V Havraních (Rabensgrünu) žije dodnes německá většina obyvatel

Osud jedné vesnice na svahu Schönfeldské plošiny do egerlandského Teplého údolí — Haberditzelovy první pokusy s porcelánem

Na svahu, kterým Schönfeldská plošina spadá do egerlandského Teplého údolí, leží ves Rabensgrün. Ve starších listinách 16. století se nazývala také Robitzgrün nebo Robelsgrün. Česky se dříve jmenovala Havrany (od havran), a od nedávné doby zní úřední název Háje. To se nezdá příliš výstižné — lesy a háje v okolí k vesnici vůbec nedosahují. A nejen to: přímo v obci si všimneme mnoha uschlých stromů. Ano, zde nastal velký úhyn stromů, který snad souvisí s blízkými štolami a šachtami.

Osada leží na horním konci údolní rokle. Domy a usedlosti byly stavěny na terasách svahu, na úbočích a nakonec i přímo ve dně údolí.

Rabensgrün potkal stejný osud jako stovky jiných vesnic v pohraničí. Většina německých obyvatel musela po roce 1945 opustit domov. Vesnice, ležící stranou jakéhokoli spojení, nebyla pro nové osídlence atraktivní. Proto ji dnes nalézáme zarostlou vysokým křovím.

Na rozdíl od mnoha jiných vesnic v okolí, kde ruiny domů pomalu mizí a kde už nalézáme jen čerstvě opravené stavby, je v Rabensgrünu ještě mnoho polorozpadlých domů, které vykukují z houští černého bezu, ostružiní, břízek a javorového porostu. Tu a tam se ozve štěkot psa, mezi vysokou trávou objevíme vyšlapanou pěšinu, která vede k pěknému domku obklopenému zahrádkou, jako je třeba čp. 26.

Už Němci postupně opouštěli venkovské stavební formy. V průběhu poválečných událostí bylo mnoho zničeno. Přesto se zde do dnešních dnů zachovaly poslední svědci dřívějšího způsobu stavby, jako jednopatrový hrázděný dům při silnici přicházející od Krásna (Schönfeld).

Stojí zde ještě i kostel, postavený roku 1777 a zasvěcený svatým Janovi a Pavlovi. Je to jednoduchá stavba na podélném půdorysu, kde je místo oltáře a jeho apsida naznačeno zkosením rohů. V roce 1923 byl kostel prodloužen, přičemž byla podle možnosti šetřena stará stavební substance i vybavení.

Dveře kapličky nalézáme pootevřené. Uvnitř se procházejí slepice. K našemu překvapení se však přece jen ledacos z doby vzniku zachovalo: nástavba oltáře z bohatě řezaného obrazového rámu, v němž kdysi stál obraz Bolestné Matky Boží. Původně barevné dřevěné sochy byly při pozdější renovaci nalakovány na bílo.

Jediným architektonickým prvkem kostelíka je věžička na střeše, jejíž zvonice je dnes zbavena svého zvonku. Ten byl ostatně moderním železným odlitkem, nahrazujícím starý zvon ztracený za první světové války. Na omšelé vlhké zdi visí křížová cesta, řemeslně malovaná v 18. století.

Nad kostelíkem se nacházejí zbytky kdysi pěkného domu čp. 1. Kamenná stavba přízemí je dobře rozeznatelná, zatímco dřevěná konstrukce patra zcela spadla a je ve stavu rozkladu. Je to ruina jako mnoho jiných. Tato je však pozoruhodná tím, že právě zde vzal svůj počátek světoznámý český porcelánový průmysl.

věta pokračuje na dalším listu ⟶