V Havraních (Rabensgrünu) žije dodnes německá většina obyvatel
Osud jedné vesnice na svahu Schönfeldské plošiny do egerlandského Teplého údolí — Haberditzelovy první pokusy s porcelánem
Na svahu, kterým Schönfeldská plošina spadá do egerlandského Teplého údolí, leží ves Rabensgrün. Ve starších listinách 16. století se nazývala také Robitzgrün nebo Robelsgrün. Česky se dříve jmenovala Havrany (od havran), a od nedávné doby zní úřední název Háje. To se nezdá příliš výstižné — lesy a háje v okolí k vesnici vůbec nedosahují. A nejen to: přímo v obci si všimneme mnoha uschlých stromů. Ano, zde nastal velký úhyn stromů, který snad souvisí s blízkými štolami a šachtami.
Osada leží na horním konci údolní rokle. Domy a usedlosti byly stavěny na terasách svahu, na úbočích a nakonec i přímo ve dně údolí.
Rabensgrün potkal stejný osud jako stovky jiných vesnic v pohraničí. Většina německých obyvatel musela po roce 1945 opustit domov. Vesnice, ležící stranou jakéhokoli spojení, nebyla pro nové osídlence atraktivní. Proto ji dnes nalézáme zarostlou vysokým křovím.
Na rozdíl od mnoha jiných vesnic v okolí, kde ruiny domů pomalu mizí a kde už nalézáme jen čerstvě opravené stavby, je v Rabensgrünu ještě mnoho polorozpadlých domů, které vykukují z houští černého bezu, ostružiní, břízek a javorového porostu. Tu a tam se ozve štěkot psa, mezi vysokou trávou objevíme vyšlapanou pěšinu, která vede k pěknému domku obklopenému zahrádkou, jako je třeba čp. 26.
Už Němci postupně opouštěli venkovské stavební formy. V průběhu poválečných událostí bylo mnoho zničeno. Přesto se zde do dnešních dnů zachovaly poslední svědci dřívějšího způsobu stavby, jako jednopatrový hrázděný dům při silnici přicházející od Krásna (Schönfeld).
Stojí zde ještě i kostel, postavený roku 1777 a zasvěcený svatým Janovi a Pavlovi. Je to jednoduchá stavba na podélném půdorysu, kde je místo oltáře a jeho apsida naznačeno zkosením rohů. V roce 1923 byl kostel prodloužen, přičemž byla podle možnosti šetřena stará stavební substance i vybavení.
Dveře kapličky nalézáme pootevřené. Uvnitř se procházejí slepice. K našemu překvapení se však přece jen ledacos z doby vzniku zachovalo: nástavba oltáře z bohatě řezaného obrazového rámu, v němž kdysi stál obraz Bolestné Matky Boží. Původně barevné dřevěné sochy byly při pozdější renovaci nalakovány na bílo.
Jediným architektonickým prvkem kostelíka je věžička na střeše, jejíž zvonice je dnes zbavena svého zvonku. Ten byl ostatně moderním železným odlitkem, nahrazujícím starý zvon ztracený za první světové války. Na omšelé vlhké zdi visí křížová cesta, řemeslně malovaná v 18. století.
Nad kostelíkem se nacházejí zbytky kdysi pěkného domu čp. 1. Kamenná stavba přízemí je dobře rozeznatelná, zatímco dřevěná konstrukce patra zcela spadla a je ve stavu rozkladu. Je to ruina jako mnoho jiných. Tato je však pozoruhodná tím, že právě zde vzal svůj počátek světoznámý český porcelánový průmysl.
In Rabensgrün gibt es noch eine deutsche Bevölkerungsmehrheit
Ein Dorfschicksal am Abfall des Schönfelder Plateaus in das egerländische Teplital — Haberditzels erste Porzellanversuche
Im Abfall des Schönfelder Plateaus ins egerländische Teplital liegt das Dorf Rabensgrün. In älteren Urkunden des 16. Jahrhunderts wird es auch Robitz- und Robelsgrün genannt. Tschechisch hieß es früher Havrany (von havran = Rabe), und seit kurzem lautet die offizielle Bezeichnung Haje (= Hain). Dies scheint nicht sehr zutreffend. Die Wälder und Haine der Umgebung reichen an das Dorf gar nicht heran. Und nicht nur das. Im Ort selbst fallen uns viele verdorrte Bäume auf. Ja, hier hat ein großes Bäumesterben eingesetzt, das mit den nahen Stollen und Schächten in Zusammenhang stehen mag.
Die Siedlung befindet sich am oberen Ende einer Talschlucht. Die Häuser und Höfe wurden auf den Terrassen der Talhöhe, an den Hängen und schließlich auch im Talgrund selbst gebaut.
Rabensgrün hat das gleiche Schicksal wie Hunderte andere Grenzgebietsdörfer ereilt. Die meisten der deutschen Einwohner mußten die Heimat nach 1945 verlassen. Das abseits jeglicher Kommunikation gelegene Dorf war nicht attraktiv für Neuansiedler. So finden wir den Ort von hohem Gestrüpp umwachsen.
Aber zum Unterschied von vielen anderen Dörfern der Umgebung, wo langsam alle Häuserruinen verschwinden und man nurmehr frisch hergerichtete Bauten antrifft, gibt es in Rabensgrün noch viel halbzerfallene Häuser, die aus einem Dschungel von schwarzem Hollunder, Brombeer-, Birken- und Ahorngestrüpp hervorgucken. Dann und wann ertönt Hundegekläff, wir entdecken zwischen hohem Gras einen ausgetretenen Pfad, der zu einem netten, von einem Gärtchen umgebenen Haus, wie etwa zu Nummer 26 führt.
Schon die Deutschen hatten langsam die ländlichen Bauformen aufgegeben. Im Laufe der Nachkriegsereignisse wurde vieles vernichtet. Dennoch haben sich letzte Zeugen einer früheren Bauweise bis heute hier erhalten, wie das einstöckige Fachwerkhaus an der von Schönfeld kommenden Straße.
Auch die 1777 erbaute und den Heiligen Johannes und Paulus geweihte Kirche steht noch da. Ein einfacher Bau auf oblongem Grundriß, in dem der Altarplatz und seine Apsis durch Abschrägungen der Ecken angedeutet wird. Im Jahr 1923 wurde das Gotteshaus verlängert und dabei der alte Baubestand und die Einrichtung möglichst geschont.
Wir finden die Kapellentür halb offen. Im Innern spazieren Hühner herum. Aber zu unserer Überraschung hat sich immerhin so manches aus der Zeit der Gründung erhalten: der Aufbau des aus einem reich geschnitzten Bildrahmen bestehenden Altars, in dem früher das Gemälde der schmerzensreichen Gottesmutter stand. Die ursprünglich farbigen Holzskulpturen wurden bei einer späteren Renovierung weiß lackiert.
Das einzige architektonische Bauglied des Kirchleins ist der Dachreiter, dessen Glockenstuhl heute seines Glöckleins beraubt ist. Dieses war allerdings ein moderner Eisenguß an Stelle der im Ersten Weltkrieg verlorengegangenen alten Glocke. An der abgebröckelten feuchten Wand hängen die Kreuzwegstationen in handwerkmäßiger Bildmalerei aus dem 18. Jahrhundert.
Oberhalb des Kirchleins befinden sich die Reste eines einst gefälligen Hauses, das
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.