Při vší té záplavě dárků, které se dnes ve velkém nabízejí, vůbec není snadné najít to pravé. Člověk by přece mohl něco pěkného vyrobit nebo ručně udělat. I na to je dnes k dostání krásný materiál. Už samo očekávání dělá tu práci příjemnou. U plamínku hořících adventních svíček si člověk dokáže leccos vymyslet. Takové balíčky s překvapením považuji za skutečnou vánoční radost — když leží pod stromečkem a čekají, až je někdo se zvědavostí rozbalí.
Ještě jeden nápad mi leží na srdci. Co kdybychom starého tatínka nebo babičku překvapili měkce čalouněným křeslem nebo houpacím křeslem? — To by bylo, jako by to objednalo samo Ježíšek... Dědeček by se mohl pohodlně uvelebit a s požitkem si číst noviny. Babička by v něm jistě strávila nekonečné chvíle a věnovala se svým koníčkům. Mohla by háčkovat a plést pro celou rodinu — vnoučata nevyjímaje. A teprve u televize by to byla pravá radost. Vsadím se, že u toho nejnapínavějšího „Komisaře" by jí oči klesaly do malého „šlofíčku"...
A ještě jednu prosbu bych měla k Ježíškovi. Kéž nám letos nadělí bílé Vánoce. Ať se zase neříká — Zelené Vánoce — Bílé Velikonoce... Je nádherné, když jsou město i venkov, les i louky pořádně zasněžené. Světýlka na stromečku pak hoří ještě jasněji a rádi si zazpíváme naše krásné vánoční koledy: „Tichounce sníh se snáší — jezero klidně dřímá — vánočně jiskří les. Raduj se, Ježíšek už brzy přijde."
Bei aller Fülle der Geschenke, die im reichen Maße angeboten werden, ist es gar nicht leicht das Passende zu finden. Man könnte doch einmal etwas Hübsches basteln oder Handarbeiten fertigen. Dazu bietet sich nun auch wunderschönes Material an. Das Anfertigen ist schon durch die Vorfreude der Mühe wert. Beim Schein der brennenden Adventskerzen kann man sich etwas einfallen lassen. Ich finde solche Überraschungspäckchen als die wahre Weihnachtsfreude, wenn sie unter dem Christbaum liegen, um neugierig ausgepackt zu werden.
Noch eine besondere Anregung liegt mir am Herzen. Wie wäre es — wenn man den alten Vater oder die Großmutter mit einem weichgepolsterten Sessel oder Schaukelstuhl überraschen würde? — Das wäre doch wie vom Christkind selbst bestellt... Großvater könnte sich „nei'bröi'ha" und genüßlich seine Zeitungen lesen. Die Oma würde gewiß darin unbegrenzte Sitzungen halten und diversen Hobbys frönen. Sie könnte häkeln und stricken für die ganze Familie — Enkelkinder eingeschlossen. Und erst beim Fernsehen würde es richtig Spaß machen. Wetten, daß beim spannendsten „Kommissar" die Augen zufielen zu einem kleinen „Natzer"...
Und eine weitere Bitte häte ich an das Christkind. Möge es uns heuer ein weißes Weihnachten bescheren. Es soll nicht wieder heißen — Grüne Weihnachten — Weiße Ostern... Es ist wunderschön, wenn Stadt und Land, Wald und Flur recht dick verschneit sind. Die Lichter am Christbaum brennen dann nochmal so hell und gerne stimmen wir ein in unsere schönen Weihnachtslieder: „Leise rieselt der Schnee — still und starr ruht der See — weihnachtlich glänzet der Wald. Freue Dich, Christkind kommt bald."
Vánoce u babičky
Hermine Walter
Když se večery prodlužují a začíná předvánoční shon, vplíží se mi do srdce stesk po ztracené domovině. Člověk se nemůže dívat pořád jen dopředu, když se té tiše hlodající bolesti nedokáže zbavit.
Jakmile pak člověk najde tichou chvilku a zavře oči, táhnou kolem nás obrazy milé, zasněžené vesnice na Štědrý večer: My děti jsme nastoupily vánoční prázdniny a směly jsme z města k babičce do Gfellu. Na nádraží vystoupilo jen málo lidí. Ledový vítr štípal do tváří. Vzduch byl křišťálově čistý. Sníh na cestě zvané „Katzasteig" nás v slunečním svitu oslňoval.
Zatímco vláček funěl a syčel směrem na Töppeles, pod našimi botami vrzal zmrzlý sníh. Nemohli jsme se dočkat, až dojdeme do vesnice — cesta se nám zdála nekonečná. U ostré zatáčky, tam kde bylo vidět první domy, jsme zapomněli na zimu i na cestu a začali jsme radostí dovádět a křičet, pak jsme zase zpívali píseň o „vánočním stromečku". Smějící se děti nám vstříc přijížděly na saních. Z tlustých sněhových čepic na střechách vykukovaly maličké komíny, z nichž rychle stoupal kouř. Pořád znovu někdo spěchal opatrnými kroky ke studni pro vodu. Ze stájí bylo neustále slyšet dobytek, jak tahá za řinčící řetězy a jak dupe. Psi štěkali a kočky se míhaly do teplého domu. Naše radost rostla a sílila, když jsme uviděli domek, ve kterém babička žila. Babiččin domov byl pro nás přes svou nepatrnost a prostotu pohádkově krásný, byl naplněn dobrotou a srdečností. Muselo se jít po schodech nahoru vedle pece, aby se člověk dostal do světničky. Přitom to tam vždy trochu vonělo spáleným dřevem. Ale uvnitř to vonělo celým světem dětského štěstí. U kamen se babička činila, celá rudá horlivostí a důležitostí, aby se její výtvory náležitě podařily.
Weihnachten bei der Großmutter
Hermine Walter
Wenn die Abende länger werden und die Emsigkeit der Vorweihnachtszeit beginnt, dann schleicht Wehmut um die verlorene Heimat in mein Herz. Man kann nicht immer vorwärts schauen, wenn man diesen leise bohrenden Schmerz nicht verlieren kann.
Sobald man dann eine stille Stunde findet und die Augen schließt, dann ziehen die Bilder um das liebe, verschneite Dorf am Hl. Abend an uns vorbei: Wir Kinder hatten die Weihnachtsfeiertage angetreten und durften aus der Stadt zur Großmutter nach Gfell. An der Bahnstation stiegen nicht viel Leute aus. Der eisige Wind biß an den Wangen. Die Luft war glasklar. Der Schnee den „Katzasteig" hinauf blendete im Sonnenlicht unseren Blick.
Während das Bähnchen fauchend und zischend gegen Töppeles fuhr, knirschte unter unseren Schuhen der gefrorene Schnee. Wir konnten es nicht erwarten, ins Dorf zu kommen — die Straße schien uns endlos zu sein. Bei der spitzen Kehre, dort wo die ersten Häuser zu sehen waren, vergaßen wir die Kälte und Weg und begannen vor Freude zu toben und zu schreien, dann sangen wir wieder das Lied vom „Tannenbaum". Lachende Kinder kamen uns auf dem Schlitten in sausender Fahrt entgegen. Aus den dicken Schneedächern lugten winzige Schornsteine hervor, wovon der Rauch eilig fortwirbelte. Immer wieder hastete irgendwer mit vorsichtigen Schritten zum Brunnen, um Wasser zu schöpfen. Aus den Ställen hörte man immer wieder das Vieh, wie es an den rasselnden Ketten zog und wie es stampfte. Hunde bellten und Katzen huschten ins warme Haus. Unsere Freude wuchs und wurde immer heftiger, als wir das Häuschen sahen, in dem die Großmutter lebte. Großmutters Zuhause war für uns trotz seiner Winzigkeit und Schlichtheit märchenhaft schön, es war angefüllt von Güte und Herzlichkeit. Man mußte neben dem Backofen die Treppe hochgehen, um in das Stübchen zu kommen. Dabei roch es immer ein wenig nach verbranntem Holz. Aber drin, da duftete es nach einer Welt voller Kinderseligkeiten. Am Ofen schaffte die Großmutter und war rot vor Eifer und Wichtigkeit, damit ihre Werke wunderbar gelingen sollten.
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.