⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Ale navzdory všem vodičkám, veškeré námaze a radám se „pihy" vracely s každým jarem znovu, a já se je postupně naučila nosit a snášet. Mezitím z kovárenské věžičky už dávno dozněl úplně poslední tón zvonu, žádnou lidskou radost ani žádný lidský smutek už tam nikdo neohlašuje, a moje babička odpočívá už mnoho let v rodné zemi.

Když se dnes dívám na svůj obraz v zrcadle, vidím, že hnědé tečky sice zmizely – nevím čím – ale že se místo nich zapsaly první vrásky, které žádná dobře míněná rada, žádná námaha a žádná vodička nedokáže odstranit, ani v zimě chudé na slunce. Vím proč! —

Hermine Walter

Všem našim čtenářům a jejich blízkým přejeme

veselé velikonoční svátky

REDAKCE

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Zvonek

Slyšíš zvonku známý tón, k večerní modlitbě zve už dnes.

Zvoní i neděli vstříc, do kostela spěchá malý i velký.

Snoubenci k oltáři kráčí, i je zvonku hlas doprovází.

Budeš-li jednou v dálce daleké, i tam rád uslyšíš ten zvonek.

A budeš-li jednou v bujné náladě, znovu tě přivede k rozvaze.

Až tě jednou ponesou k poslednímu odpočinku, ještě jednou tě doprovodí zvuk zvonu.

Frida Erler (Töppeles), Idstein/Taunus

věta pokračuje na dalším listu ⟶