Jak to bývalo doma
V minulém Heimatbriefu už bylo hodně napsáno o našem setkání v Auerbachu, ale i já musím přidat svých pár slov. Nebylo tam krásně? Podle mého odhadu tam bylo tak 400 mužů a žen, mladých i starých. Nejvíc jsem měl radost z těch mladých, protože bylo vidět, že ještě pořád lnou k našemu starému rodnému městu Horní Slavkov (Schlaggenwald). Ty krásné fotografie budou mnohým jistě pěknou vzpomínkou, kdo ví, kdy se zase tak pěkně sejdeme. A to srdečné vítání – člověk by mu skoro záviděl.
Mnozí se už léta neviděli, někteří od vyhnání. Často se rozvinulo hádání: „Kdo vlastně jsi, tebe bych přece měl znát?!" Ale tak to bývá, obličej člověk zná, ale neví, kam ho zařadit. Léta prostě nešla ani kolem nás beze stopy, všichni jsme zestárli. Jedni jsou hubenější a druzí zase korpulentnější a vlasy většině zešedivěly, ale svůj starý humor si většina zachovala. Nejlépe je to vidět na našem Tonim Hofmannovi, to je dodnes ten starý šibal, jakým byl na radnici. Toni, nic ve zlém, takový jsi správný; ještě si dlouho takhle žij, legrace musí být. Že jo!?
Když se tak člověk poptával, většina to přece jen k něčemu dotáhla, i když někdy vyplavali jen tak tak z nejhoršího a chudé časy měli za sebou. Náš slavkovský ráz se prostě nedá tak snadno zlomit. Antnsoos zůstává Antnsoos a Baasocker zůstává Baasocker, na „Schulzidackl" všichni ještě slyší.
Naši mladí jdou ve stopách svých starých, prosadí se a nenechají se srazit. Měl jsem radost, že se řada z těch mladých byla podívat ve svém rodném městě. Mnozí už asi nenašli svůj rodný dům, ale pořád ještě stojí zvonice, oba kostely a Gallingsberg, Krudum, Spitzberg, ani vřesoviště (die Haad) se jim odstranit nepodařilo. Sám bych tam rád zajel, ale upřímně řečeno, bolelo by mě u srdce, kdybych svůj otcovský dům a tolik dalšího už nenašel. Chybí toho už opravdu hodně: Staré náměstí, část náměstí, celá strana od jatek nahoru k Roßmeißlu, sladovna a pivovar a ještě mnoho jiného, dokonce i dům holiče Dörfla na náměstí, který byl pod památkovou ochranou a se svými tlustými kamennými zdmi by sám od sebe určitě nespadl. I naše dobrá Seifartsgrünská voda je pryč, prý tam teď teče jen hnědá břečka, dokonce i Kirschnerův pramen zasypali.
Vlastně jsem chtěl setkání využít a při té příležitosti sbírat staré slavkovské výrazy a úsloví (průpovídky). Měl jsem si už připravené lístky, ale v sobotu bylo u „Lva" a v neděli na faře plno jako v mraveništi, a v tom shonu člověk neslyšel ani vlastní slovo.
Tak jsem si řekl: „Albine, nech to být, v tom zmatku to nemá cenu. Tvoji Slavkované se scházejí jen jednou za uherský rok, chtějí se pozdravit, povědět si novinky a jinak si popovídat, na tebe teď čas nemají."
Tak vám dnes dávám svou celou adresu, přemýšlejte trochu o našem Slavkově a o průpovídkách, které se u nás doma říkávaly. Začněte hned ráno při vstávání, podle toho, jestli jste se dobře nebo špatně vyspali, možná jste měli i kocovinu a hlava byla jak škopek. Co jste na to řekli vy chlapi a co vaše ženy, a tak dále až do noci. Přišla návštěva, na jednoho se dlouho čekalo a druhého by člověk raději viděl zezadu. O masopustu, posvícení, jarmarku, na ondřejský večer, o Vánocích, na Nový rok, o Velikonocích, na svatbách, křtinách, jmeninách. Co se tam povídalo a co si lidé přáli. Co řekla žena, když se muž vrátil z hospody už ne úplně střízlivý.
Selské historky a klepy u kávy. To jsou samé takové věci, kterým se člověk často od srdce zasměje. Ani ty milostné sliby při námluvách, muckání, škádlení a podobných hrátkách nezapomeňte. Jen začněte. Už jen u jídla je tolik výrazů jako: „Kaal nebo Kaunz pečeně, Schmackerl, brambory v jíšce." Mám sice Egerland, karlovarské noviny, ale tam naše slavkovské výrazy nenajdete, my jsme přece byli jazykovým ostrovem na Chebsku (Egerland), a to díky havířům. Tak buďte trochu tvrdohlaví a trochu mi pomozte.
Wöis daham woar
Im letzarn Heimatbröif is ja vüll üwa unna Treffn in Auerbach gschriebn wuarn, owa ich mou halt du nuch mein Senf dazougebm. Woars dou niat schöi? Meina Schätzing nouch woarn ja ebba 400 Mannl u Weiwla, Gung u Alt duat. Üwa döi vülln Gunga hob ich mich am meistn gfraat, wal ma gseah hout, daß a döi nuch u unnarn altn Hoamatstadl Schlåggewald hänge. Döi schöin Aufnahmen werdn vülln bestimmt a schöina Erinnerung sei, wer waas wenn mia wieda amal sua schöi basåmm sei kinna. U döi herzlicha Begröißerei, ma häit kinna månchmal fouttaneidisch werdn.
Vüll habm sich ja schu äiwich niat gseah, manchera seit de Vertreibung. Dou woar oft a Routerei: „Wer bist denn Du, Dich möißt ich ja kenna?!" Owa sua gäihts an, ma kennts Gsicht owa ma waas nimma wouhin damit. Die Goua san halt a niat spurlos ua an vabeigonga, älter san ma alle wuarn. Die an san schmäler u die onnarn moppelicher u die Houa san meistns a üaslgrau wuarn, owa ihrn altn Humor habm die meistn behaltn, dös siaht man am besten oh unan Hofmann Toni, dös is heint nuch da alte Fianza wöi er am Routhaus woar. Toni nix füa ungout, sua bist schu recht; tou nuch recht vüll Goua weita sua zou, a Hetz mou sei(n. Gella!!??
Wenn man sua rümhäiart h'abms fei die Meistn wieda za woos bracht, wenns a aff da Wassersuppn rausgschwumma san u die Bachenakniadla za End woarn. Unna Schlåggewala Schloch läßt sich halt du niat sua leicht untakröign. Antnsoos bleibt Antnsoos u Baasocker bleibm Baasocker, aff „Schulzidackl" hurchn sie nuch alle.
Unnara Gunga måchns ihrn Altn nouch, döi setzn sich durch u loun sich niat untakröign. Gfraat houts mich, daß vüll va dea Gungan sich amål in ihrer Voterstoodt umgschaut habm. Vül wearn ja ihr Geburtshaus nimma gfunna habm, owa es stäiht nuch allewal da Glocketurm, die zwa Kirchn u an Gaalingsberch, Krudum, Spitzberch, die Haad habm sie fei a nuch niat wegmåchn kinna. Ich täit ja selwa gearn amal neifahrn, owa ehrlich gsågt, miar täts Herz wäih, wenn ich mei Vatterhaus u nuch sua vüll onnarsch nimma finna tät. Es fahlt fei schu vül, da Alte Markt, a Taal van Markt, die gonzn Seit ua da Flout van Schlåchthuaf bis nauf zan Roßmeißl, die Malzmühl u's Braahaus u nuch vül onnarsch, suagoua an Dürfl Rasierer sei Haus am Mark, dös unta Denkmalschutz gstondn is u mit sein dickn Staamauern bestimmt va selwa niat eigfalln waar. Unna gouts Seifartsgröina Wasser is a fuat, dou laft herich nua mäia a brauna Bröi, suagoua an Kirschna Brunna habms zougschütt.
Eichentlich ho ich ja wolln dös Treffen benutzn u ba dera Gelegenheit ålte Schlåggewale Ausdrück u Redenarten (Sprüchla) såmmeln. Ich ho ma fei schu Zettl vuarbereit ghatt, owa es woar ja Såmstich im Löivn u Sunntich im Pfarrsaal voll wöi in a ran Mölwürmatoupf u ba dean Trosch hout ma ja s eichena Wuart nimma vastondn.
Sua hob ich mir halt denkt: „Albin, lous göih, ba dean Durchanonna houts ja sua kan Zweck. Deine Schlaggewala kumma nua alle haaliche Zeit amål zsamm, wolln sich begröißn, Neiichkeitn dazühln u sünst wos tråtschn, dou habm sie für dich ka Zeit."
Sua gie(b ich heint amal mei volle Adress ua, denkts awing üwa unna Schlaggewal nouch u döi Sprüch wod's daham gmåcht håtts. Fangts ua fröih ban Aufstöih, je nachdem obts gout oda schlecht gschloufn, vielleicht a an Koter ghått håts u da Schädl wöi a Trenkschaffl woar. Wos håtts dou ös Manner u diaz Weiwa gsagt u sua weita bis aff d Nacht. Bsuch is kumma, aff an hout ma schu long gwart u an onan heit ma löiwa va hintn gseah. Za Fasching, Kirwa, Gauamarkt, Anneresnabnd, Weihnachtn, Neigoua, Oustern, Houchzeitn, Taf, Nåmestäch. Wos is dou gredt wuarn u wos hout ma sich gwunschn. Wos hout s Wei gsagt, wenn de Mua amal nimma gonz nöichtern asn Wirtshaus kumma is.
Böiatisch-Gschichtla u Kaffeeklatsch. Dös san lauter sua Dinga, wou ma oft herzhaft drüwa låchn kua. A döi Löibsbeteierungen ban Freigöih, Schmusn, Fitschln,
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.