⟵ věta pokračuje z předchozího listu
[obr] Hueflhuaf v Leßnitz
Vrhli jsme se na starou paní, líbali ji a tahali za ni plni štěstí a blaha. Když jsme se konečně uklidnili, usadili jsme se na nádherné podlaze, která byla na hladkých prknech pokrytá silnou vrstvou slámy a přes ni „bandeldeckami". Ach, jak bylo v tom malém království útulně teplo a plno bezpečí! V Božím koutku svítilo červeně „věčné světlo" a mihotalo se nad Ukřižovaným. My jsme ale byli pozemským věcem tak dětsky blízcí a stále znovu jsme se dívali na babičku, ochutnávali rozinky z jejího čerstvého „štrůdlu" a lovili si „švestky" ze sladké šťávy, která nádherně chutnala po hřebíčku a skořici. Babička vyprávěla a vyptávala se a my jsme si připadali strašně důležití.
Pak se pomalu setmělo a nastalo ticho. Cítili jsme, že teď přijde něco úplně zvláštního, a naléhali jsme na starou paní svou netrpělivostí. Nakonec přišla ta chvíle, kdy nás poslala s „cisťou" (košíkem) za roh domu pro dřevo. Velmi rychle jsme ten úkol splnili a pak se plížili po schodech nahoru. Ze světničky jsme slyšeli dupání, šustění a také rachocení. Nechali jsme si na to čas a naslouchali u klíčové dírky, dokud babička nezapálila svíčky na stromečku. Teď jsme se zase plížili dolů po schodech, abychom hlučně a se smíchem tu dobrou starou paní upozornili, že už přicházíme.
Tu nám už spěchala vstříc a volala: „Ježíšek přišel!"
Stál tam nejkrásnější stromeček, jaký si člověk mohl přát. Byl to zázrak s červenými mikulášskými jablíčky, zlatými ořechy, perníkovými srdíčky, skořicovými hvězdičkami, cukrovými kostičkami i skleněnými koulemi ve všech barvách, fantazijními ptáčky, stříbrným lametem, girlandami, andělskými vlasy a zářícími svíčkami. Pod stromečkem ležely punčochy, čepice, šály a palčáky, které pilná babička uplétala. Pak jsme vytáhli naše vlastnoručně vyrobené anděly, hvězdy, Ježíška a Marii a položili jsme je babičce pod vánoční stromeček. Smála se a plakala a hladila nás jemně po tváři. Pak se s námi modlila před Božím koutkem.
Potom jsme jedli z mnoha dobrot a stále znovu jsme si prohlíželi ten nádherný stromeček. Přáli jsme si, aby tento Štědrý večer nikdy neskončil. Ale nakonec jsme přece jen nějak zemdleli, takže nás dobrotivá babička ještě uložila do postele.
S tímto obrazem na pomezí skutečnosti a spánku končí vzpomínka na jeden Štědrý večer u mé babičky v Gfellu. Vánoce 1975.
obr] Der Hueflhuaf in Leßnitz
Wir stürzten uns über die alte Frau und küßten sie und zerrten an ihr voller Glück und Seligkeit. Als wir uns dann endlich beruhigt hatten, ließen wir uns auf den herrlichen Fußboden nieder, der auf blanken Dielen dick mit Stroh und darüber mit „Bandeldecken" bedeckt war. Ach, wie war es in diesem kleinen Reich so wohlig warm und voller Geborgenheit! Im Herrgottswinkel leuchtete rot das „Ewige Licht" und flackerte über den Gekreuzigten. Aber wir waren dem Irdischen so kindlich nah und sahen immer wieder zur Großmutter, naschten von ihrem frischen „Striezel" die Rosinen und fischten uns die „Zwatschich" aus dem süßen Saft, der wunderbar nach Nelken und Zimt schmeckte. Großmutter erzählte und fragte und wir taten furchtbar wichtig.
Dann wurde es langsam finster und still. Wir fühlten, daß nun etwas ganz Besonderes kommen würde und drängten die alte Frau mit unserer Ungeduld. Nun war es endlich soweit, daß sie uns mit einem „Zistel" um die Hausecke nach Holz schickte. Ganz schnell erledigten wir diesen Auftrag und schlichen dann die Treppe hoch. Aus dem Stübchen hörten wir Getrappel, Rascheln und auch Poltern. Wir ließen uns Zeit und lauschten am Schlüsselloch, bis das Großmutterl die Kerzen auf dem Christbaum anzündete. Jetzt schlichen wir die Treppe wieder runter, um lärmend und lachend die gute, alte Frau zu warnen, daß wir nun kommen würden.
Da stürzte sie uns schon entgegen und rief: „Des Christkindl is kumma!"
Der schönste Baum, den man sich wünschen konnte, stand da. Er war ein Wunder mit roten Nikolausäpfeln, Goldnüssen, Lebkuchenherzen, Zimtsternen, Zuckerstückerln sowie Glaskugeln in allen Farben, Fantasievögelchen, Lametta, Girlanden, Engelhaar und leuchtenden Kerzen. Unter dem Baum lagen die Strümpfe, Mützen, Schals und Fäustlinge, die die fleißige Großmutter gestrickt hatte. Dann holten wir unsere selbstgebastelten Engel, Sterne, das Christkindl und die Maria hervor und legten sie für die Großmutter unter den Weihnachtsbaum. Sie lachte und weinte und streichelte uns weich über die Wange. Dann betete sie mit uns vor dem Herrgottswinkel.
Nachher aßen wir von den vielen Köstlichkeiten und betrachteten immer wieder den wunderbaren Baum. Wir wünschten uns, daß dieser Hl. Abend nie enden möge. Aber dann sind wir doch irgendwann müde geworden, so daß uns die gütige Großmutter noch ins Bett brachte.
Mit diesem Bild zwischen Wirklichkeit und Schlaf schließt die Erinnerung an einen Weihnachtsabend bei meiner Großmutter in Gfell. Weihnachten 1975.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.