje milé v té truchlivé roční době s pílí vyráběly. Surové plátno se pak na jaře odváželo do Krásna (Schönfeld) k velkoobchodníkovi, který je posílal dál do továren.
Tenkrát bylo v Krásně ještě mnoho tkalců plátna a hlavně ševců. Schönfeldští ševci byli známí široko daleko. Každou sobotu se pak kolovraty odložily stranou a do pondělí se jich nikdo nedotkl. Sobota patřila úklidu domu, nákupům v Horním Slavkově (Schlaggenwald) a ostatním pracím, které se nahromadily. V neděli pak moje matka sedávala odpočívajíc na kamnovci a měla ruce v klíně. Byla jsem tehdy velmi malá, totiž věkem ještě dítě, a byla jsem stále u ní. Byla jsem opravdové poslední hnízdečko, takzvaný pozdní přírůstek. Sestra byla o 13 let starší a bratr dokonce o 16 let starší než já. Když si matka sedla na lavici, rychle jsem odběhla, přinesla stoličku, sedla si jí k nohám a prosila tak dlouho, až mi matka něco vyprávěla. Tak mi jednou vyprávěla o stavbě dráhy, která byla vedena kolem naší obce směrem na Schönwehr.
Da Schlaçowohler Drawacherlzůç
Von Anna Kempf, Lettgenbrunn
Wenn im Herbst die Tage kürzer und die Nächte länger wurden, und wenn sich dann der Winter mit Sturm und Schnee eingefunden hatte, da war es in unserer alten Bauernstube bei Petroleumlicht so schön heimlich und warm, denn der große gemauerte Herd strömte diese Wärme gleichmäßig in den Raum. Gar wenn die Spinnräder der Mutter und Schwester schnurrten, fühlte ich mich geborgen in unserem Heim. Elle um Elle des selbstgewebten Leinen aus gesponnenem Flachs wurden so von meinen Lieben mit ihrem Fleiß in der tristen Jahreszeit erarbeitet. Das Rohleinen wurde im Frühjahr nach Schönfeld zum Großisten gebracht, der es an die Fabriken weiterverschickte.
Damals gab es in Schönfeld noch viele Leinenweber und vor allem Schuster. Die Schönfelder Schuster waren weit und breit bekannt. Jeden Samstag wurden dann die Spinnräder beiseite gestellt und vor Montag nicht mehr angerührt. Der Samstag gehörte dem Hausputz, dem Einkaufen in Schlaggenwald und den sonstigen Arbeiten, die sich angehäuft hatten. Am Sonntag, da saß meine Mutter dann ruhend auf der Ofenbank und hielt die Hände im Schoß. Ich war ein sehr kleines d. h. jung an Jahren zählendes Mädchen und war immer bei ihr. Ein richtiges Nesthockerchen war ich, ein sogenannter Nachkömmling. Meine Schwester war 13 und der Bruder gar 16
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.