⟵ věta pokračuje z předchozího listu

[obr] Hueflhuaf v Leßnitz

Vrhli jsme se na starou paní, líbali ji a tahali za ni plni štěstí a blaha. Když jsme se konečně uklidnili, usadili jsme se na nádherné podlaze, která byla na hladkých prknech pokrytá silnou vrstvou slámy a přes ni „bandeldeckami". Ach, jak bylo v tom malém království útulně teplo a plno bezpečí! V Božím koutku svítilo červeně „věčné světlo" a mihotalo se nad Ukřižovaným. My jsme ale byli pozemským věcem tak dětsky blízcí a stále znovu jsme se dívali na babičku, ochutnávali rozinky z jejího čerstvého „štrůdlu" a lovili si „švestky" ze sladké šťávy, která nádherně chutnala po hřebíčku a skořici. Babička vyprávěla a vyptávala se a my jsme si připadali strašně důležití.

Pak se pomalu setmělo a nastalo ticho. Cítili jsme, že teď přijde něco úplně zvláštního, a naléhali jsme na starou paní svou netrpělivostí. Nakonec přišla ta chvíle, kdy nás poslala s „cisťou" (košíkem) za roh domu pro dřevo. Velmi rychle jsme ten úkol splnili a pak se plížili po schodech nahoru. Ze světničky jsme slyšeli dupání, šustění a také rachocení. Nechali jsme si na to čas a naslouchali u klíčové dírky, dokud babička nezapálila svíčky na stromečku. Teď jsme se zase plížili dolů po schodech, abychom hlučně a se smíchem tu dobrou starou paní upozornili, že už přicházíme.

Tu nám už spěchala vstříc a volala: „Ježíšek přišel!"

Stál tam nejkrásnější stromeček, jaký si člověk mohl přát. Byl to zázrak s červenými mikulášskými jablíčky, zlatými ořechy, perníkovými srdíčky, skořicovými hvězdičkami, cukrovými kostičkami i skleněnými koulemi ve všech barvách, fantazijními ptáčky, stříbrným lametem, girlandami, andělskými vlasy a zářícími svíčkami. Pod stromečkem ležely punčochy, čepice, šály a palčáky, které pilná babička uplétala. Pak jsme vytáhli naše vlastnoručně vyrobené anděly, hvězdy, Ježíška a Marii a položili jsme je babičce pod vánoční stromeček. Smála se a plakala a hladila nás jemně po tváři. Pak se s námi modlila před Božím koutkem.

Potom jsme jedli z mnoha dobrot a stále znovu jsme si prohlíželi ten nádherný stromeček. Přáli jsme si, aby tento Štědrý večer nikdy neskončil. Ale nakonec jsme přece jen nějak zemdleli, takže nás dobrotivá babička ještě uložila do postele.

S tímto obrazem na pomezí skutečnosti a spánku končí vzpomínka na jeden Štědrý večer u mé babičky v Gfellu. Vánoce 1975.