⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Ale navzdory všem vodičkám, veškeré námaze a radám se „pihy" vracely s každým jarem znovu, a já se je postupně naučila nosit a snášet. Mezitím z kovárenské věžičky už dávno dozněl úplně poslední tón zvonu, žádnou lidskou radost ani žádný lidský smutek už tam nikdo neohlašuje, a moje babička odpočívá už mnoho let v rodné zemi.
Když se dnes dívám na svůj obraz v zrcadle, vidím, že hnědé tečky sice zmizely – nevím čím – ale že se místo nich zapsaly první vrásky, které žádná dobře míněná rada, žádná námaha a žádná vodička nedokáže odstranit, ani v zimě chudé na slunce. Vím proč! —
Hermine Walter
Všem našim čtenářům a jejich blízkým přejeme
veselé velikonoční svátky
REDAKCE
dazu gemalt hätte. Meine Großmutter ahnte, daß ich sehr enttäuscht sein mußte und tröstete mich deshalb mit dem Versprechen, daß sie mir ein ganz sicheres Bleichmittel beschaffen wolle.
Aber trotz aller Wässerchen, aller Mühen und Ratschläge, die „Summaspriesla" kamen mit jedem Frühling wieder, und ich lernte sie allmählich zu tragen und zu ertragen. Inzwischen ist vom Schmiedetürmchen schon längst der allerletzte Glockenton verhallt, keines Menschen Freud und keines Menschen Leid wird dort mehr verkündet, und meine Großmutter ruht schon viele Jahre in der Heimaterde.
Wenn ich heute mein Spiegelbild betrachte, dann sehe ich, daß zwar die braunen Pünktchen verschwunden sind — ich weiß nicht wodurch — daß sich aber dafür die ersten Fältchen eingezeichnet haben, die kein bestgemeinter Rat, keine Mühe und kein Wässerchen wegzubringen vermag, nicht einmal in einem sonnenarmen Winter. Ich weiß weshalb! —
Hermine Walter
Allen unseren Lesern und ihren Angehörigen wünschen wir ein
frohes Osterfest
DIE SCHRIFTLEITUNG
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Zvonek
Slyšíš zvonku známý tón, k večerní modlitbě zve už dnes.
Zvoní i neděli vstříc, do kostela spěchá malý i velký.
Snoubenci k oltáři kráčí, i je zvonku hlas doprovází.
Budeš-li jednou v dálce daleké, i tam rád uslyšíš ten zvonek.
A budeš-li jednou v bujné náladě, znovu tě přivede k rozvaze.
Až tě jednou ponesou k poslednímu odpočinku, ještě jednou tě doprovodí zvuk zvonu.
Frida Erler (Töppeles), Idstein/Taunus
Das Glöcklein
Hörst Du des Glöckleins trauten Ton
zum Abendgebet ruft es Dich schon.
Es läutet auch den Sonntag ein,
zur Kirche eilen Groß und Klein.
Ein Brautpaar zum Altare schreitet,
des Glöckleins Ton auch sie begleitet.
Bist Du einmal in weiter Ferne,
hörst Du auch dann das Glöcklein gerne.
Und bist Du einmal in voller Stimmung,
mahnt es Dich wieder zur Besinnung.
Trägt man Dich zur letzten Ruhe dann,
noch einmal begleitet Dich der Glockenklang.
Frida Erler
(Töppeles), Idstein/Taunus
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.